17 CO 98/2020-180 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem stanovil soud prvního stupně žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 225.788 Kč (výrok I) a nahradil jí náklady řízení ve výši 65.082,84 Kč (výrok II). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby v téže lhůtě zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 2.258 Kč (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal, neboť s ním nesouhlasil a namítl, že soud prvního stupně dospěl v posuzované věci k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Zopakoval, že nesouhlasí s trestním rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 8. 2018, č. j [číslo jednací], jímž byl v souvislosti s napadením žalobkyně uznán vinným pro zločin ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví, a zdůraznil, že v uvedeném trestním řízení podal návrh na obnovu řízení, které nebylo dosud skončeno. Vytkl proto soudu prvního stupně, že k této skutečnosti nepřihlédl. Poukázal dále znovu na to, že znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], z něhož soud prvního stupně vycházel, je nepřezkoumatelný, a proto nepoužitelný. Není z něj jasné, jak znalec dospěl k výsledné částce a z jakých podkladů vycházel. Za této situace mělo dojít k zadání revizního znaleckého posudku, jak v řízení navrhoval, nicméně tomuto jeho návrhu nebylo vyhověno. Soud prvního stupně se podle něj řádně nevypořádal s námitkami, které v řízení uplatňoval, a poukázal rovněž na možnou účelovost jednání žalobkyně. Své výhrady proti podanému znaleckému posudku doplnil posléze ještě tak, že dle žalobních tvrzení měl žalobkyni způsobit újmu napadením dne 4. 4. 2017, nicméně ze znaleckého posudku vyplývá, že mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně po nějakém dalším jeho napadení, o němž však v žalobě není zmínka. Dále poukázal na to, že při vyčíslení újmy znalec nezapočítal modifikační koeficient vzhledem k věku žalobkyně, a rovněž i na nesrovnalosti v datech uvedených v posudku týkajících se vyšetření žalobkyně a ustálení jejího zdravotního stavu. Uvedl také, že s ohledem na to, že převážná část újmy měla být žalobkyni způsobena v psychické oblasti, měl být znalecký posudek vypracován psychiatrem. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že je považuje za zcela nedůvodné, a zdůraznila, že žalovaný pouze opakuje svou dosavadní argumentaci, s níž se soud prvního stupně náležitě vypořádal. K námitkám ohledně znaleckého posudku uvedla, že slyšený znalec řádně vysvětlil svůj postup a závěry svého znaleckého posudku náležitě obhájil. Námitky žalovaného tak jsou zcela účelové a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 225.788 Kč představující ztížení jejího společenského uplatnění, tedy jako náhrady za nemajetkovou újmu, která jí vznikla poškozením jejího zdraví v důsledku toho, že ji žalobce dne 4. 4. 2017 fyzicky napadl, za což byl trestně odsouzen. Poškození zdraví způsobené žalobcem jí zanechalo trvalé následky, které ji značně limitují, neboť se jí zhoršil sluch, orientace, byl jí diagnostikován posttraumatický stresový syndrom, nezvládá složitá mezilidská jednání a má problémy v komunikaci, takže byla nucena omezit své dosavadní aktivity i svůj dosavadní zejména společenský život. Výši této náhrady stanovila podle znaleckého posudku, který si nechala zpracovat. Žalovaný tvrzený nárok žalobkyně neuznal a zdůraznil, že uvedené napadení nezanechalo na jejím zdraví žádné trvalé následky, neboť žalobkyně i nadále vede běžný život jako dřív. Nesouhlasil ani s výší náhrady za tvrzenou újmu, neboť znalecký posudek, který žalobkyně předložila, je nepřezkoumatelný a trpí vadami, takže z něj nelze vycházet. Navrhl proto, aby byla žaloba zamítnuta. 6. Při posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku vyšel odvolací soud z dokazovaní provedeného ve věci soudem prvního stupně, které dále doplnil opětovným výslechem MUDr. [jméno] [příjmení], znalce pro obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který zpracoval ve věci znalecký posudek předložený žalobkyní a z něhož soud prvního stupně vycházel, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil v této věci skutkový stav správně a v dostatečném rozsahu tak, že bylo možno ve věci rozhodnout, přičemž se zjištěným skutkovým stavem, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, se odvolací soud ztotožnil i po opětovném výslechu znalce. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal přiléhavou námitku žalovaného, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl důkazy, které žalovaný navrhoval. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navrhované účastníky řízení, provádět nemusí. Jeho povinností ovšem je v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Této své povinnosti soud prvního stupně dostál, a to v bodech 14, 15 a 16 odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž objasnil, proč považuje provedení dalších žalovaným navržených důkazů za nadbytečné a nehospodárné, s čímž se ztotožnil i odvolací soud. 7. Z provedeného dokazování, a to z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 8. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo zcela jednoznačně zjištěno, že dne 4. 4. 2017 žalovaný fyzicky napadl žalobkyni a způsobil jí tímto napadením úmyslně těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného. Tím spáchal zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byla uvedeným trestním rozsudkem žalovanému stanovena mimo jiné povinnost nahradit žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 45.230,40 Kč představující bolestné a dále částku 1.270 Kč jako náhradu za způsobenou věcnou škodu. Uvedený trestní rozsudek nabyl právní moci dne 12. 9. 2018. Dále bylo z provedeného dokazování zcela jednoznačně zjištěno, že tímto napadením žalovaný poškodil zdraví žalobkyně způsobem a v rozsahu, jak bylo zjištěno nejen z uvedeného trestního rozsudku, ale i z předložených lékařských zpráv a znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], který posuzoval zdravotní stav žalobkyně podle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. V podrobnostech v tomto směru odkazuje odvolací soud na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se rovněž ztotožnil. Z provedených důkazů učinil soud prvního stupně zcela správný závěr, že žalobkyni bylo útokem žalovaného vážně poškozeno zdraví s trvalými následky jak fyzickými, tak také psychickými, popsanými v odůvodnění napadeného rozsudku, které mají negativní vliv na její další život, a to především v sociální oblasti, neboť došlo ke snížení její schopnosti společensky se uplatnit. Způsobené trvalé následky žalobkyni v mnoha životních příležitostech limitují, zhoršil se jí sluch, trpí bolestmi hlavy, píská jí v uších, je úzkostná, bojácná a svůj společenský život musela výrazně omezit. Obrana žalovaného, že žalobkyně žádné trvalé následky způsobené jeho napadením nemá, tak byla zcela jednoznačně provedeným dokazováním vyvrácena. Nutno tak uzavřít, že v řízení byly zjištěny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou na zdraví žalobkyně, a to porušen