18 CO 117/2022-164 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum], a to ve druhé dědické skupině podle ustanovení § 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (výrok I). Dále soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, kterým se domáhali jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta, případně rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítli, že žalobkyni se nepodařilo prokázat splnění podmínky dle § 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), tj. že by žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala se zůstavitelem o společnou domácnost, a proto důvodnost žaloby nebyla prokázána. Žalobkyně soudu nepředložila jediný důkaz o vedení společné domácnosti se zůstavitelem. Doklady o nájmu bytu ve [anonymizováno], kde je uvedena i její osoba, bez dalšího neprokazují, že zde žalobkyně se zůstavitelem vedla společnou domácnost a o tuto pečovala, či že by dokonce společně, jako pár, hradili náklady tohoto bydlení. Pojem vedení společné domácnosti je vykládán tak, že jde o soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby, tj. představuje ji jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Dle žalovaných z žádného soudem provedeného důkazu, pomineme-li účastnickou výpověď žalobkyně či účelovou výpověď její matky, nevyplývá, že by žalobkyně společně se zůstavitelem hospodařila s jeho příjmy či naopak on hospodařil s jejími příjmy. Pokud soud uvedl, že v rozhodnutí vyšel z obsahu účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi matky, když skutková zjištění z nich učiněná nebyla zpochybněna či vyvrácena, pak takové závěry odporují provedenému dokazování, neboť žalovaní od počátku tvrdili, že zůstavitel byl z hospodářského hlediska zcela soběstačný a žalobkyně spíše žila v jeho domácnosti. Žalobkyně uvedla, že zůstavitel neměl žádný bankovní účet a jeho mzda v bezhotovostní podobě byla zasílána na její účet. Obdobně matka žalobkyně uvedla, že žalobkyně se zůstavitelem vedli společně a měli společný účet, ze kterého měl vybírat i zůstavitel. Přitom z provedených důkazů jasně vyplývá, že zůstavitel pobýval přibližně od června 2017 až do května 2018 sám v části rodinného domu žalovaných, kde žádnou společnou domácnost s žalobkyní nevedl, žádné náklady rodičům nehradil, natož že by tak činil společně se žalobkyní. Zůstavitel vlastnil ve [anonymizováno] bankovní účet u [právnická osoba] AG, ze kterého dle povědomí žalovaných výhradně sám, nikoliv společně s žalobkyní, hradil své životní náklady a na tento účet mu byla zasílána mzda. Pokud soud uzavřel, že z výpisu z účtu žalobkyně vyplynuly úhrady nákladů společného bydlení či platebních závazků zůstavitele, pak s tímto nelze souhlasit, neboť uvedené výpisy z bankovního účtu byly žalobkyní předloženy se„ začerněnými“ údaji o bankovním účtu. Není tak zřejmé, kdo je vlastníkem daného účtu, a nelze jednoznačně uzavřít, že se jedná o účet žalobkyně. I kdyby se tyto výpisy vztahovaly k účtu žalobkyně, pak je zřejmé, že zůstavitel i žalobkyně měli každý svůj účet, s prostředky na nich hospodařil každý sám, a proto se o vedení společné domácnosti jednat nemůže. Žalobkyně opakovaně tvrdila, že v době jednoho roku před úmrtím zůstavitele takový účet neexistoval a je zcela zřejmé, že buď o daném počtu nevěděla, ale pak by jistě nemohla hospodařit s příjmy zůstavitele, anebo spoléhala, že žalovaní ani soud údaje o účtu zůstavitele nezjistí, a tedy bude moci účelově tvrdit, že společné hospodaření probíhalo přes její účet. Obsah výpovědí žalobkyně i její matky, kterou soud z hlediska věrohodnosti blíže nehodnotil, byl náležitě zpochybněn, a dokonce vyvrácen. Konečně žalovaní namítli, že řízení je zatíženo vadou, spočívající v nevyžádání jimi navrženého výpisu z účtu zůstavitele ve [anonymizováno] za období od července 2017 do jeho zrušení, z něhož by bylo zcela patrné, jakým způsobem zůstavitel hospodařil se svými příjmy, a to zcela bez vlivu žalobkyně. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. Uvedla, že v řízení prokázala, že se zůstavitelem žili po celou dobu jejich vztahu od roku 2007 jako druh a družka, a po dobu osmi let spolu bydleli a vedli společnou domácnost, když bydleli v jednom bytě, k němuž měli vždy uzavřené společné nájemní smlouvy, společně nakupovali, řešili záležitosti společného života, plánovali a udržovali společnou domácnost a také uhrazovali náklady na své životní potřeby. V podstatě žili jako manželé a nerozlišovali, kdo a v jaké míře se na chodu domácnosti podílí. Uvedené skutečnosti jsou věrohodně prokázány účastnickou výpovědí žalobkyně a svědeckou výpovědí její matky, a to na rozdíl od svědeckých výpovědí sourozenců zůstavitele, kteří v podstatě ke společnému soužití žalobkyně a zůstavitele a k jejich společnému hospodaření nebyli schopni vypovědět ničeho, protože o životě svého bratra měli jen kusé informace a po dobu jeho pobytu v zahraničí s ním kontakt neudržovali. Sami žalovaní se ke společnému soužití žalobkyně se zůstavitelem nevyjádřili vůbec. Naproti tomu výpověď matky žalobkyně podrobně a věrohodně prokazuje, že o soužití zůstavitele se žalobkyní byla informována. Námitka žalovaných o účelovosti její výpovědi je pouze jejich obranou, která se nezakládá na znalosti poměrů mezi žalobkyní a zůstavitelem. Matka žalobkyně byla v pravidelném a častém kontaktu s dcerou i zůstavitelem po dobu jejich pobytu v zahraničí. Byla to nakonec ona, kdo operaci zůstavitele na podzim roku 2017 v [obec] dojednal, a byla to žalobkyně, kdo zůstavitele po dobu jeho pobytu ve [obec] v době rehabilitace doprovázela na lékařská vyšetření. Pokud žalovaní namítají přerušení kontinuity společného soužití v České republice v posledním roce před smrtí zůstavitele, je třeba vycházet z faktu, že zůstavitel se v této době podrobil operaci v [obec] a následnou rehabilitaci absolvoval v [anonymizována dvě slova]. Společné bydlení v domě žalovaných ve [obec] bylo z důvodu antipatie žalovaných vůči žalobkyni nemožné a žalobkyně zcela v rámci svých možností zůstavitele ve [obec] navštěvovala. Vytrhnout proto období pobytu žalobkyně se zůstavitelem v České republice z kontinuity jejich společného soužití je neopodstatněné. Žalovaní nemohli mít žádné povědomí o jejich soužití, neboť se zůstavitelem žila dlouhodobě v zahraničí a způsob hospodaření jejich domácnosti zůstavitel s žalovanými, pokud je jí známo, neprobíral. Ani odkaz odvolatelů na to, že zůstavitel vlastnil ve [anonymizováno] bankovní účet, nijak nevyvrací fungování spotřebního společenství zůstavitele a žalobkyně. Z definice spotřebního společenství není vyloučeno, aby si jednotliví členové domácnosti ponechávali část svých prostředků pro vlastní spotřebu. Nevyžádání výpisu z účtu zůstavitele ve [anonymizováno] proto nemohlo zatížit řízení žádnou vadou. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal při jednání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného 13. 11. 1975, zemřelého dne 6. 8. 2018, a to ve druhé dědické skupině podle ust. § 1636 odst. 1 zákona OZ, na základě usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 25. 10. 2019, č. j. 3 D 29/2018-157, vydaného v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 3 D 29/2018 bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel jako svobodný a zanechal ve smyslu ust. § 1636 odst. 1 OZ v úvahu přicházející dědice, a to pozůstalé rodiče [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (žalované). Jako dědička se přihlásila Ing. Mgr. [jméno] [příjmení] (žalobkyně), která uvedla, že se zůstavitelem žila, jako jeho družka, ve společné domácnosti po dobu delší jednoho roku před jeho smrtí, a je tedy dědičkou ve smyslu ust. § 1636 odst. 1 OZ, jako spolužijící osoba. Zůstavitelovi rodiče namítli, že Ing. Mgr. [jméno] [příjmení] žila se zůstavitelem ve společné domácnosti pouze tři měsíce před jeho smrtí, kdy spolu žili ve [anonymizováno], a nesplňuje tak podmínky dědění podle ustanovení § 1636