18 CO 283/2022-157 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud ve výroku I jmenoval likvidačním správcem [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], za kterou bude vykonávat činnost společník Mgr. [jméno] [příjmení]. Ve výroku II soud I. stupně udělil tomuto likvidačnímu správci souhlas k učinění výzvy ke sdělení skutečností v souvislosti s informační povinností ve smyslu ustanovení § 215 odst. 1 a 2 zákona č. 292/2013 Sb. 2. Proti usnesení soudu I. stupně podali blanketní odvolání 2. účastník [jméno] [příjmení] a 4. účastnice [jméno] [příjmení]. V doplněních odvolání pak shodně uvedli, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, protože řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou. V předcházejícím řízení byla účastníku 2/ i účastnici 4/ odňata možnost jednat před soudem. Do okamžiku vydání usnesení č. j. 21 D 2254/2021-56, s nimi nebylo jednáno jako s účastníky řízení a v tomto usnesení nejsou uvedeni jako účastníci. Usnesení jim bylo doručeno až s doložkou právní moci. V nyní napadeném usnesení č. j. 21 D 2254/2021-99 už jako účastníci řízení uvedeni jsou. Dále odvolatelé citovali z usnesení, kterým bylo rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti. Dodali, že soudní komisař se jich neptal, zda chtějí dědit. Uvádějí tedy nyní, že dědit chtějí. Chtějí, aby bylo rozhodnuto, že jsou dědici po strýci, resp. bratrovi. Výše uvedeným postupem soudního komisaře byli zkráceni na právu vlastnit majetek. Byl také naplněn předpoklad zmatečnosti řízení, jelikož jim byla odňata možnost jednat před soudem. Poukázali na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1067/20 ze dne 28. 4. 2020. Závěrem odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že podávají žalobu pro zmatečnost. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání 2. účastníka a 4. účastnice nejsou opodstatněná, napadené usnesení je správné a jako takové je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 4. Podle ustanovení § 110 odst. 1 věta první zákona č. 292/2013 Sb. – zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“) účastníky jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. 5. Podle ustanovení § 117 odst. 1 z. ř. s. byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce. 6. Podle ustanovení § 117 odst. 2 věta první z. ř. s. těm, kdo jsou účastníky podle § 110 až § 116, zaniká účast na řízení o likvidaci pozůstalosti dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. 7. Podle ustanovení § 164 odst. 1 z. ř. s. nebylo-li řízení zastaveno podle § 153 nebo § 154, soud usnesením vyrozumí každého, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to, že je zůstavitelovým dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o tom, že může dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí dědictví. K odmítnutí dědictví soud v usnesení stanoví lhůtu jednoho měsíce nebo, má-li vyrozumívaný jediné bydliště v zahraničí, tři měsíce od doručení usnesení; z důležitých důvodů může být lhůta k odmítnutí dědictví přiměřeně prodloužena. 8. Podle ustanovení § 1487 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. 9. Podle ustanovení § 1489 odst. 1 o. z. odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné. 10. Jak vyplývá z ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s . účastníky řízení o pozůstalosti jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Pokud zůstavitel nepořídil pořízení pro případ smrti ve smyslu § 1491 a násl. o. z., přichází z úvahu zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti podle § 1633 a násl. o. z. Jestliže zůstavitel zanechal dědice patřící do první třídy dědiců (děti zůstavitele), nemohou být účastníky řízení potenciální dědicové patřící až do třetí třídy dědiců (např. sourozenci zůstavitele, popř. děti sourozence zůstavitele). O posléze zmíněných potenciálních dědicích nelze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými skutečnými dědici a soud s nimi proto jako s účastníky řízení nejedná. Nedoručuje jim tedy rozhodnutí přijatá v rámci pozůstalostního řízení a tyto osoby nemají právo rozhodnutí napadat opravnými prostředky. Pokud taková osoba přesto podá odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, je nutno jej odmítnout podle § 218 písm. b/ o. s. ř., neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. 11. Dědic může dědictví odmítnout jen po řádném poučení soudem (soudním komisařem), musí tak učinit vůči soudu výslovným prohlášením a nelze toto právní jednání podmiňovat, jinak je neplatné. Pokud příslušné poučení není dědici dáno nebo sice je dáno, ale dědic neučiní výslovné prohlášení vůči soudu, že dědictví odmítá, pak je tento dědic i nadále účastníkem řízení o pozůstalosti a na jeho místo nemohou nastoupit dědici vyšší dědické třídy. 12. Věřitel zůstavitele je účastníkem pozůstalostního řízení, jde-li v něm o odloučení pozůstalosti, které navrhl, nebo o soupis pozůstalosti, který navrhl (§ 112 z. ř. s .). Dále je věřitel účastníkem pozůstalostního řízení, byla-li nařízena likvidace pozůstalosti za splnění předpokladů uvedených v § 117 odst. 1 z. ř. s . Účastníky pozůstalostního řízení se věřitelé stávají nejdříve v den, kdy rozhodnutí soudu o nařízení likvidace nabylo právní moci. Tímto dnem také zaniká účast na řízení účastníků vymezených v ustanovení § 110 až § 116 z. ř. s . (§ 117 odst. 2 z. ř. s .), mimo jiné tedy i těm, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. 13. Z výše uvedených obecných závěrů promítnutých do nyní projednávané věci je zřejmé, že argumentace odvolatelů neobstojí. [příjmení] [jméno] [příjmení] neučinil pořízení pro případ smrti. 2. účastník [jméno] [příjmení] je synovcem zůstavitele, 4. účastnice [jméno] [příjmení] jeho sestrou. V zákonné dědické posloupnosti patří tedy až do třetí třídy dědiců. Zůstavitel však zanechal tři dcery, které dědí v první třídě dědiců. Jen o těchto dětech zůstavitele lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. 14. Z obsahu spisu se nepodává, že by soud I. stupně do vydání usnesení ze dne 25. 5. 2022, č. j. 21 D 2254/2021-56, kterým byla ve výroku II nařízena likvidace pozůstalosti, řádně poučil dědičky podle § 164 odst. 1 z. ř. s. o možnosti odmítnout dědictví a žádná z dcer zůstavitele také neučinila výslovné prohlášení vůči soudu, že dědictví odmítá. Soud I. stupně proto správně až do nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti (den 16. 6. 2022) jednal jako s účastníky řízení pouze s dcerami zůstavitele a rovněž správně nejednal se synovcem a sestrou zůstavitele, neboť ti v této fázi pozůstalostního řízení nebyli jeho účastníky. Teprve dnem nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti přestaly být dcery zůstavitele účastníky pozůstalostního řízení a začali jimi být věřitelé zůstavitele, kteří se přihlásili nebo alespoň v průběhu pozůstalostního řízení oznámili svou pohledávku (§ 245 z. ř. s.), což jsou též oba odvolatelé. 15. Pokud jde o vlastní výrok napadeného usnesení o jmenování likvidačního správce, pak odvolatelé žádné konkrétní námitky nevznesli a odvolací soud žádné pochybení v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení a ve vlastním rozhodnutí neshledal. 16. S ohledem na vše shora uvedené bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o. s. ř.