16 CO 290/2021-171 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že zamítl návrh, aby bylo určeno, že vlastníkem id. ½ pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], část [územní celek], bydlení, a parc. [číslo] zahrada, vše zapsáno v k. ú. [role v řízení] u [obec], je namísto žalovaného žalobce (výrok I.) s tím, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Žalobce se domáhal určení, že je namísto žalovaného vlastníkem nemovitých věcí specifikovaných v žalobním petitu, neboť předmětný dar odvolal pro nevděk žalovaného z celkem pěti specifikovaných důvodů dopisem ze dne 24. 6. 2020, který byl žalovanému doručen dne 26. 6. 2020. Žalobce tyto nemovitosti daroval do podílového spoluvlastnictví jednak své dceři a jednak žalovanému, a to na základě darovací smlouvy sepsané v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že jisté amorální jednání ze strany žalovaného zjištěno bylo, ale ani v jednom z tvrzených důvodů (ani v jejich vzájemné kumulaci) však nedosáhlo intenzity předpokládané zákonem a ustálenou soudní judikaturou pro odvolání daru pro nevděk. Žalobcem navíc nebylo jednoznačně tvrzeno ani prokázáno, za jakých okolností a kdy, se o závadných jednáních žalovaného dozvěděl. Soud I. stupně dovodil, že fyzické násilí, kterého se měl žalovaný dopustit na dceři žalobce na začátku roku 2018, bylo důsledkem jejich dynamického a poněkud konfliktního manželství, navíc argumenty ohledně tvrzeného fyzického násilí žalovaného nebyly použity v žádných jiných řízeních (tj. v opatrovnickém či rozvodovém řízení) ani nebylo zahájeno trestní řízení z důvodu domácího násilí. Tvrzení žalobce o neúměrném fyzickém trestání vnučky [jméno] žalovaným v květnu 2019 nebylo prokázáno, neboť nebylo zjištěno, kdo podlitiny na hýždích nezletilého dítěte způsobil. Pokud kontakt žalovaného se všemi třemi nezletilými dětmi ([jméno], nar. 2013, [jméno], nar. 2016 a [jméno], nar. 1991) ustal, soud I. stupně uvedl, že lze pochopit obavu žalovaného, že by mohl být nařčen i z horších skutků, než je příliš tvrdé trestání dětí. K dluhu na výživném došlo u žalovaného z toho důvodu, že on sám se ocitl ve finanční tísni, dlužné výživné uhradil, přičemž výživné nadále platil v tzv. širším smyslu, kdy se podílel na nákladech bydlení. Soud I. stupně zdůraznil, že žalovaný vždy hradil, a i v současné době hradí hypotéku a dluhy související se spornými nemovitostmi. Nelze mu tak vytýkat nedostatečný zájem o nemovité věci, neboť právě žalovaný zajistil, že poskytnuté hypotéky, úvěry a půjčky byly řádně hrazeny a sporné nemovitosti tak zůstaly majetkem rodiny, nedošlo k exekučnímu řízení a jejich případnému nucenému prodeji. Pokud jde o nevěry žalovaného, které nepopíral, dospěl soud I. stupně k závěru, že byly důsledkem vzájemných problémů v manželském soužití. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil za použití ustanovení § 150 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali odvolání žalobce a žalovaný prostřednictvím svých právních zástupců. 3. Žalobce v podaném odvolání namítl, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť zamítl jím uplatněné návrhy na provedení dokazování. Dále dospěl k nesprávným závěrům ohledně neplacení výživného ze strany žalovaného a ohledně jeho absolutního nezájmu o děti. Vzhledem k tomu, že žalobce se o důvodech pro odvolání daru dozvěděl na podzim roku 2019, dar odvolal včas. Pro odvolací řízení navrhl, aby odvolací soud provedl důkazy, které byly soudem I. stupně zamítnuty, a to písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaným, písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a současnou manželkou žalobce [jméno] [příjmení], výslechem manželky žalobce [jméno] [příjmení] a výslechem přítelkyně dcery žalobce [jméno] [příjmení]. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. 4. Odvolání žalovaného směřovalo do nákladového výroku II. rozsudku soudu I. stupně, neboť nesouhlasil s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. Namítl, že se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že se jedná o spor mezi příbuznými, když ke dni podání žaloby a ani ke dni rozhodnutí soudu I. stupně, žalobce a žalovaný příbuznými nebyli. Akceptace postupu soudu I. stupně by pak znamenala poměrně široké použití tohoto institutu a nespravedlivé zvýhodnění druhé strany. Pokud soud I. stupně argumentuje amorálním chováním ze strany žalovaného, pak žalovaný zdůraznil, že stejného jednání se dopouštěla i druhá strana. K argumentaci nepřiměřenou tvrdostí, uvedl, že je rovněž nepřiměřeně tvrdé, aby žalovaný jako úspěšný účastník soudního řízení nesl náklady sporu, který nezavinil, a který se odehrál poměrně daleko od jeho místa bydliště. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanému přizná náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. V následné replice právní zástupce žalovaného obsáhle zrekapituloval, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť nebylo řádně a spolehlivě prokázáno, že by jednání žalovaného ublížilo dárci nebo osobě blízké v takové intenzitě, která by byla zjevně v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání byla podána včas, oprávněnými subjekty, proti výrokům rozhodnutí, proti nimž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalobce důvodné není a odvolání žalovaného důvodné je. 7. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. 8. Podle ustanovení § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. 9. Podle ustanovení § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. 10. Podle ustanovení § 2075 odst. 2 o. z. je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. 11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházejí a dospěl k závěru, že ve věci samé soud I. stupně řádně a dostatečně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil. 12. Ohledně skutkového stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že není třeba doplňovat dokazování o žalobcem navrhované důkazy, navržené již v řízení před soudem I. stupně, jejichž provedení soud I. stupně zamítl při jednání dne 29. 7. 2021 (viz č. l. 130 až z č. l. 136 spisu) a v odůvodnění rozsudku takto zvolený postup řádně vysvětlil a odůvodnil (viz bod 14. rozsudku). Důkazní návrhy právního zástupce žalobce na doplnění dokazování písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaným, písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a současnou manželkou žalobce [jméno] [příjmení], výslechem manželky žalobce [jméno] [příjmení] a výslechem přítelkyně dcery žalobce [jméno] [příjmení], proto odvolací soud zamítl z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť jejich provedení by žádné další relevantní skutečnosti ve věci samé nepřineslo, a tudíž se jedná o důkazy zbytné. Odvolací námitka žalobce, že o závadném jednání žalovaného se dozvěděl na podzim roku 2019, pak zůstává bez vlivu na projednávanou věc. 13. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ve věci nebyly naplněny zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk, neboť nevděk žalovaného vůči žalobci či osobám obdarovanému blízkým, nedosáhl takové intenzity, která by byla zjevně v rozporu s dobrými mravy. Úvaha, zda jednání obdarovaného lze kvalifikovat jako jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti rozporné s dobrými mravy, závisí na posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a má význam právě a jen pro projednávanou věc. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru, tak vstupuje i kritérium ublížení dárci nebo osobě obdarovanému blízké. 14. V projednávané věci nedosáhla intenzita jednání žalovaného naplnění skutkové podstaty vrácení daru pro nevděk a