15 CO 162/2022-206 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl z exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], pod sp.zn. [spisová značka] na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 23.3.2017, č.j. [číslo jednací], vyloučen spoluvlastnický podíl žalobkyně ve výši 1/4 na nemovitosti – pozemku parcela [číslo] trvalý travní porost o výměře 277 m2, zapsán v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na 2 15 Co 162/2022 náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud I. stupně ve svém rozhodnutí nejprve odmítnul námitku žalované ohledně„ překážky věci rozsouzené“, když rozhodnutí ve věci samé, tj. zamítnutí žaloby, pak odůvodnil tím, že„ žalobkyně se žalobou domáhá vyloučení majetku z exekuce, která je vedena na její majetek jako osoby povinné, …když žalobkyně není k podání takové žaloby aktivně věcně legitimována“. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. V něm namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, když výslovně napadá oba výroky rozhodnutí soudu I. stupně. K tomu uvádí, že sice souhlasí se závěry soudu I. stupně o nedůvodnosti námitky žalované ohledně překážky věci pravomocně rozsouzené, když považuje za správný závěr soudu I. stupně, že překážku věci pravomocně rozsouzené nezakládá rozhodnutí ve věci, v níž se žalobkyně domáhala vyloučení majetku z jiné exekuce. Pokud přesto soud I. stupně žalobu zamítl, a to s odkazem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, žalobkyně s rozhodnutím soudu I. stupně nesouhlasí a uvádí, že„ smyslem ust. § 267 občanského soudního řádu je poskytnout právní ochranu osobě, jejíž majetek byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí a také právo, které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí byl proveden, a že toto právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí“. Žalovaná v tomto směru namítá, že nařízením výkonu rozhodnutí byla postižena pouze 1/4 podílu na nemovitosti jen ve vlastnictví povinného. Jelikož nařízením výkonu rozhodnutí byla postižena jen 1/4 podílu na nemovitosti, avšak pouze ve vlastnictví povinného (tj. žalobkyně [jméno] [příjmení]), lze dovodit, že v takovém případě si může podat žalobu o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí pouze povinný, jehož část majetku byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí. V tomto směru odkazuje i na ust. § 321 o.s.ř. a § 322 odst. 1 o.s.ř., podle nichž výkon rozhodnutí se nemůže týkat věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, a tudíž má právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí prostřednictvím vylučovací žaloby dle ust. § 267 o.s.ř. Žalobkyně v této souvislosti zdůrazňuje, že se jedná o důležitou položku – spoluvlastnický podíl na nemovitosti – a pro žalobkyni je pochopitelně nutné uvedenou položku z výkonu rozhodnutí vyloučit. V neposlední řadě pak žalobkyně připomíná svoji sociální situaci, tedy že je nadále bez příjmu s tím, že není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepobírá podporu v nezaměstnanosti a je tedy osobou bez jakéhokoliv příjmu. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila též žalovaná. Ta jednak odkazuje na napadené rozhodnutí soudu I. stupně a dále uvádí, že u další exekuce vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] proti žalobkyni (povinné) došlo k podání totožné vylučovací žaloby a soudy všech stupňů ji cca 10 let projednávaly. Jednalo se zejména o Městský soud v Brně pod sp. zn. 33 C 90/2011, Krajský soud v Brně pod sp. zn. 49 Co 175/2014 a sp. zn. 49 Co 170/2019 a Nejvyšší soud České republiky pod sp. zn. 20 Cdo 979/2016. Jednoznačným závěrem bylo, že povinná není aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Aktivně věcně legitimována je třetí osoba, tj. osoba rozdílná od oprávněného a povinného. Námitky, které uplatnila žalobkyně ve vylučovací žalobě, mohla uplatnit v exekučním řízení. V tomto směru žalovaná cituje část rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 979/2016 a dále uvádí, že nadále má za to, že opětovnému projednání totožné vylučovací žaloby mezi stejným žalobcem a žalovaným a při totožném předmětu sporu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Zde zdůrazňuje, že s účelovými podáními se v poslední době setkávají stále častěji, když vylučovací žalobu např. podá povinný s tím, že nemovitost neexistuje a v podání i uvede, že tuto nemovitost nevlastní (sp. zn. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 Co 515/2015 a 15 Co 520/2015 – i v této věci bylo rozhodnuto, že povinný není aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby). Dále žalovaná reaguje na problematiku věcí vylučitelných z exekuce dle § 322 o.s.ř. V tomto směru jednak odkazuje na § 63 exekučního řádu a § 320ab o.s.ř. Dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20Cdo 755/2013 a sp.zn. 20Cdo 509/2006, 3 15 Co 162/2022 z nichž cituje, když odkazuje též na komentářovou literaturu. Poukazuje i na to, že v případě ideální 1/4 pozemku parc. [číslo] o výměře 277 m², zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek], se prakticky jedná pouze o 69 m² pozemku – trvalý travní porost intravilánu obce. S ohledem na osobnost žalobkyně je zřejmé, že o tento pozemek nebude v případné dražbě zájem a tento je prakticky bezcenný. V případě, že by nebylo naprosto zřejmé, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci, tak by bylo zcela jistě nejvhodnější požadavku vyhovět. V rámci tohoto řízení nejsou relevantní skutečnosti tvrzené žalobkyní k exekučním titulům. Zde má žalovaná za to, že podání žaloby je spíše zneužíváním soudní soustavy České republiky žalobkyní než kroky procesní obrany. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. 4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Nejprve je třeba uvést, že závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti námitky žalované, že projednání uvedené věci brání překážka věci rozhodnuté, je správný. Totožnost projednávané věci není v těchto případech tvořena jen označením (totožností) sepsané věci (zde spoluvlastnického podílu k nemovitosti), která má být k návrhu žalobkyně vyloučena z exekuce, nýbrž kromě totožnosti vylučovaného majetku se musí též jednat o totožné exekuční řízení (případně totožné řízení o výkon rozhodnutí). Jak soud I. stupně v průběhu řízení zjistil (a v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedl), poukazuje-li žalovaná na věc projednávanou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 90/2011, žalobkyně se domáhala vyloučení předmětného spoluvlastnického podílu z jiného řízení, a to řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], zatímco v této projednávané věci se jedná sice o vyloučení stejného spoluvlastnického podílu avšak z jiného řízení, a to exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – město, pod sp.zn. [spisová značka] na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 23.3.2017, č.j. [číslo jednací]. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o totožná řízení a proto námitka žalované není důvodná. 6. Jde-li o posouzení návrhu žalobkyně na vyloučení předmětného spoluvlastnického podílu z exekuce, lze uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá rozhodnutí soudu, kterým by z exekuce vedené u soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], pod sp.zn. [spisová značka] na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 23.3.2017, č.j. [číslo jednací], byl vyloučen její spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 na nemovitosti – pozemku parcela [číslo] trvalý travní porost o výměře 277 m2, zapsán v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. Již ze samotných tvrzení žalobkyně (a též z přiloženého exekučního příkazu ze dne 12. 4. 2017 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 4. 2017 – viz č.l. 7, 8 spisu) je zřejmé že žalobkyně [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa], je v předmětném exekučním řízení osobou povinou. 7. Podle ust. § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 8. Podle ust. § 268 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže: