18 CO 162/2022-334 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa] p. [číslo], zemřelém [datum] (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 58.870 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II). Dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice, na účet Okresního soudu Brno-venkov, náklady řízení ve výši 16.494 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Soud vyšel z toho, že pravost závěti byla v řízení prokázána znaleckým posudkem, z něhož jednoznačně vyplynulo, že pisatelem předmětné závěti z [datum] byl zůstavitel, který zemřel dne [datum], přičemž v posledních měsících se léčil s onkologickým onemocněním. Žalobce docházel denně do jeho domu a poskytoval mu placené služby, předtím mnoho let vykonával v domě práci [příjmení], v období několika měsíců před smrtí na žalobce na zůstavitele značný vliv, který žalobce využíval ve svůj prospěch. Z provedeného dokazování (zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie) dospěl k závěru, že zůstavitel trpěl ke dni sepisu závěti duševní poruchou, když jeho výkonové psychické funkce byly negativně ovlivněny chronickými bolestmi, redukovaným životním stylem, vedlejšími účinky léků s antihormonálním a psychotropním účinkem, a endotoxiny, které prokazatelně poškozovaly funkci několika vnitřních orgánů i tělesných systémů, přičemž lze analogicky usuzovat na negativní vliv vnitřních endotoxinů na centrální mozkové funkce. Uvedené faktory významně omezovaly jeho schopnosti přiměřeně posoudit zkoumané právní jednání, a to zejména jeho následky v celé komplexnosti. Rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele ve sledovaném období, a ve vztahu k závěti, oscilovaly v intervalu podstatného – forenzně významného snížení (tedy pod 50 % běžné normy). U zůstavitele šlo o kvantitativní ovlivnění úsudku zejména vyčerpaností mentální kapacity jinými podněty (celkovým nepříznivým tělesným stavem). Zůstavitel sepsal závěť ve stavu, kdy jeho úsudek byl povrchní a sugestibilní, rozhodovací procesy zkrácené, málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání. Zůstavitel v popsaném stavu nepochybně nebyl schopen předvídat následky sepsání své závěti s ohledem například na zajištění pozůstalé manželky, případně dcer. Jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že pozůstalou manželku, se kterou měl dlouholetý nekonfliktní vztah, by ponechal zcela bez jakýchkoliv prostředků a odňal jí možnost dědictví, a to zejména s ohledem na výpověď [jméno] [jméno] v trestním řízení a jeho prohlášení v předmětném řízení, a rovněž výpověď [jméno] [příjmení] v trestním řízení. V situaci, kdy zůstavitel byl v takovém zdravotním psychickém stavu, že jeho schopnost samostatného rozhodování a jednání byla podstatně omezena tak, že nemohl přiměřeně posoudit následky svého právního jednání, mu žalobce asistoval při sepsání závěti, když k tomuto mu přinesl papír a psací potřeby, jak sám uvedl, závěť byla sepsána v jeho přítomnosti, a s vysokou mírou pravděpodobnosti dle diktátu žalobce (což vyplývá ze znaleckého posudku), když v době sepisu závěti byl zůstavitel značně ovlivnitelný osobami o něj pečujícími a osobami produkujícími dominantní způsoby chování. Z uvedených důvodů soud považoval závěť ze dne [datum] za neplatnou ve smyslu § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a proto žalobu na určení, že žalobce je dědicem zůstavitele, zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování o výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřující lékařky zůstavitele. Uvedl, že zůstavitele znal asi 20 let, zajišťoval pro něj a jeho manželku údržbu rodinného domu a zahrady v [obec], s jejich narůstajícím věkem pro ně začal zajišťovat veškeré pochůzky, popřípadě jejich odvozy k lékaři. Jejich dcery, celou dobu, co znal zůstavitele, žily v zahraničí a o rodiče se nijak nezajímaly, do České republiky dojížděly cca 1x za rok na omezenou dobu. Asi v roce 2014 zůstavitel onemocněl rakovinou. V prvním čtvrtletí roku 2018 byl zůstavitel hospitalizován v Masarykově onkologickém ústavu v [obec], zde jej navštěvoval, popřípadě na návštěvu přivezl jeho manželku. Na žádost zůstavitele přinesl na návštěvu dne [datum] papír a psací potřeby a zůstavitel sepsal vlastnoručně závěť, kterou sám podepsal. Závěť po jeho úmrtí předložil notářce při projednání dědictví. Dne [datum] byl zůstavitel na vlastní žádost propuštěn do domácího ošetřování. [příjmení] mu osobně chodil pomáhat, dávat injekce a posléze i přebalovat, a to až do [datum], kdy byl z domu vykázán jednou z dcer zůstavitele. Zůstavitel předmětnou závěť napsal za situace, kdy byl schopen o svých právech a svém stavu rozhodovat samostatně a neměl žádná omezení. K zásadnímu důkazu pro zamítnutí žaloby, znaleckému posudku, uvádí, že ze strany znalkyně jsou v posudku uvedené nepřesnosti, například že zůstavitel byl psychicky ovlivněn před svojí smrtí používáním utlumujících léků, především lékem Lexaurin, který měl dle znalkyně k dispozici. Tuto skutečnost vyloučila svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřující lékařka zůstavitele, ve své výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 64/2020, se stejnými účastníky. Tato dále uvedla, že od okamžiku propuštění zůstavitele z nemocničního ošetřování dne [datum], až do data jeho další hospitalizace dne [datum], jej neošetřovala a ani nebyl ošetřován jiným lékařem. Její výpověď byla uskutečněna až po vynesení rozsudku v této věci, a tudíž pro žalobou je to skutečnost nová, která nebyla v rámci předchozího řízení žalobci známa. Dále žalobce uvedl, že soud se v rozsudku nezabýval otázkou obsahu závěti, když právě s odkazem na dovětek závěti je zřejmé, že zůstavitel byl schopen posoudit následky svého právního úkonu (sepis závěti), neboť v tomto právním úkonu zpochybňuje schopnost a ochotu svých dcer postarat se o svou matku a tuto povinnost přenáší na žalobce. V této souvislosti uvádí, že manželka zemřelého po odjezdu svých dcer skončila v léčebně dlouhodobě nemocných, kde v roce 2020 zemřela rovněž. Nabízí se otázka, zda zůstavitel v době pořizování závěti skutečně jednal v duševní poruše, když zcela správně předpokládal, že o jeho manželku postaráno jejich společnými dcerami nebude. Dále žalobce namítl, že soud by měl umožnit znalcům, aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry způsob jednání zůstavitele prokazuje znaky duševní nemoci či poruchy. Zvláště nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se zůstavitel choval v každodenním životě, jak se staral o potřeby své a své rodiny. V tomto bodě soud vycházel pouze z tvrzení manželky zůstavitele obsaženého v trestním spise vedeného policií, kdy selektivně v odůvodnění svého rozsudku uvádí pouze výpovědí účastníků na straně žalovaných, ale výpovědí žalobce se nezabýval i přes skutečnost, že byl navrhován k důkazu celý uvedený trestní spis. Zjištěné skutečnosti tak neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačně skutkový závěr, na nějž by bylo lze aplikovat ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku. Jakkoliv jedním ze základních důkazních prostředků v tomto řízení, kdy bylo posuzováno, zda předmětné právní jednání fyzické osoby bylo učiněno v duševní poruše či nikoliv, je znalecký posudek z příslušného oboru, nezbavuje to ještě soud povinnosti, aby se při hodnocení důkazů zabýval úplností a přesvědčivostí zpracovaného posudku a tento důkazní prostředek hodnotil s dalšími důkazními prostředky a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, což soud v tomto řízení neučinil. 4. Žalované ve vyjádření k odvolání navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když soud provedl rozsáhlé dokazování, v němž provedené důkazy správně zhodnotil a dospěl ke správnému závěru o neplatnosti závěti. Uvedly, že je pravdou, že žalobce zajišťoval pro jejich otce nejprve údržbu zahrady u domu a postupně i další služby, za to pobíral poměrně vysokou odměnu, otec mu vyplácel cca 500.000 Kč pololetně, což bylo prokázáno. Nad rámec těchto pravidelných pololetních plateb pak ještě za cesty osobním vozidlem, např. k lékaři nebo holiči inkasoval žalobce odměnu samostatně. Stejně tak mu platila za odvoz jejich matka. Kromě toho mu ony daly peníze za poskytnutí pomoci otci, když byl v nemocnici na operaci s rakovinou v roce 2010, a to cca 12.000 Kč. Žalobce postupně na otce působil natolik, že ten ztratil jakoukoliv vlastní vůli a podle toho, co mu žalobce doporučil, resp. po něm požadoval, podle toho s