14 CO 154/2021-101 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci 176 700 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 441 700 Kč od 4. 7. 2019 do 9. 7. 2019, z částky 326 700 Kč od 10. 7. 2019 do 24. 7. 2019 a z částky 176 700 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a dále částku 4 372,83 Kč (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 7 244 Kč a 46 035,50 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukázal na své námitky z prvostupňového řízení o údajné neplatnosti dohody o zrušení smlouvy o smlouvě budoucí, a neurčitosti jejího ujednání o vrácení záloh., které podle jeho názoru soud I. stupně neposoudil, a dále namítl absenci poučení od soudu I. stupně, že měl prokázat své tvrzení o nátlaku, pod nímž smlouvu uzavřel. 3. Žalobce učinil u soudu I. stupně podání nazvané jako odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení, to však v době, kdy by účastníkům doručen (v důsledku pochybení soudu I. stupně) pouze koncept rozsudku pod č. j. 6 C 333/2019-54, v němž nebylo uvedeno, jakou částku nákladů za zastoupení advokátem je žalovaný povinen žalobci hradit, a výše těchto nákladů nebyla uvedena ani v odůvodnění rozsudku. Pokud soud I. stupně toto své pochybení napravil a následně doručil oběma účastníkům originál svého rozsudku z 17. 6. 2021 pod č. j. 6 C 333/2019-57, vyhověl tím námitce žalobce uplatněné v jeho podání, které lze podle jeho obsahu hodnotit jako návrh na opravu„ rozsudku“ (pokud by nešlo jen o jeho koncept), což však není pro odvolací řízení významné, neboť odvoláním žalovaného je napaden správně vydaný rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé a tedy i v závislém výroku II o nákladech řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), zopakoval dokazování soudu I. stupně v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem o žalobě žalobce na splnění závazku žalovaného ze smlouvy účastníků ze 7. 6. 2019, jíž byly zrušeny smlouvy účastníků z 23. 10. 2017 a 3. 8. 2018 o budoucích kupních smlouvách na bytovou jednotku v rozestavěné budově v obci [obec] a na garáž v obci [obec], přičemž ze zrušovací smlouvy vyplývá závazek žalovaného vrátit žalobci poskytnuté zálohy na obě budoucí kupní smlouvy 326 700 Kč (na byt) a 115 000 Kč (na garáž). Celkovou částku 441 700 Kč měl dle této dohody žalovaný žalobci zaplatit do 3. 7. 2019, ale v rozporu s tím zaplatil žalobci 9. 7. 2019 částku 115 000 Kč jako zálohu na garáž (a další částku z jiného závazku zde neprojednávaného), a 24. 7. 2019 částku 150 000 Kč jako část zálohy na bytovou jednotku, z níž proto zbývá k vrácení částka 176 700 Kč Smluvní pokuta za prodlení se zaplacením tohoto závazku byla sjednána v sazbě 0,1 ‰ denně z částky 441 700 Kč a žalobce ji požaduje v kapitalizované výši 4 372 Kč za dobu od 4. 7. 2019 do 10. 10. 2019. 6. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce ze smlouvy účastníků ze 7.6.2019 o zrušení budoucích kupních smluv je podle § 1721 a § 1723/1 občanského zákoníku důvodný, neboť dospěl k závěru, že předloženými budoucími kupními smlouvami na byt a na garáž z 23. 7. 2017 a 3. 8. 2018, smlouvou o zrušení obou těchto smluv ze 7. 6. 2019 a výpisem z bankovního účtu žalobce, na který byly žalovaným zaplaceny shora uvedené částky ve shora uvedených termínech, jimiž soud I. stupně provedl dokazování, jsou žalobcem tvrzené skutečnosti prokázány a uplatněný nárok žalobce je důvodný. Žalobce se podle závěru soudu I. stupně důvodně domáhá zaplacení zbývající části nevrácené zálohy na byt a platně sjednané smluvní pokuty za prodlení s vrácením obou záloh. Odvolací soud se s těmito závěry soudu I. stupně ztotožňuje a odkazuje s odůvodněním jejich správnosti na (byť jen kusé) odůvodnění napadeného rozsudku. 7. Námitky žalovaného proti důvodnosti žalobcem uplatněného nároku, které uplatnil i v odvolání, mají vést k hodnocení smlouvy účastníků ze 7. 6. 2019 o zrušení budoucích smluv kupních jako neplatné pro údajný nátlak na žalovaného při jejím uzavření, a jako zdánlivého právního jednání v důsledku toho, že ze nemá vyplývat závazek žalovaného zaplatit žalobci tam uvedené částky. Pokud se týká odvolací námitky žalovaného, že nebyl poučen soudem I. stupně o tom, že je povinen upřesnit a prokázat své tvrzení o údajném nátlaku na svou osobu ze strany Policie ČR a žalovaného při uzavření smlouvy. Žalovaný tuto skutečnost takto obecně uvedl v podání z 16. 6. 2021 doručeným soudu I. stupně den před jednáním, jehož se nezúčastnil, tudíž poučení o jeho povinnostech tvrzení a důkazní k této konkrétní skutečnosti uplatněné den před nařízeným jednáním přicházelo v úvahu až u soudního jednání, pokud by se ho se žalovaný účastnil. Obecné poučení o povinností účastníka řízení uvést všechny rozhodné skutečnosti do skončení prvního jednání bylo součástí předvolání žalovaného k jednání úředním vzorem [číslo] o. s. ř. I kdyby však soud I. stupně tímto procesním postupem pochybil, mělo by to vliv na správnost napadeného rozsudku v tom případě, že by žalovaný neuplatnil právně významné skutečnosti a důkazy, neboť v důsledku toho o jejich právní významnosti nevěděl. Toto poučení, včetně poučení o následku nesplnění těchto procesních povinností, však dal žalovanému odvolací soud v odvolacím řízení současně s předvoláním k soudnímu jednání (déle než měsíc před jeho konáním) a žalovaný ani na jednání odvolacího soudu své tvrzení nijak nekonkretizoval a žádné důkazy k němu nedoložil ani nenavrhl. 8. Odvolací námitky žalovaného jsou důvodné jen do té míry, že soud I. stupně se při hodnocení smlouvy účastníků ze 7. 6. 2019 a v ní obsaženého závazku žalovaného vrátit žalobci celkovou částku 441 700 Kč nevypořádal výslovně s argumentací žalovaného, že tento závazek údajně není„ jasně a platně ujednán“ a že„ není zřejmé, kdo a co konkrétně má platit“. Odvolací soud proto zopakoval dokazování smlouvou účastníků ze dne 7. 6. 2019 o zrušení budoucích smluv kupních a bankovními výpisy o platbách částek, které žalobce žalovaným zaplatil. Dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, že závazek žalovaného vrátit částky 326 700 Kč a 115 000 Kč žalobci je v dohodě účastníků platně a určitě sjednán, neboť ze slov„ součástí dohody je vratka zálohy 326 700 Kč jakožto zálohy na bytovou jednotku a vratka zálohy 115 000 Kč jakožto zálohy na garáž“ tato skutečnost jednoznačně vyplývá. Užitý pojem„ vratka“ má stejný obsah jako pojem„ vrácení“ a vymezení oprávněného a povinného subjektu k těmto platbám je zjevný z označení účastníků smlouvy jako budoucího prodávajícího a budoucího kupujícího i z celého dalšího textu smlouvy. Stejně tak z této smlouvy vyplývá závazek žalovaného v případě nezaplacení obou shora uvedených částek, jejichž součet činí 441 700 Kč, do 3. 7. 2019 uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 ‰ denně z částky 441 700 Kč. I kdyby text písemné dohody účastníků o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci tam uvedené částky nebyl dostatečně určitý, vyplývá z následného chování účastníků této smlouvy jednoznačně jejich projev vůle ke sjednání takového závazku, neboť žalovaný dvěma shora uvedenými platbami z 9. 7. 2019 a 24. 7. 2019 tento závazek plnil, byť jen částečně, a to včetně zde neprojednávané částky 9 799,98 Kč která má souviset s náklady žalobce vynaloženými na„ podlahy“, takto je tato platba označena samotným žalovaným při jejím provedení, a její celková částka odpovídá částce 115 000 Kč vrácené zálohy na garáž (jak je platba také označena) a zbývající částky 9 790,98 Kč (označená jako„ podlah.“. Stejně tak druhá platba z 24. 7. 2019 je žalovaným označena jako„ vrácení zálohy“, což svědčí pro závěr, že jde o platbu podle smlouvy účastníků ze 7. 6. 2019. Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě, na něž v odvolání odkazuje, ještě namítal skutečnost, že není prokázáno, že žalobce mu zálohy zaplatil, vyplývá tato skutečnost především z obou budoucích kupních smluv z 23. 10. 2017 a z 3. 8. 2018, podle nichž byly zálohy žalobcem zaplaceny v den jejich podpisu, a navíc i uvedené doklady o částečném vrácení záloh dle dohody ze 7. 6. 2019 jednoznačně svědčí i pro závěr, že zálohy byly žalobcem žalovanému zaplaceny, pokud je žalovaný, byť jen zčásti, žalobci vracel. 9. Požadavek žalobce na vrácení zůstatku zálohy na byt ve výši 176 700 Kč je tedy důvodný, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši 10 % z částek postupně se snižujících dvěma shora uvedenými platbami tak, jak to žalobce v žalobě uplatnil, přičemž prodlení nastalo od 4. 7. 2019 a smluvní pokuta za ně byla sjednána ve shora uvedené sazbě z celkové dlužné částky 441 700 Kč. Pokud žalobce požaduje smluvní pokutu za prodlení v době pouze do 10. 10. 2019, je tímto jeho návrhe