18 CO 211/2022-91 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením v řízení o pozůstalosti po Ing. [jméno] [příjmení] soud I. stupně stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky [příjmení] [jméno] [příjmení] částkou 6.835.595,77 Kč (výrok I), schválil dohodu účastnic o vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ve znění blíže uvedeném ve výroku II, stanovil obvyklou cenu majetku zůstavitele a jiných aktiv pozůstalosti částkou 3.575.309 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 38.795 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 3.536.514 Kč (výrok III), potvrdil nabytí části pozůstalosti podle závěti v rozsahu popsaném ve výroku IV (výrok V), potvrdil, že účastnice 1/ až 4/ nabyly stejným dílem podíl ½ na pohledávce na výplatu peněžních prostředků zůstavitele u [anonymizováno] banky, číslo účtu [bankovní účet] (výrok [příjmení]), účastnice 1/ až 4/ zavázal k náhradě nákladů státu v podobě znalečného ve výši 19.383,82 Kč, v blíže uvedených poměrech (výrok VII) a ve výroku VIII zavázal účastnice zaplatit notáři odměnu 37.620 Kč, hotové výdaje 1.124 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty 8.136,24 Kč, tj. celkem 46.880,24 Kč, a to tak, že účastnice 1/ zaplatí 381,92 Kč, účastnice 2/ zaplatí 3.320,72 Kč, účastnice 3/ zaplatí 6.260,13 Kč a účastnice 4/ zaplatí částku 37.017,47 Kč. Výrok VIII o odměně notáře – soudního komisaře odůvodnil ustanovením § 108 z. ř. s. s tím, že dědičky platí náklady podle poměru svých dědických podílů či podle poměru majetku nabytého při rozdělení pozůstalosti. Stran výše odkázal na vyhlášku č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti s tím, že tuto stanovil ze základu, kterým je obvyklá cena aktiv pozůstalosti. Ve smyslu § 14 odst. 4 zmíněné vyhlášky odměnu zvýšil o 50 % s tím, že úkony byly mimořádně obtížné a časově náročné – v řízení se uskutečnila dvě jednání a byly provedeny úkony spojené s podáním znaleckých posudků. Za hotové výdaje pak měl výdaje zaplacené Notářské komoře ČR za sdělení, zda je evidováno právní jednání pro případ smrti či listina o manželském majetkovém režimu, ve výši 200 Kč, poštovné ve výši 624 Kč a paušální náhradu ve smyslu § 19 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Uvedené navýšil o 21% náhradu daně z přidané hodnoty. 2. Proti usnesení, jeho výroku VIII, podaly odvolání účastnice 4/ Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] a 1/ Mgr. [jméno] [příjmení]. Namítaly nesprávné právní posouzení věci, a to když soudní komisař zvýšil odměnu o 50 %, což odůvodnil počtem dvou jednání ve věci a provedením úkonů spojených s podáním znaleckých posudků. V řízení přitom nebyl použit cizí jazyk ani nebylo aplikováno cizí právo, jednání ve věci netrvala nepřiměřeně dlouho, každé asi hodinu. Znalecké posudky byly podány dva, jeden na určení hodnoty nemovitých věcí a jeden na určení hodnoty movitých věcí – obrazů. Nebyly dány důvody pro navýšení odměny. V tomto směru není ani usnesení dostatečně odůvodněno a domáhaly se změny výroku VIII tak, že notáři zvýšená odměna nebude přiznána. 3. Proti usnesení podala odvolání i účastnice 3/ Ing. [jméno] [příjmení], a to rovněž proti výroku VIII. I ona brojila proti navýšení odměny notáře a uvedla obdobné důvody jako odvolatelky shora. 4. Účastnice 2/ MUDr. [jméno] [příjmení] v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že důvody pro zvýšení odměny nejsou v usnesení dostatečně popsány, důvody zmíněné se jeví jako nedostačující. Teprve na základě podrobnějšího zdůvodnění postupu notáře lze zvážit veškeré okolnosti, které k navýšení uvedeného rozsahu vedly a zaujmout adekvátní stanovisko. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř., § 129 z. ř. s. a contrario), přezkoumal usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku VIII o odměně notáře – soudního komisaře, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, výše odměny byla soudním komisařem stanovena nesprávně a jsou proto dány podmínky pro změnu usnesení. <i>6. Podle § 108 odst. 1 písm. b/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen„ z. ř. s.“, odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty jsou v řízení o pozůstalosti povinni notáři zaplatit více dědiců, kteří nabývají dědictví, jež není předlužené, a to podle poměru svých dědických podílů nebo podle poměru majetku nabytého při rozdělení pozůstalosti.</i> <i>7. Podle § 14 odst. 4 vyhlášky č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), odměnu stanovenou podle § 11 nebo vypočtenou podle § 13, včetně případné odměny stanovené a vypočtené podle odstavce 1 až 3, lze přiměřeně zvýšit, nejvýše však o 100 %, pokud úkony notáře v řízení o pozůstalosti byly mimořádně obtížné nebo časově náročné, zejména provedením více nezbytných jednání ve věci, provedením úkonů na místě samém nebo použitím cizího práva nebo jazyka. Odměnu stanovenou a vypočtenou podle odstavce 1 nelze zvýšit pro provedení úkonu na místě samém.</i> 8. Z obsahu spisu vyplývá, že v této věci byla v pozůstalostním řízení vedle předběžného šetření provedena dvě jednání ve věci – dne 28. 6. 2021 v trvání 50 minut, které bylo odročeno k ocenění nemovitostí a obrazů a jednání dne 2. 3. 2022 v trvání 1 hodiny, na kterém byla uzavřena dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů. Spis dále obsahuje dva znalecké posudky zpracované na podnět soudu k ocenění nemovitostí a movitých věcí – obrazů. Zůstavitel zanechal jednu závěť, která nebyla popřena co do pravosti ani platnosti. Neurčité označení věcí bylo odstraněno v rámci jednání. Nebylo použito žádné cizí právo nebo jednáno v cizím jazyce. 9. Nutno dodat, že soud I. stupně pochybil již při stanovení základu výše odměny notáře jako soudního komisaře, kdy vycházel z obvyklé ceny aktiv pozůstalosti, tj. částky 3.575.309 Kč. <i>10. Podle § 12 odst. 1 notářského tarifu základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti je obvyklá cena aktiv pozůstalosti, nestanoví-li tato vyhláška jinak.</i> <i>11. Podle odst. 3 téhož ustanovení je-li obvyklá cena aktiv pozůstalosti nižší než součet poloviny obvyklé ceny majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela a obvyklé ceny majetku, který náležel výhradně zůstaviteli, je základem odměny notáře jako soudního komisaře tento součet.</i> 12. V daném případě je na věc třeba aplikovat ustanovení § 12 odst. 3 notářského tarifu jako speciální ve vztahu k ustanovení § 12 odst. 1. 13. Obvyklá cena aktiv pozůstalosti byla stanovena částkou 3.575.309 Kč. Obvyklá cena majetku ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“) zůstavitele a pozůstalého manžela byla stanovena částkou 6.835.595,77 Kč – její polovina tak činí 3.417.797, 885 Kč. Do aktiv pozůstalosti z majetku v SJM šel majetek v hodnotě 2.896.509 Kč a výlučné vlastnictví zůstavitele pak představoval majetek v hodnotě 678.800 Kč. Součet poloviny obvyklé ceny majetku v SJM a obvyklé ceny věcí ve výlučném vlastnictví (3.417.797, 885 Kč + 678.800 Kč = 4.096.597, 855 Kč) je pak vyšší než obvyklá cena aktiv pozůstalosti (3.575.309 Kč). Z toho vyplývá, že základem pro stanovení odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti měla být podle § 12 odst. 3 notářského tarifu právě částka 4.096.600 Kč (§ 13 odst. 1, § 25 notářského tarifu). Z ní pak odměna vychází na 25.600 Kč. Notáři dále náleží náhrada hotových výdajů, jejichž součet podle výkazu hotových výdajů činí 1.122 Kč, nikoli 1.124 Kč (§ 19 notářského tarifu). Náhrada za daň z přidané hodnoty dosahuje výše 5.611,62 Kč (§ 127 z. ř. s., § 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celková odměna notáře tak činí 32.333,62 Kč, a nikoli soudem I. stupně přiznaných 46.880,24 Kč, když odvolací soud ve shodě s názorem odvolatelek, vycházeje z obsahu spisu v řízení neshledal existenci mimořádných důvodů, pro které by bylo možné odměnu podle § 14 odst. 4 notářského tarifu zvýšit. Částku 32.333,62 Kč zavázal účastnice zaplatit v poměrech, ve kterých nabyly majetek z pozůstalosti, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. 14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 128 z. ř. s., když zde nejsou žádné mimořádné okolnosti pro odklon od zásady, že v řízení o pozůstalosti si každý platí své náklady, i náklady svého zástupce, sám.