19 CO 131/2021-124 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byl žalovaný uznán povinným vyklidit a předat žalobci bytovou jednotku [číslo] umístěnou v budově [adresa] v bytovém domě, stojícím na pozemku p. č. st. [číslo], spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] v bytovém domě a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na [list vlastnictví] (bytová jednotka) a na [list vlastnictví] (budova [adresa] a pozemek p. č. st. [číslo]), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 963 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a uvedl, že je toho názoru, že jednání žalobce odporuje dobrým mravům a jde o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Dále uvedl, že žalobce nezaplatil žalovanému kupní cenu bytu, byť žalovaný ve snaze dosáhnout smírného řešení, ustoupil z původně dohodnuté částky 1 260 000 Kč nejprve na 1 000 000 Kč, žalobce mu dopisem ze dne 16.12.2020 navrhl, že mu dá 500 000 Kč, za předpokladu, že uvolní byt do 31.12.2020 s tím, že mu za každý měsíc prodlení tuto částku poníží o 100 000 Kč. Na jednání soudu, jehož se žalobce nezúčastnil, navrhoval žalovaný dokonce pouze 600 000 Kč, tedy částku, která představuje 1/5 současné hodnoty zrekonstruovaného dvoupokojového bytu s tím, že je ochoten se z bytu do konce měsíce dubna 2021 vystěhovat. I tato pro žalovaného zjevně nevýhodná a ponižující nabídka zůstala bez odezvy. Dále uvedl žalovaný, že prodej bytu za původně sjednaných podmínek žalovaného zkomplikovalo náhlé úmrtí manželky žalovaného, byt žalovaný prodával právě s ohledem k tomu, že potřeboval uspokojit bezbariérové bydlení právě pro svou manželku, tento důvod již odpadl právě s ohledem na úmrtí manželky a žalovaný tedy žádal po žalobci zrušení smlouvy. Žalobce místo vyjádření soustrasti požadoval na žalovaném částku 213 630 Kč. Dále uvedl žalovaný, že respektuje vlastnické právo žalobce k předmětnému bytu, nemá však jinou možnost bydlení ani úspory, které by mu umožnily zajistit si alespoň provizorní zajištění své bytové potřeby. Jednání žalobce je tedy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu a splňuje tedy znaky výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedl, aby došlo k zamítnutí žaloby protentokrát a rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že se žaloba žalobce zamítá. 3. K odvolání žalovaného se podrobně vyjádřil žalobce, a to k neustále opakujícímu se tvrzení ze strany žalovaného o nezaplacení kupní ceny. Žalovaný takto opakovaně osočuje žalobce, ač byla vedena již dříve řízení ohledně určení vlastnictví k předmětnému bytu a tato řízení prošla jak soudy I. stupně, tak soudem odvolacím, tak také soudem dovolacím. Zcela jednoznačně bylo určeno, že vlastníkem předmětného bytu je žalobce, a pokud jde o otázku zaplacení kupní ceny, všechny tyto soudy jak soud I. stupně, tak soud dovolací, se zabývaly otázkou zaplacení kupní smlouvy, kdy přesně v souladu s kupní smlouvou kupní cenu zaplatil žalobce tak, že 60 000 Kč uhradil realitní kanceláři a zbývající částku 1 200 000 Kč dle svěřenecké smlouvy do advokátní úschovy, tímto jeho povinnost uhradit kupní cenu v souladu s kupní smlouvou zanikla solucí. Je faktem, že následně žalovaný začal obstruovat, neboť si prodej bytové jednotky rozmyslel, pokusil se obchod protiprávně zmařit a vyvolal vleklý soudní spor, kdy v důsledku jeho nesoučinnosti došlo k uvolnění prostředků z úschovy k rukám žalobce, kdy mohl toto vést nanejvýš ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobce a nelze je hodnotit způsobem, který předstírá žalovaný, tedy tvrdit, že žalobce kupní cenu neuhradil. Kupní cena uhrazena byla, a to řádně a včas přesně v souladu s kupní smlouvou. Z advokátní úschovy nebyla vydána žalovanému pouze pro jeho vlastní obstrukční jednání a nesoučinnost žalovaného, který se pokoušel naplnění smlouvy záměrně zmařit, čímž sám jednal v rozporu se zásadou pacta sunt servanda a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce poukázal na to, že jak vyplynulo především z písemného potvrzení svěřeneckého správce, ve spojení s potvrzením o přijetí platby, vystaveným zprostředkovatelem, žalobce tuto povinnost uhradit kupní cenu řádně a včas splnil, když částku 60 000 Kč uhradil ve prospěch zprostředkovatele a částku 1 200 000 Kč převedl bezhotovostním převodem na určený bankovní účet do úschovy svěřeneckého správce, což v konečném důsledku znamená, že žalobce postupoval přesně v intencích čl. IV. bodu 1 převodní smlouvy upravující způsob plnění kupní ceny. Dle názoru soudu zůstává bez právního významu a na splnění povinnosti žalobce hradit kupní cenu nemá žádný vliv, zda část kupní ceny ve výši 1 200 000 Kč určená k pozdějšímu vyplacení žalovanému, se fakticky následně dostala do jeho dispozice či nikoliv. V tomto směru poukázal žalobce na několik judikátů Nejvyššího soudu. V rámci svého vyjádření k odvolání žalovaného také poukázal žalobce na řízení vedená právě ohledně určení vlastnictví, kde veškerá tato otázka ohledně zaplacení kupní ceny v souladu s kupní smlouvou byla řešena, a to jak před soudem I. stupně, tak před soudem krajským a také rovněž byla řešena v rámci dovolacího soudu. Právě v tomto směru také poukázal žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 Co 103/2019, kdy je přímo stanoveno, že odvolací soud se ztotožňuje s učiněným závěrem soudu I. stupně, že úhrada kupní ceny ve výši 1 260 000 Kč byla učiněna dílem 60 000 Kč na účet zprostředkovatele, dílem 1 200 000 Kč do úschovy advokáta, což představuje splnění závazku úhrady kupní ceny ve stanoveném místě, tj. splništi. Na tom nic nemění skutečnost, že kupní cena se do dispozice prodávajícího pro nesoučinnost dle čl. VI. kupní smlouvy nedostala. Pakliže žalovaný zmařil vyplacení prostředků z úschovy svojí nesoučinností, jak konstatovaly soudy v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 208/2017 a navazující, ani nereagoval na návrhy žalobce, kterak jiným způsobem zajistit dokončení transakce, rozhodl se obstruovat žalovaný a své smluvní závazky ignoruje již více než čtyři roky, nelze než konstatovat, že za uvedenou dobu jeho vlastní závazky vůči žalobci z titulu smluvní pokuty a bezdůvodného obohacení, vznikajícího užíváním bytové jednotky bez právního důvodu převýšily pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklou poté, kdy vinou jeho obstrukčního jednání byly prostředky z úschovy vyplaceny žalobci. Dne 23. 3. 2021 navíc došlo ze strany žalobce k jednostrannému započtení pohledávek, a tudíž žalovaný již žádnou pohledávku za žalobcem nemá. Dále v rámci vyjádření k odvolání žalovaného žalobce poukázal, pokud se týká tvrzení o neexistenci dohody na ukončení smluvního vztahu, že pokud jde o změnu obsahu smlouvy, je možné docílit tuto změnu pouze konsenzuálně, a nikoliv jednostrannou direktivou. Není také pravdou, že by se nevyjádřil, pokud jde o soustrast k úmrtí manželky žalovaného, naopak tuto soustrast žalobce žalovanému vyjádřil. Pokud pak se týká tvrzení, že jednání žalobce odporuje dobrým mravům a jedná se o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, pak ani v tomto směru nelze argumentaci žalovaného přisvědčit. Mezi stranami nedošlo ke konsenzu na změně či zrušení smluvního vztahu, tento zůstává do dnešního dne v platnosti. Žalobce neporušil žádnou svoji smluvní povinnost, vlastníkem se stal po právu, když kupní cenu řádně uhradil v souladu se smlouvou a pakliže v minulosti vznikla a existovala jeho povinnost vydat žalovanému bezdůvodné obohacení, tato v mezidobí opět zanikla, a to na základě promlčení, nejpozději však vzájemným započtením pohledávek dne 23. 3. 2021. Jediným nesplněným závazkem mezi stranami tak k dnešnímu dni, jak uvedl v rámci svého vyjádření žalobce, zůstává smluvní povinnost žalovaného předat bytovou jednotku, jejíhož splnění se žalobce domáhá prostřednictvím podané žaloby v této věci. Nedůvodný, s ohledem na všechny tyto skutečnosti, je požadavek na zamítnutí žaloby ze strany žalovaného pro tentokrát. Nutno podotknout, že k situaci dochází již 4 roky, kdy nerespektuje žalovaný vlastnické právo žalobce a nevyklidil jeho nemovitost. Rovněž, pokud se týká judikatury, na kterou poukazuje žalovaný v rámci svého odvolání, tak jednak jde o poukazy, které jsou nepřezkoumatelné, a jednak jsou poukazy na tuto judikaturu liché, neboť některá judikatura, na kterou poukazuje žalovaný v rámci svého odvolání, ani neexistuje, nepodařilo se ji vůbec dohledat. Závěrem žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není naprosto důvodné. 5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodi