17 CO 94/2022-372 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 5 C 198/2012-294 („ dále již jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu o a) 305.593 Kč, b) úroky z prodlení z 305.593 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 69.727 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 5 C 198/2012-310 soud prvního stupně České republice zastoupené Okresním soudem v Prostějově náhradu nákladů řízení nepřiznal. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl nedostatek náležitého odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které označil za strohé a nic nevypovídající. Soud prvního stupně se sice správně jako otázkou předběžnou zabýval tím, zda by v případě řádného postupu žalovaného jako advokáta v soudním řízení, v němž ho zastupoval, byl se svým odvoláním úspěšný, nicméně soud již v rámci svého odůvodnění nevysvětlil, jak ke svému závěru dospěl. Dle žalobce nelze postavit závěr na pouhém konstatování, že„ Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že nynější žalobce (tehdy žalovaný) se na úkor tehdejší žalobkyně bezdůvodně obohatil, když tehdejší žalobkyně za něj zaplatila část kupní ceny ve výši 250.000 Kč, ač tuto povinnost měl coby kupující sám, což právně hodnotil dle ustanovení § 451 odst. 1, odst. 2, dle ustanovení § 454, ustanovení § 456, vše zák. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, je tento jeho závěr závěrem správným.“ Podle žalobce se soud nevypořádal s veškerými jeho tvrzeními a při hodnocení důkazů nijak nepřihlédl ke vzájemnému vztahu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení]. Nijak nevyhodnotil důvěryhodnost tvrzení, resp. čestného prohlášení [jméno] [příjmení] o tom, že tato tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení] půjčila částku 250.000 Kč. Žalobce připomenul, že pokud by žalovaný jako jeho tehdejší právní zástupce uhradil soudní poplatek z odvolání, byl by zcela úspěšný, přičemž nekonáním žalovaného, které je prokazatelně kárným proviněním advokáta, minimálně ztratil šanci věc řádně projednat odvolacím soudem. Žalobkyně [jméno] [příjmení] nedisponovala žádným přesvědčivým důkazem. V případě, že by odvolací soud jím podanému odvolání vyhověl, nevznikla by mu žádná škoda. Tuto škodu žaluje nyní v tomto řízení uhradit z titulu porušení odpovědnosti žalovaného při výkonu advokacie dle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Soudu prvního stupně žalobce dále vytknul, že nijak neodůvodnil, z jakého důvodu považuje závěr soudu ohledně promlčení nároku tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] v řízení pod sp. zn. 7 C 226/2009 za správný. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že [jméno] [příjmení] se musela o tom, že vlastníkem nemovitosti se stal žalobce, dozvědět nejpozději doručením posledního zamítavého rozhodnutí z katastrálního úřadu [datum] či maximálně v době jejich vzájemného rozchodu během roku 2006. Žaloba byla podána až dne [datum], tedy nárok žalobkyně se jevil jako promlčený. Žalobce uzavřel, že soud při svém rozhodování pochybil, když se zcela nevypořádal s veškerými tvrzenými námitkami, důkazy a svědeckými výpověďmi. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, jeho žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření označil odvolání žalobce za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Žalovaný vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, že rozsudek je nedostatečně odůvodněn. Žalovaný má zato, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že při stavu předchozího řízení, a to i se zřetelem na procesní chování žalobce (tehdejšího žalovaného), býval nemohl být úspěšný, a proto správně dovodil, že jako jeho tehdejší advokát svým nesporným pochybením však škodu klientovi způsobit nemohl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté co, doplnil dokazování, jak bude naznačeno dále, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 305.593 Kč spolu s 7,70% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody, která mu vznikla v důsledku nesprávného zastupování ho žalovaným jako advokátem ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009. Žalovaný žalobce v tomto řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 zastupoval jako advokát, žalobce byl v tomto řízení v pozici žalovaného a rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, pod č. j. 7 C 226/2009-105 byl zavázán k povinnosti zaplatit [jméno] [příjmení] jako žalobykni v tomto řízení částku 250.000 Kč, náklady řízení ve výši 54.993,12 Kč a náhradu nákladů státu ve výši 600 Kč. Proti tomuto rozsudku žalobce v pozici žalovaného (dále také tehdejší žalovaný) podal odvolání, avšak odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastaveno. Citovaný rozsudek tedy nabyl dne [datum] právní moci a stal se vykonatelným, v důsledku čehož byl žalobce (tehdejší žalovaný) povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] i státu zmíněným rozsudkem přisouzené částky. Žalobce zastává názor, že jeho odvolání, pokud by bylo odvolacím soudem projednáno, by s pravděpodobností hraničící jistotou bylo shledáno důvodným, on by byl v řízení nepochybně úspěšný a nemusel by tak žalované částky žalobkyni uhradit. Žalobce tedy zastává názor, že pokud by odvolací soud jeho podanému odvolání ve věci 7 C 226/2009 vyhověl, nevznikla by mu škoda, kterou v tomto řízení požaduje po žalovaném zaplatit z titulu jeho odpovědnosti při výkonu advokacie dle ustanovení § 24 zákona o advokacii. 7. Žalovaný nárok žalobce neuznával a uváděl, že pouhé zmeškání lhůty nemůže být důvodem pro přiznání nároku žalobci, ale je zcela nezbytné prokázat, že pokud by jako advokát jednal řádně, pak by nynější žalobce (tehdejší žalovaný) ve své právní věci uspěl. 8. Po poučení soudu prvního stupně dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce blíže specifikoval svá tvrzení ohledně své úspěšnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 226/2009 (dále jen věc 7C 226/2009), podrobně se zabýval jednotlivými důkazy provedenými v tomto řízení a vyslovil názor, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil i otázku promlčení nároku tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále také tehdejší žalobkyně). Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný a žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně poukázal na rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 6. 2010, č. j. 7 C 226/2009-105 a na skutečnost, že proti tomuto rozsudku bylo podáno žalobcem (tehdejším žalovaným) včasné odvolání, v němž zpochybňoval správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a správnost právního posouzení věci. Jelikož soudní poplatek za odvolání nebyl zaplacen, a to přesto, že žalobce (tedejší žalovaný) by prostednictvím žalovaného (jako tehdejšího zástupce žalovaného) k zaplacení soudního poplatku vyzván, bylo řízení o odvolání zastaveno rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově, č. j. 7 C 226/2009-119 ze dne 17. 8. 2010, které nabylo právní moci dne [datum]. 9. Soud prvního stupně věc právně podřadil pod ustanovení § 16 odst. 1, 2, § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. a ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 a konstatoval, že při řešení předběžné otázky, zda by nynější žalobce při řádném postupu advokáta (nynějšího žalovaného) s odvoláním u odvolacího soudu uspěl, dospěl k závěru, že nynější žalobce (tehdy žalovaný), by se svým odvoláním (pokud by odvolací řízení nebylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno), úspěšný nebyl, a to ani