17 CO 73/2021-142 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě („ dále již jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 11 C 252/2020-112 (dále již jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 240.000 Kč s úrokem z prodlení, zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém provedl rekapitulaci skutkového stavu věci a závěrů soudu prvního stupně a uvedl, že je nepochybné porušení povinnosti žalovaného jako odborníka, pokud podmínky pro vydání směnek koncipoval tak, že směnky nebylo možné reálně vydat. Žalovaný se tedy dopustil porušení jedné ze svých povinností a výkon advokacie v tomto ohledu v zásadě mohl vyvolat klientovi škodu. Je zjevné, že vadnou formulací svěřenecké smlouvy a nevydáním směnek je mu znemožněno vymáhání plnění z příslušných směnek, čímž je mu způsobena majetková škoda nejméně v rozsahu nominální hodnoty směnek. Žalobce vyslovil názor, že není pravdou, že by mu v důsledku porušení povinnosti žalovaného nevznikla škoda a připomenul, že z důvodu porušení povinnosti žalovaného nemá možnost směnku získat. Žalobce provedl podrobný rozbor charakteru směnečného závazku a připomenul, že soud prvního stupně pominul, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělitelný od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Zopakoval, že kvůli porušení povinnosti žalovaného nemůže vymáhat práva ze směnečného závazku, neboť tato lze uplatnit pouze tehdy, má-li oprávněný v držbě příslušnou směnku. Připomenul, že při vymáhání závazku ve směnečném řízení by měl podstatně silnější procesní pozici než u vymáhání kauzálního nároku. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a konstatoval, že je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, popř. i souběžně. Dále poukázal na skutečnost, že namítal, že svěřenecká smlouva je zdánlivým právním jednáním (§ 554 občanského zákoníku) a je nesrozumitelná a neurčitá (§ 553 občanského zákoníku), avšak s touto otázkou se soud prvního stupně nevypořádal. Proto označil rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že sepsal v daném případě svěřeneckou smlouvu za souhlasu a na přání obou účastníků, když formálně jej o tuto službu požádal [jméno] [příjmení]. Při sepisu smlouvy neměl žádný zájem zvýhodnit či znevýhodnit některého z účastníků. Popřel, že by v jeho případě byl jeho výlučným klientem žalobce, což žalobce neprokázal. Žalovaný připomenul, že nekoncipoval úpravu zajištění primárního závazku a žalobce i [jméno] [příjmení] ubezpečil pouze o tom, že bude při úschově směnek striktně jednat podle jejich pokynů, případně podmínek, které jsou sjednány ve svěřenecké smlouvě, které oba bez výhrad odsouhlasili. Jeho povinností bylo toliko zajistit úschovu směnek a jejich nakládání s nimi v souladu s dohodou obsaženou ve svěřenecké smlouvě. Žalovaný dále uvedl, že považuje za nadbytečné zabývat se rozsáhlým rozborem žalobce týkajícím se charakteru zajišťovací směnky a možnosti jejího uplatnění a konstatoval s poukazem na soudní judikaturu Nejvyššího soudu, že bez zřetele k tomu, na jakou částku byla zajišťovací směnka vystavena, věřiteli se jejím prostřednictvím nemůže (nemá-li se na úkor dlužníka bezdůvodně obohatit) dostat více, než kolik bude postačovat„ k pokrytí“ směnkou zajištěné pohledávky. Smyslem uzavření svěřenecké smlouvy, jak to účastníci požadovali, bylo, aby možnost vydání směnky a tím i její použití bylo vždy vázáno na společné souhlasné potvrzení obou účastníků. Pokud on tento jejich společný pokyn a souhlas akceptoval, nemohl se dopustit vůči žalobci ani vůči [jméno] [příjmení] žádného porušení svých povinností a poskytnout jim vadnou službu. Žalovaný popřel, že by žalobce ujistil, že bude mít zajištěno, že obdrží celou dohodnutou částku fakticky v penězích. Oba účastníky ujistil, že při nakládání se směnkami bude přesně dodržovat jejich pokyny, které jsou uvedeny ve svěřenecké smlouvě. Žalovaný uvedl, že není oprávněn přezkoumávat a hodnotit skutkovou stránku věci a činit závěry, zda v daném případě splnil [jméno] [příjmení] svůj dluh vůči žalobci započtením své pohledávky. Nebylo jeho povinností konkrétně poučovat účastníky, jak mají případnou žalobu formulovat, či vzor této žaloby uvádět ve svěřenecké smlouvě. Pro účely obsahu svěřenecké smlouvy byla nepochybně postačující informace, že při nesplnění podmínky jejich souhlasného potvrzení musí tuto otázku vydání směnky řešit soudní cestou. Žalobce se tak mohl u soudu domáhat vydání směnky reivindikační žalobou. Zvolený postup, jak je uveden ve svěřenecké smlouvě, byl dohodnut a odsouhlasen společně žalobcem a [jméno] [příjmení] a takto mu také dali pokyn, jak má se směnkami disponovat. Tento postup je dle žalovaného vůči oběma účastníkům vyvážený a žádného z účastníků neznevýhodňuje. Se závěry soudu prvního stupně o existenci škody se žalovaný zcela ztotožnil a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. 6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným postupem žalovaného jako advokáta při sepisu svěřenecké smlouvy dne 5. 2. 2014. Žalobce poukazoval na skutečnost, že se žalovaným a [jméno] [příjmení] (dále jen také dlužník) uzavřel dne 5. 12. 2014 svěřeneckou smlouvu (dále již jen svěřenecká smlouva), kterou sepsal žalovaný v rámci poskytování právních služeb žalobci na základě plné moci ze dne 20. 6. 2014. Na základě této smlouvy žalovaný převzal do úschovy 42 směnek označených pořadovými čísly 3 – 44 znějících na částku 240.000 Kč (poslední směnka znějící na částku 160.000 Kč) vystavených [jméno] [příjmení] na žalobce dne 9. 4. 2014. Vystavené směnky zajišťovaly hlavní závazek mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] na zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti žalobce [právnická osoba] na dlužníka. Žalovaný dle žalobce však porušil při sepisu svěřenecké smlouvy své povinnosti tím, že tuto smlouvu sepsal jako neurčitou a nejednal v jeho zájmu jako svého klienta. Žalobce poukázal na neurčitost smlouvy v článku III odst. 1 písm. c) této svěřenecké smlouvy. Toto ujednání nedostatečně, určitě a srozumitelně stanovuje, za jakých podmínek je žalovaný povinen vydat směnky. V důsledku neurčitosti svěřenecké smlouvy žalovaný fakticky znemožnil žalobci domáhat se plnění závazku prostřednictvím směnek. V důsledku nevydání směnek tak žalobci vznikla škoda, přičemž v tomto řízení se domáhá škody vzniklé v souvislosti s nevydáním směnky [číslo] znějící na částku 240.000 Kč splatnou dne 15. 7. 2017. 7. Žalovaný žalobcem uplatněný nárok neuznal, poukazoval na skutečnost, že svěřeneckou smlouvu sepsal na společnou žádost žalobce a [jméno] [příjmení], a do svěřenecké smlouvy zachytil to, co bylo projevem vůle žalobce a [jméno] [příjmení]. Směnky nevydal žalobci z toho důvodu, že neobdržel souhlasné prohlášení žalobce a [jméno] [příjmení], jak vyžadovalo ujednání svěřenecké smlouvy. Žalovaný uvedl, že nevydáním směnek nezabránil žalobci v uspokojení zajištěné pohledávky a žádnou škodu mu způsobit nemohl. 8. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal a dospěl k závěru, že vztah mezi žalobcem a žalovaným při sepisu svěřenecké smlouvy je třeba chápat jako vztah klienta a advokáta. Soud prvního stupně se podrobně zabýval podmínkami odpovědnosti žalovaného za škodu jako advokáta, kterou klientovi způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Uzavřenou svěřeneckou smlouvu mezi účastníky, na základě k