17 CO 39/2021-472 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 3 C 159/2014-413, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 835.309,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba ohledně částky 844.390,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku odpovídající 42 % účelně vynaložených nákladů žalobce, tedy 210.389 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení částku 32.346,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise. 3. Odvolání žalobce směřovalo proti výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 844.390,50 Kč s příslušenstvím a souvisejícím výrokům III a IV o nákladech řízení mezi účastníky a státu. Žalobce se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud mu z uplatněného nároku na bolestné z částky 731.160 Kč byla přiznána pouze částka 254.700 Kč, kdy soud prvního stupně vycházel z ústavního revizního znaleckého posudku zpracovaného [ulice] vojenskou nemocnicí v [obec] a odečetl bolestné za operační ránu ve výši 172,5 bodů s tím, že žalobce musel s bolestivostí operační rány počítat při svém rozhodnutí podrobit se operaci žlučníku a sama tato bolestivost není škodlivým následkem, který by vznikl v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného. Žalobce dále nesouhlasí s krácením jeho nároku na náhradu hotových výdajů spojených s léčením, když ze žalobou uplatněné částky 7.753 Kč mu byla přiznána pouze částka 6.553 Kč v důsledku krácení o poplatek za hospitalizaci v době od [datum] do [datum] s tím, že po tuto dobu by trvala hospitalizace žalobce v každém případě v souvislosti s operací žlučníku. Krácení části nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti považuje žalobce též za neoprávněné, pokud krácení o 11 pracovních dní bylo soudem prvního stupně považováno za odpovídající rekonvalescenci při běžné operaci žlučníku. Část nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, kdy ze žalobou uplatněné částky 120.000 Kč byla žalobci přiznána soudem prvního stupně jen částka 102.000 Kč na základě závěrů revizního ústavního znaleckého posudku, který měl odstranit rozpory a nejasnosti předchozích znaleckých posudků. Žalobce rovněž namítá nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud zamítl žalobu v částce 338.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy za ušlé vzdělávací příležitosti, což bylo odůvodněno tím, že všechna školení byla hrazena zaměstnavatelem, žalobce kvůli svému odchodu na podzim 2015 neměl možnost tato školení absolvovat a nebylo ani prokázáno, že by žalobce školení skutečně absolvoval, i kdyby nebyl v pracovní neschopnosti a že by bez účasti na těchto školeních nemohl vykonávat přidělenou práci. Žádným způsobem nebyla žalobcem doložena požadovaná částka ani to, že by promeškaná školení znamenala větší zásah do pracovního života žalobce. Ztráta příležitosti rozvinout své znalosti, schopnosti a dovednosti, zvýšit si kvalifikaci a tím i možnost dalšího uplatnění na pracovním trhu je dle názoru žalobce újmou, která svou povahou spadá pod § 13 obč. zák., kdy se jedná o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, nová právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb. již nárok na náhradu nemajetkové újmy zakotvila přímo. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalobci přiznány náklady řízení v plné výši. 4. Odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečnému výroku I, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě újmy celkovou částku 835.309,50 Kč s příslušenstvím a namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, přestože provedl poměrně rozsáhlé dokazování a při svém opětovném rozhodování o základu nároku žalobce byl vázán právním názorem odvolacího soudu, že odpovědnost žalovaného za přerušení magistrátních žlučových cest, coby nežádoucího následku zákroku spojeného s pooperačními komplikacemi je dána, neboť v dané věci došlo k protiprávnímu úkonu, kdy operatér přerušil žalobci hlavní žlučovod v domnění, že se jedná o vývod žlučníku, aniž by se v nepřehledném operačním poli o této skutečnosti dostatečně přesvědčil. Žalovaný se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že došlo k protiprávnímu úkonu ze strany žalovaného, který odpovídá za činnost svých zaměstnanců. Operatér v daném případě učinil vše, co učinit mohl k předejití nežádoucího následku, fakticky nebylo možno zvolit jiný postup, žlučovod může být anatomicky výrazně změněn a může dojít k záměně, jako tomu bylo v případě žalobce. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích a žalobu zcela zamítl. 5. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který byl vázán právním názorem odvolacího soudu v předchozích zrušujících rozhodnutích, který respektoval a v tomto smyslu hodnotil další dokazování. Závazný názor odvolacího soudu koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se odpovědností za nesprávně provedený lékařský zákrok a bylo na žalovaném, aby prokázal, že lékař – operatér buď o možnosti způsobení poškození zdraví žalobce věděl, ale měl přiměřené důvody spoléhat na to, že tuto škodu nezpůsobí. Odvolání žalovaného je dle názoru žalobce nedůvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně ve svém závěru o důvodnosti základu nároku uplatněného žalobou je věcně správný. 6. Krajský soud v [obec], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že částečně je důvodné pouze odvolání žalobce. 7. Odvolací důvody, o které žalobce i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 1.679.700 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že dne [datum] mu byla v žalované nemocnici laparoskopicky provedena plánovaná operace žlučníku, při níž došlo k iatrogennímu přerušení magistrátních žlučových cest. Operatér zaklipoval útvar, který pokládal za ductus cysticus (vývod žlučníku) a přerušil ho, aniž by si dostatečně ověřil, zda se o ductus cysticus skutečně jedná, když ve skutečnosti žalobci přerušil hlavní žlučovod. Toto jednání bylo odborným pochybením operatéra, který podcenil anatomickou situaci u žalobce a bez dostatečného ověření lokálního nálezu v nepřehledném terénu poté, co zjistil srůsty, ihned nekonvertoval laparoskopickou operaci na klasickou, ale přerušil útvar, o němž nemohl být dostatečně přesvědčen, že se nejedná o hlavní žlučovod. K ověřování anatomické situace přistoupil operatér až poté, kdy útvar přestřihl. V důsledku pochybení operatéra vznikla žalobci újma na zdraví, byl dlouhou dobu v pracovní neschopnosti, během které mu ušla mzda, vznikly mu náklady spojené s léčením a nemajetková újma ušlých příležitostí profesního i osobnostního rozvoje. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 731.160 Kč představující bolestné (ve výši 6093 bodů vyčíslené znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]), částky 120.000 Kč představující náhradu za ztížení společenského uplatnění (ve výši 1000 bodů dle téhož znalce), ušlého výdělku ve výši 482.787 Kč za období od [datum] do [datum], kdy byl žalobce zaměstnán jako manažer kvality ve společnosti [právnická osoba] [obec] a jeho průměrný výdělek za pracovní den před vznikem škody na zdraví činil 1.702,80 Kč a na náhradách mzdy a nemocenském za tuto dobu obdržel celkem 394.258 Kč. Žalobce též požaduje po žalovaném náhradu nákladů spojených s léčením ve výši 7.7