17 CO 61/2021-276 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9. 2020, č. j. 4 C 108/2019-224, že žaloba se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec]. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení k rukám vedlejšího účastníka. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce namítá, že soud prvního stupně rezignoval na řádné právní posouzení věci, pokud pouze uvedl, že zákon uzavření pojistné smlouvy dle § 2767 o. z., umožňuje a odkázal na stanovisko [anonymizováno] pojišťovny, které je svým obsahem právním posouzením pojištění budovy, které má příslušet pouze soudu, a je zjevně účelové, neboť [anonymizováno] pojišťovna je ve věci hmotně zainteresována, a s tvrzením o nedoložení souhlasu přišla poprvé až při likvidaci pojistné události, nikoliv po uplynutí zákonné tří měsíční lhůty. Pojištění cizí věci ve vlastní prospěch dle § 2767 o. z., které soud prvního stupně protěžuje, je dle názoru žalobce raritou, sice zákonem umožněnou, ke které však v běžné pojišťovací činnosti téměř nedochází. Jeho podstatou je pojištění věci v cizím vlastnictví tak, že její vlastník v případě pojistné události neobdrží pojistné plnění, ale obdrží je nevlastník, který pojistnou smlouvu sjednal. Soud prvního stupně přehlédl námitku žalobce, že pojistné podmínky [anonymizováno] pojišťovny tento typ pojištění nepřipouští, když podle VP P 1/15 platí, že oprávněnou osobou obdržet pojistné plnění je pojištěný, tj. vlastník majetku. Pojistné podmínky neoddělitelně svazují osobu pojištěného a oprávněnou osobu v jednu. Soud prvního stupně měl tedy dospět k závěru o neplatnosti pojištění budovy, neboť podle VP P 1/15 nelze sjednat pojištění cizí věci ve vlastní prospěch dle § 2767 o. z., pojištění budovy je neplatné pro neurčitost vymezení oprávněné osoby a též pro rozpor se zákonem, neboť v případě pojištění budovy byl jako pojištěný označen nevlastník majetku. Pochybení žalovaného spočívalo v uvedení společnosti [právnická osoba] - pojistníka v omyl a tím způsobilo zánik pojištění budovy dle § 2767 odst. 2 o. z., neboť i kdyby si pojistník byl vědom tohoto zákonného ustanovení, nenapadlo by ho doložit souhlas pojištěného, když jako pojištěný byl v pojistné smlouvě označen on sám. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, podle něhož je pojišťovací agent povinen vykonávat svou činnost s odbornou péčí. Je nepochybné, že žalovaný nejednal s odbornou péčí, způsobil-li neplatnost pojištění budovy, když jako pojištěného uvedl jinou osobu, než umožňuje zákon a Všeobecné pojistné podmínky. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že základ nároku je dán. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a plně se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, které pokládá za věcně správné a navrhuje jeho potvrzení. Dále uvedl, že žalobce své odvolání zakládá na tvrzení, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu neurčitosti vymezení osoby, které má být poskytnuto pojistné plnění – vlastníka nemovitosti. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu škody s odůvodněním, že žalovaná částka představuje výši škody, kterou měl žalovaný způsobit právnímu předchůdci žalobce porušením své poučovací povinnosti. Žalobce v návaznosti na argumentaci žalovaného svá tvrzení diametrálně otočil tak, že škoda nebyla způsobena porušením poučovací povinnosti, ale tím, že měla být sjednána neplatná smlouva, za kterou má nést odpovědnost žalovaný. V odvolání žalobce nově argumentuje tím, že žalovaný měl být odpovědný za vyvolání omylu. Žalovaný trvá na tom, že pojistná smlouva není neplatná, neboť jí nechybí žádná podstatná náležitost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5685/2015 a sp. zn. 28 Cdo 3784/2009). Žalovaný současně odkázal na klíčovou zásadu občanského zákoníku, kterou je maximální důraz na zohledňování autonomie vůle subjektů soukromoprávních poměrů, tuto vůli není možné nerespektovat. Zájmem racionálně uvažujících jednajících je, aby jejich právní jednání (např. smlouva) bylo spíše platné než neplatné. Právě princip pacta sunt servanda společně s ochranou zásady autonomie vůle jakožto zásady soukromého práva a elementární podmínky fungování právního státu považuje Ústavní soud za rozhodující ve spojení s prioritou platnosti právního jednání. Dle názoru žalovaného neobstojí výklad žalobce o neplatnosti právního jednání a v tomto směru odkázal na stanovisko [anonymizováno] pojišťovny ze dne [datum] a její pozdější vyjádření, ze kterých se podává, že pojistná smlouva byla platně sjednána a pojišťovna byla připravena podle ní plnit. Žalovanému není doposud zřejmé, v čem žalobce spatřuje příčinnou souvislost, tj. mezi kterým konkrétním protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost, tato není žalobcem řádně tvrzena ani prokazována, přičemž se jedná o břemeno, které tíží právě žalobce. Žalovaný popírá, že by pojistnou smlouvu jako celek připravoval, tuto tvořila [anonymizováno] pojišťovna a nemůže být tudíž osobou odpovědnou za škodu vzniklou žalobci. Žalovaný trvá na tom, že pojistná smlouva byla platně uzavřena, pojištění budovy existovalo, v případě pojistné události byla pojišťovna připravena plnit. Jediným důvodem, pro který pojišťovna odmítla plnit, byla absence kvalifikovaného souhlasu dle § 2762 odst. 2 o. z., nikoliv neplatnost smlouvy. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že dne [datum] uzavřel pojistitel - [právnická osoba] prostřednictvím žalovaného - pojišťovacího agenta se společností [právnická osoba] – pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] na základě níž měla být pojištěna mimo jiné budova na adrese sídla společnosti. Budova je ve výlučném vlastnictví žalobce, který je 50% společníkem společnosti [právnická osoba], pojištění budovy bylo sjednáno na jeho popud, mezi pojistnými událostmi byl uveden i požár. [právnická osoba] měla legitimní pojistný zájem na cizím (žalobcově) majetku, i s ohledem na skutečnost, že předmětem pojištění byl rovněž movitý majetek sloužící k provozování její podnikatelské činnosti. Dne [datum] došlo k pojistné události – požáru budovy a její totální škodě, věc byla šetřena Policií ČR a odložena. Pojistitel však odmítl vyplatit za budovu pojistné plnění a až po pojistné události přišel s tvrzením, že nebyl doložen souhlas pojištěného – žalobce, a pojištění budovy tudíž zaniklo dle § 2767 odst. 2 o. z. v tříměsíční lhůtě ke dni [datum]. Tento právní názor pojistitele žalobce nesdílí, neboť dle § 2758 odst. 2 o. z. a článku 1 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek platí, že pojistná smlouva je obligatorně písemná, je rozhodující, kdo je v ní uveden jako pojištěný a nikoliv kdo v ní jako pojištěný uveden měl být. Dle názoru žalobce bylo pojištění budovy neplatné od samého počátku pro rozpor se zákonem. Pojistná smlouva je v oblasti pojištění budovy neurčitá, neboť není zřejmé, kdo je osobou oprávněnou obdržet pojistné plnění, když Všeobecné pojistné podmínky označují jako oprávněnou osobu pojištěného a v pojistné smlouvě byla jako pojištěný uvedena společnost [právnická osoba] Pochybení žalovaného jako pojišťovacího agenta spatřuje žalobce v tom, že pojistníka – společnost [právnická osoba] uvedl v omyl, čímž způsobil zánik pojištění. Ze strany žalovaného došlo též k porušení poučovací povinnosti dle z