Stručně: Paragraf 268 zákona o národním pojištění stanovuje, že starobní a invalidní důchody přiznané podle tohoto zákona nesmí být nižší než ty, které by byly přiznány k 30. září 1948 podle dřívějších předpisů, a zároveň stanovuje horní hranici pro tyto důchody.
§ 268
(1) Starobní (invalidní) důchod přiznaný podle tohoto zákona nesmí býti nižší než starobní nebo invalidní důchod, který by byl napadl 30. září 1948 podle dosavadních předpisů, zvýšený podle § 270. Takto vyměřený důchod nesmí přesahovati 85% průměrného ročního výdělku (§ 71, odst. 5).
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro úhrn důchodů pozůstalých, které se vyměřují z důchodů podle odstavce 1.
(3) Při zjišťování nároku podle dosavadních předpisů ve smyslu odstavců 1 a 2 jest vzíti zřetel k dosavadním předpisům o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění (zaopatření), účinným před 1. říjnem 1948. Přestupy osob, které dosud byly v zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a které vstupují do pojištění podle tohoto zákona, upraví vláda nařízením.
(4) Pro hornické provisionisty, kteří získají do 30. září 1948 alespoň jeden příspěvkový měsíc na podkladě zaměstnání v hornictví, zůstává ustanovení § 88 zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém pensijním pojištění nedotčeno. Jsou-li u nich splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, vyměří se jim důchod podle zákona č. 44/1947 Sb.
(5) Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření jejich a jejich rodinných příslušníků, zůstávají nedotčeny. Z těchto plnění lze však odečítati dávky poskytované podle tohoto zákona s výjimkou zvýšení podle § 270. Z účelového jmění, které dosud sloužilo k zajištění nároků zaměstnanců vyňatých z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, může býti zřízen příplatkový ústav podle zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 98 Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění; v tom případě jest zaměstnavatel povinen zajistiti u tohoto zařízení takové nároky, aby se spolu s nároky podle tohoto zákona rovnaly alespoň nárokům podle dosavadních smluv a předpisů o pensijním zaopatření. O daňových, dávkových a poplatkových úlevách platí zde obdobně ustanovení zákona č. 98/1948 Sb.
Výklad
Stručně
Paragraf 268 zákona o národním pojištění stanovuje, že starobní a invalidní důchody přiznané podle tohoto zákona nesmí být nižší než ty, které by byly přiznány k 30. září 1948 podle dřívějších předpisů, a zároveň stanovuje horní hranici pro tyto důchody.
Co to znamená v praxi
Zajišťuje, aby nově přiznané důchody nebyly pro příjemce méně výhodné než ty, které by získali podle starších právních úprav k datu 30. září 1948, a to i po jejich navýšení podle § 270.
Stanovuje maximální výši důchodu, která nesmí přesáhnout 85 % průměrného ročního výdělku příjemce.
Ustanovení o minimální a maximální výši důchodu platí i pro souhrn pozůstalostních důchodů, které se odvozují od důchodů podle odstavce 1.
Upravuje specifické podmínky pro hornické provisionisty, kterým může být důchod vyměřen podle zákona č. 44/1947 Sb., pokud splní dané podmínky.
Na co si dát pozor
Při posuzování nároku podle dřívějších předpisů je nutné zohlednit i tehdejší pravidla o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění.
Vláda má pravomoc nařízením upravit přestupy pro osoby, které byly vyňaty z pojistné povinnosti a nyní vstupují do pojištění podle tohoto zákona.
Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o penzijním zaopatření zůstávají nedotčeny, ale z těchto plnění lze odečítat dávky poskytované podle tohoto zákona (s výjimkou zvýšení podle § 270).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.