14 CO 34/2022-110 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil prodej zástavy, kterou je jednotka [číslo] – byt, vymezená v budově [adresa] v části [územní celek] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], zapsaná na [list vlastnictví] v katastrálním území a obci [obec], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo], a na pozemku parc. č. St. [číslo], zapsaných na LV [číslo] na pozemcích parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], vše v katastrálním území a obci [obec], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 747 915,03 Kč s úrokem ve výši 1,99 % ročně z částky 711 065,62 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 065,62 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení. 2. Proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě podala zástavní dlužnice odvolání, v němž uvedla, že je dlouhodobě vedena v evidenci Úřadu práce [obec] jako nezaměstnaná a nesplňuje podmínky pro nárok na státní podporu. Je tedy bez finančního příjmu. Intenzivně hledá zaměstnání ve svém oboru i mimo něj, rozesílá nabídky poradenství a služeb v oblasti ochrany životního prostředí a reaguje na nabídky práce na pracovních portálech, avšak bez pozitivní reakce. Věří, že při změně životní situace bude schopna začít plnit své závazky vůči zástavní věřitelce, kterých si je plně vědoma. Posléze spolu s omluvou své neúčasti při odvolacím jednání uvedla, že se v současnosti zapracovává v novém zaměstnání, od 1. 5. 2022 podepisuje pracovní smlouvu a aktivně oslovuje potenciální zákazníky s nabídkou externího poradenství a věří tak, že bude brzy schopna vyřešit svou nepříznivou finanční situaci a vypořádat dlužnou částku vůči zástavní věřitelce. 3. Zástavní věřitelka v písemném vyjádření k odvolání zástavní dlužnice navrhla odvolání odmítnout, neboť neobsahuje všechny náležitosti vymezené v § 205 o. s. ř., neboť v odvolání není uvedeno, v čem je spatřována jeho nesprávnost a čeho se zástavní dlužnice domáhá. Je zřejmé, že si je zástavní dlužnice plně vědoma závazků vůči zástavní věřitelce, které nezpochybňuje, a je připravena je plnit. Nebude-li odvolání odmítnuto, navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 28, § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen„ z. ř. s.“, § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 6, § 355 z. ř. s., § 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), provedl dokazování všemi zástavní věřitelkou předloženými listinnými důkazy, z nichž také vyšel ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, jenž v souladu s ust. § 356 z. ř. s. rozhodl o věci bez nařízení jednání, a poté dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice není důvodné. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení k odvolání zástavní dlužnice i přesto, že neobsahovalo žádnou odvolací námitku, která by se týkala skutečností významných pro rozhodnutí dané věci, a přesto, že neobsahovalo výslovný odvolací návrh, jak správně namítá zástavní věřitelka. Rozsah napadení usnesení soudu prvního stupně byl z napadeného odvolání zřejmý, neboť z odvolání zástavní dlužnice je zřejmé, že nesouhlasí s nařízením soudního prodeje zástavy z jí uváděných důvodů týkajících se její finanční situace, a napadené usnesení neobsahuje žádné výroky, které by mohly samostatně nabýt právní moci, nebyly-li by výslovně odvoláním napadeny. Za dané situace absence výslovného odvolacího návrhu nebrání pokračování v odvolacím řízení a neumožňuje proto odvolání odmítnout. Při posuzování náležitostí odvolání z pohledu odvolacích námitek se pak odvolací soud přidržel názoru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 5. 2011, sp. z. 21 Cdo 3967/2010 (dostupného na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu), že odvolání neobsahuje ve smyslu § 212a odst. 2 o. s. ř. žádné odvolací důvody tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání) nebo bude-li obsahovat toliko pouhý odkaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o. s. ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění a nebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu odvolatel vyhoví požadavku § 205 odst. 1 o. s. ř. na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí soudu či jeho procesního postupu posoudit; postačuje zde, že takový konkrétně vymezený důvod má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé. Tak je tomu i v daném případě. Prodej zástavy je nařízen k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky, kterou je povinna zástavní dlužnice platit, a odvolací námitky zástavní dlužnice vztahující se k důvodům, pro něž není schopna své povinnosti dostát, byť pro rozhodnutí věcí nemohou být významné (jak bude uvedeno posléze) a nejsou tedy způsobilé ovlivnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, vztah k předmětu řízení mají a jsou podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (když stejné námitky uplatnila zástavní dlužnice i v řízení před soudem prvního stupně) a písm. g) o. s. ř. 6. Podle § 358 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kdy nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodeje zástavy (odst. 3). 7. Soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy, předvídaný ust. § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013, podle něhož je třeba při realizaci zástavního práva – vzhledem k tomu, že zástavní smlouva v dané věci byla uzavřena 7. 10. 2011, postupovat i v současné době, se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, upravené v ust. § 353a až § 358 z. ř. s., jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, prodeje zástavy soudem, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ust. § 251 a násl. o. s. ř., popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) podle ust. § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“), která smí být provedena jen prodejem zástavy; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na prodej zástavy soudem ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř., § 52 exekučního řádu). 8. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ust. § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. K vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy není třeba, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1871/2017). To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže tomu ovšem důvodně dojít