16 CO 257/2020-130 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 256 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 256 000 Kč za dobu od 20. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), návrh, aby žalovaný bylo povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 224 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 224 000 Kč za dobu od 20. 12. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.). Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty je důvodný, neboť bylo prokázáno, že závazky ze smlouvy o vypořádání společného jmění, práv a povinností bydlení a vzájemné vyživovací povinnosti rozvedených manželů pro dobu po rozvodu manželství ze dne 15. 2. 2019 (dále jen„ smlouva“), vyplývající z článku VIII., bodu 8.1 písm. a), b) a c) ve spojení s bodem 8.6 této smlouvy, byly ze strany žalovaného porušeny. Žalovaný ve sjednané lhůtě do 2 měsíců od uzavření smlouvy, tj. do 15. 4. 2019, žalobkyni nevyvázal jako dlužnici ze smlouvy [číslo] o poskytnutí úvěru z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ze dne 14. 3. 2007, dále jako spoludlužnici ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ([číslo]) s [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2016 a ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ([číslo]) s [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2016. Za žalované období od 16. 4. 2019 do 22. 9. 2019 (tj. celkem 160 dnů) tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty z každé této smlouvy ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení (tj. 160 dnů x 3 000 Kč). Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že vztahy mezi účastníky byly problematické a komplikované, což se odrazilo právě v ustanovení bodu 8.6 smlouvy, tudíž toto ustanovení mělo ve smlouvě své opodstatnění a svůj význam. Závazek k úhradě sjednané smluvní pokuty vyhodnotil jako dvojstranný projev svobodné a vážně projevené vůle účastníků smlouvy, přičemž smyslem tohoto ujednání bylo, aby žalobkyně po datu 15. 4. 2019 již nefigurovala jako dlužnice či spoludlužnice ve smlouvách uvedených v článku VIII. bodu 8.1 písm. a), b) a c), přičemž žalovaný měl uvedené závazky splnit, nikoliv jen vyvíjet činnost k jejich splnění. K návrhu žalovaného soud I. stupně přistoupil k moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty a za použití ustanovení § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) v bodu 16. rozsudku detailně popsal způsob a rozsah snížení smluvní pokuty a žalobkyni přiznal smluvní pokutu ve výsledné výši 53 % z původně žalované částky smluvní pokuty 480 000 Kč, tj. je částku ve výši 256 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, odvíjejícím se od výzvy žalovanému k úhradě ze dne 12. 12. 2019. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali odvolání žalobkyně a žalovaný prostřednictvím svých právních zástupců. 3. Odvolání žalobkyně směřovalo do nákladového výroku III., když s odkazem na judikaturu Ústavního soudu se dovolávala jeho změny, tj. aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznání svých účelně vynaložených nákladů řízení před soudem I. stupně a též přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 4. Žalovaný podaným odvoláním napadl výroky I. a III. rozsudku soudu I. stupně. V něm namítl, že soud I. stupně nepřihlédl ke všem skutečnostem, tvrzeným žalovaným v průběhu řízení, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud se jedná o závazky popsané v článku VIII. bodě 8.1, písm. a), b) a c) namítl, že se zavázal, že žalobkyni z těchto závazků vyváže, nikoliv však k tomu, že tyto závazky splatí. Tudíž nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení považuje za nároky naprosto v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedl, že soud I. stupně sice smluvní pokutu k jeho návrhu moderoval, nicméně nevyužil své možnosti moderovat ji až do výše způsobené škody, která je v daném případě nulová. Z těchto důvodů měla být žaloba soudem I. stupně v plném rozsahu zamítnuta. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené výroky I. a III. rozsudku soudu I. stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby výrok I. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že nárok žalobkyně zamítne a žalobkyni zaváže k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobkyně v následné replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný v podaném odvolání neuvádí nic nového, stále opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem I. stupně, se kterou se již soud I. stupně řádně vypořádal. S ohledem na okolnosti případu, předsmluvní vyjednávání stran a vyjádřené projevy vůle, je třeba závazek žalovaného, obsažený ve smlouvě, vykládat tak, že cílem bylo, aby žalobkyně v dohodnuté lhůtě 2 měsíců přestala být dlužníkem z předmětných závazků, k čemuž bylo možno dospět buď samotným vyvázáním žalobkyně ze smluv (např. formou přeúvěrování nebo nahrazením žalobkyně jinou bonitní osobou nebo zajištěním nemovitosti nebo dalšími způsoby) nebo uhrazením závazku tak, že celý závazek zanikne, čímž by zanikla též účast žalobkyně na něm. Je zřejmé, že tyto konkrétní způsoby si účastníci nemuseli výslovně dohodnout, jedná se o základní právní principy. 6. Ze shodných tvrzení účastníků při jednání odvolacího soudu dne 16. 3. 2022 vyplynulo, že žalovaný sjednané závazky vyplývající ze smlouvy již splatil (viz ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). 7. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání byla podána včas, oprávněnými subjekty, proti výrokům rozhodnutí, proti nimž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalobkyně je důvodné a odvolání žalovaného důvodné není. 8. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle ustanovení § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházejí a dospěl k závěru, že ve věci samé soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil. 11. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že vůle smluvních stran směřovala v článku VIII. bodě 8.6 smlouvy k dohodě o smluvní pokutě, jelikož žalovavému ukládala povinnost zaplatit určitou peněžitou částku pro případ nesplnění vymezené smluvní povinnosti, tj. aby žalobkyně nefigurovala v závazcích popsaných v článku VIII. bodě 8.1 písm. a), b) a c) po datu 15. 4. 2019 jako dlužník ani jako smluvní strana. Obsah tohoto ujednání, tj. účastníky projevená vůle je jasná, jednoznačná a srozumitelná, nevznikají žádné pochybnosti o tom, co chtěli účastníci přesně vyjádřit a jaké právní následky měl jejich shodný projev vůle vyvolat (viz ustanovení § 556 o. z.). 12. Dohoda o smluvní pokutě byla uzavřena ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splněním každého z vymezených peněžních závazků, přičemž soud I. stupně vyšel z individuálního posouzení zákonných kritérií rozhodných pro použití moderačního práva ve třech návazných krocích: ad 1) posoudil nepřiměřenost smluvní pokuty, ad 2) rozhodl o snížení smluvní pokuty a ad 3) rozhodl o rozsahu snížení smluvní pokuty, a přiznal ji ve výši 256 000 Kč, tj. 53 % z celkově požadované částky 480 000 Kč. Soud I. stupně požadovanou smluvní pokutu moderoval v rámci ustanoveného judikaturního rámce a nevybočil z něj způsobem, který by otevíral prostor ke korekci jím vysloveného závěru. Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ustálené soudní judikatury nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřenosti zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být jen důvodem pro použití moderačního práva soudu. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017. S přihlédnutím k této argumentaci byl napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně za použití ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. 13. Ve vztahu k nákladovému výroku III. rozsudku soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a ve věci jsou naplněny zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení § 142