17 CO 125/2022-69 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně („ dále již jen soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 20 C 3/2022-45 („ dále již jen rozsudek soudu I. stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 43.470 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 43. 470 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému soud prvního stupně uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.479,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku, které směřovalo výslovně proti jeho výroku II o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas s výší nákladů řízení, které mu byly soudem prvního stupně přiznány. Žalobce uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jím zaslanou výzvu žalovanému k zaplacení žalované částky jako výzvu jednoduchou ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif, ačkoliv výzva k plnění, kterou žalovanému zaslal, zcela vyhovuje kritériu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a odměna za tento úkon právní služby – výzvu k plnění, mu měla být přiznána v plné výši. Žalobce připustil, že žalovanému zaslal jednoduchou výzvu ze dne 8. 10. 2019, která je rovněž obsahem spisu, nicméně tato jednoduchá výzva není součástí nárokované náhrady nákladů řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaného zaváže k povinnosti nahradit mu náklady řízení v celkové výši 13.209,80 Kč (8.580 Kč za tři úkony právní služby, 900 Kč za tři paušály, 1.990,80 Kč za 21 % daň z přidané hodnoty a 1.739 Kč za soudní poplatek) a dále mu přizná náklady odvolacího řízení. 3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 1 a contrario a § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Protože odvolání směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení a nikoliv proti rozhodnutí ve věci samé, neuplatní se v odvolacím řízení ustanovení o odvolacích důvodech (§ 205 odst. 2 o.s.ř.). 5. Vzhledem k tomu, že odvolání žalobce směřovalo pouze proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a žalovaný svého svého práva podat odvolání do výroku I nevyužil, nabyl pak výrok I rozsudku soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) Odvolací soud se tedy zabýval pouze přezkoumáním odvoláním napadeného výroku II o náhradě nákladů řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jakož i řízení, které se k jeho vydání vztahovalo, a poté, aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 43.470 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 10. 6. 2019 v čase okolo 15:50 hod zavinil dopravní nehodu a narazil vozidlem do svodidel, přičemž vozidlo řídil pod vlivem alkoholu. Žalobce v rámci pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla řízeného žalovaným, založeného pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 13. 3. 2018, vyplatil Správě a údržbě silnic a dálnic Pardubického kraje pojistné plnění v celkové výši 43.470 Kč za škodu způsobenou na svodidlech. Jelikož žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, vznikla mu povinnost k náhradě vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 8. Soud prvního stupně žalobě v záhlaví tohoto usnesení citovaným rozsudkem vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci žalovanou částku 43.470 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci náklady řízení přiznal v celkové výši 11.479,50 Kč. Náklady řízení dle soudu I. stupně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1.739 Kč, náklady právního zastoupení žalobce, tj. mimosoudní odměna advokáta za zastupování účastníka dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 7.150 Kč za 2,5 úkonu právní služby po 2.860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění – půl úkon) a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 této vyhlášky ve výši 900 Kč. Celkové náklady řízení včetně 21% daně z přidané hodnoty činí 11.479,50 Kč. 9. Po přezkoumání spisu soudem přiznané výše nákladů řízení dospěl odvolací soud k závěru, že počet úkonů právní služby, které zástupce žalobce v řízení před soudem prvního stupně učinil, skutečně odpovídá úkonům, které specifikoval soud prvního stupně pod bodem 6 odůvodnění svého rozsudku. Jediné, co zůstalo k posouzení, je to, zda žalobci přísluší za výzvu k plnění odměna v poloviční hodnotě či v plné výši. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena soudem prvního stupně správně na částku 2.860 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). 10. Soud prvního stupně přiznal žalobci odměnu advokáta za učiněnou výzvu k plnění v poloviční výši, když za tuto výzvu k plnění považoval výzvu ze dne 8. 10. 2019, založenou na čísle listu 14 spisu. Soud prvního stupně však přehlédl, že žalobce společně s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu předložil předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2021, přičemž k této výzvě doložil dodejku, kterou prokazoval, že tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště. Tuto předžalobní výzvu dne 10. 8. 2021 však soud prvního stupně do písemného spisu nezažurnalizoval, nicméně z elektronické evidence spisu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalobcem soudu společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu soudu doručena. 11. Předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř. má vliv nejen na základ nároku na náhradu nákladů řízení (zda vůbec soud žalobci nějaké přizná), ale i na jejich výši. Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů právního zastoupení, aplikuje advokátní tarif a počítá jednotlivé úkony právní služby. V této souvislosti je ovšem rozdíl mezi jednoduchou výzvou k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, která může sice splnit funkci povinné předžalobní upomínky, ale za níž náleží advokátovi žalobce mimosmluvní odměna jen v poloviční výši, a výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, tzv. kvalifikovanou výzvou, podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za níž náleží advokátovi žalobce mimosmluvní odměna v plné výši (za celý úkon právní služby). Má-li tedy advokát žalobce v úmyslu účtovat za předžalobní upomínku mimosmluvní odměnu za celý úkon právní služby, musí výzva obsahovat alespoň jednoduchý právní rozbor. 12. Předžalobní výzva k plnění je jednostranným procesním úkonem, u něhož zákon nestanoví konkrétní náležitosti. Z logiky věci však vyplývá, že se jedná o úkon, v němž je identifikován věřitel i dlužník, výše a právní titul vzniku pohledávky (skutkové vymezení, z něhož právní důvod vyplývá), a je vyjádřena skutečnost, že dlužník je vyzýván k uhrazení dluhu, přičemž v případě neuposlechnutí v určité rozumné lhůtě bude následovat podání žaloby, předžalobní výzva musí být podepsána k tomu oprávněnou osobou. Výzva nemusí být doručena, postačí, aby ji žalobce zaslal na adresu pro doručování, tedy buď do datové schránky, na sdělenou elektronickou adresu, anebo na adresu pro doručování prostřednictvím doručovacího orgánu, účastníka řízení či jeho zástupce. Výzvu k plnění je třeba učinit v zákonem stanovené době, tedy odeslat dlužníkovi ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním návrhu na zahájení řízení ve věci samé. Záměrem zákonné úpravy je tedy dát dlužníku informaci o existenci dluhu a poskytnout mu poslední šanci, aby svoji povinnost uspokojit právo či pohledávku dobrovolně splnil a nevystavoval se nebezpečí nárůstu dluhu o náklady soudního řízení, případně vymáhání. Upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění je podstatnou náležitostí (essentialia negotii) výzvy k plnění, bez něhož tento úkon nevyvolá zákonné následky. 13. Vycházeje z obsahu předloženého spisu, citovaného zákonného ustanovení i jeho výkladu, odvolací soud přisvědčil žalobci, že jím zaslaná předžalobní výzva k plnění ze dne 10. 8. 2021 splňuje kritéria ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu Odvolací soud dospěl k závěru, že výzva žalobce ze dne 10. 8. 2021 zaslaná žalovanému je výzvou kvalifikovanou, neboť z ní zcela jednoznačně vyplývá skutkový rozbor věci, tvrzení, že žalobce na základě pojistné smlouvy [číslo] vyplatil za žalovaného pro svého klienta v rámci pojistné události [číslo] ze dne 11. 9. 2019 Správě a údržbě silnic a dálnic Pardubického kraje pojistné plnění ve výši 43.470 Kč za škodu na svodidle. Z výzvy k plnění dále vyplývá, z jakého pr