17 CO 166/2022-190 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2022, pod č. j. 8 C 15/2021-162 („ dále již jen usnesení soudu prvního stupně“) tak, že nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] rodinný dům, stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Prostějov, obec a k. ú. [obec] ve vlastnictví zástavního dlužníka v rozsahu podílu o velikosti ideální ½ pro pohledávku zástavního věřitele ve výši 2.737.429,25 Kč s úrokem 2,29 % ročně z částky 2.737.429,25 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.737.429,25 Kč od [datum] do zaplacení a pro náklady tohoto řízení 14.906,80 Kč. 2. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník odvolání, ve kterém namítl, že ze skutkových zjištění učiněných v rámci řízení před soudem prvního stupně bylo jasně konstatováno, že [titul]. [jméno] [příjmení], jenž zástavní právo ve prospěch právního předchůdce zástavního věřitele zřídil, nabyl vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální ½ zástavy neplatně, a proto i neplatně zřídil k zástavě dotčené zástavní právo pro zajištění pohledávky předchůdce zástavního věřitele ve výši 3.075.000 Kč. Předpoklady jeho právního jednání směřujícího k nabytí vlastnického práva k zástavě [titul]. [jméno] [příjmení] nebyly naplněny z důvodu jeho neschopnosti takové právní jednání učinit v důsledku duševní poruchy. Podle zástavního dlužníka takové okolnosti zakládají absolutní neplatnost nabývacího titulu [titul]. [jméno] [příjmení] k zástavě a k takové neplatnosti musí soud přihlédnout i bez návrhu. Zástavní dlužník vyslovil názor, že jelikož [titul]. [jméno] [příjmení] si byl jeho duševní poruchy vědom, uvedl předchůdce zástavního věřitele v omyl o skutečnosti, že je vlastníkem zástavy, a proto je i zástavní smlouva smlouvou neplatnou. Zástavní dlužník v této souvislosti poukázal na rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 4. 2019, č. j. 13 C 82/2017-108. Podle zástavního dlužníka zástavní právo k nemovitosti bylo zřízeno v rozporu s ustanovením § 1343 odst. 1 občanského zákoníku a poskytnutí ochrany takovémuto právnímu jednání je v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Zástavní dlužník vyslovil názor, že pokud soud prvního stupně rozhodl na základě naplnění formálních požadavků pro vyhovění návrhu zástavního věřitele způsobem shora uvedeným, fakticky jej znevýhodnil jako skutečného podílového spoluvlastníka věci, čímž porušil jeho zaručené vlastnické právo. Soud má dle zástavního dlužníka povinnost k absolutní neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Zástavní dlužník navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Zástavní věřitel ve svém písemném vyjádření k odvolání zástavního dlužníka uvedl, že zástavní dlužník opomíjí zvláštní povahu řízení o soudním prodeji zástavy, které probíhá ve dvou fázích, přičemž v první fázi zkoumá soud pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je vlastníkem zástavy (zástavním dlužníkem). Jiné další skutečnosti nejsou, jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. v tomto řízení významné. Zástavní věřitel připomenul, že uvedené rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Zástavní věřitel vyslovil dále názor, že pokud zástavní dlužník argumentuje tím, že zástavní právo nebylo údajně platně zřízeno, jedná se o námitku, ke které nelze v daném řízení přihlédnout. Zástavní věřitel v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1333/2014, jakož i ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013. Zástavní věřitel vyslovil názor, že zástavní právo vzniklo zcela platně a že je oprávněn ze zástavního práva, neboť na danou věc in eventum plně dopadá ustanovení § 1760 občanského zákoníku. Zástavní věřitel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud posoudil odvolání zástavního dlužníka jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka není důvodné. 6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že zástavní věřitel se svým návrhem doručeným soudu prvního stupně dne [datum] domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, a to parc. [číslo] jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] rodinný dům, stojící na pozemku parc. [číslo] zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomouc kraj, Katastrálního pracoviště Prostějov, obec a k. ú. [obec] ve vlastnictví zástavního dlužníka v rozsahu podílu o velikosti ideální ½ („ dále jen předmětné nekovitosti“) pro pohledávku zástavního věřitele ve výši 2.737.429,25 Kč s úrokem 2,29 % ročně z částky 2.737.429,25 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.737.429,25 Kč od [datum] do zaplacení. Zástavní věřitel poukazoval na skutečnost, že na základě úvěrové smlouvy: [číslo] ze dne [datum] poskytl jeho právní předchůdce úvěr dlužníku [titul]. [jméno] [příjmení] a pohledávka z této úvěrové smlouvy byla zajištěna zástavním právem podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] k předmětným nemovitostem. Pohledávka se v důsledku neplnění dohodnutých splátek stala splatnou v částce 2.737.429,25 Kč s příslušenstvím a tato částka nebyla na výzvu zástavního věřitele uhrazena dlužníkem, ani zástavním dlužníkem. 7. Zástavní dlužník s návrhem zástavního věřitele nesouhlasil, přičemž poukazoval na skutečnost, že [titul]. [jméno] [příjmení] nenabyl podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 4. 2019, pod č. j. 13 C 82/2017-108 vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které jsou postiženy zástavním právem, neboť kupní smlouva, kterou uzavřel dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] a zástavní dlužník, byla neplatná v důsledku chybějící vážně projevené vůle zástavního dlužníka k uzavření takové smlouvy na základě jeho duševního stavu. Zástavní věřitel proto při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky s [právnická osoba] nebyl v dobré víře a vyhovění nároku je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 a ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku. 8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinami, které v odůvodnění svého usnesení uvedl, dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody pro nařízení soudního prodeje zástavy, a to konkrétně výše uvedených předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně poukázal na znění ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a konstatoval, že zástavní věřitel doložil existenci zajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], stejně tak doložil existenci zástavního práva vzniklého na základě zástavní smlouvy uzavřené téhož dne k zajištění pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy a doložil i kdo je zástavním dlužníkem. Soud prvního stupně dále uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením § 980 odst. 1 a 2 občanského zákoníku a konstatoval, že z výpisu z katastru nemovitostí ke dni vydání soudního rozhodnutí nevyplývá, že zástavní dlužník zpochybňuje zákonem předvídanou správnost zapsaných údajů nástrojem, který poskytuje výše citované ustanovení § 985 občanského zákoníku. Soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy zástavní dlužník sám nevyužívá prostředky právní ochrany za účelem zpochybnění platnosti právního jednání, na jehož základě se zástavní věřitel domáhá svého nároku, pro což může být veřejně deklarovaný důvod, nezbylo soudu než návrhu vyhovět. V závěru odůvodnění usnesení soudu prvního stupně soud prvního stupně zdůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9. V dané věci není pochyb o tom, že zástavní věřitel se v tomto řízení domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a to blíže specifikovaných nemovitostí, jak jsou uvedeny výše, a to podle ustanovení § 354 z.ř.s., podle kterého říze