19 CO 2/2022-95 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 53 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 800 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, aby podané žalobě vyhověl a zavázal žalovanou povinností nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. V důvodech svého odvolání setrval na argumentech vznášených v řízení před soudem I. stupně, kdy současně označil rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný a zmatečný. Podle jeho názoru soud rezignoval na provedení řádné právní kvalifikace jeho nároku, když z odůvodnění rozsudku nelze nikterak dovodit, jakým způsobem byl uplatněný nárok po právní stránce posouzen, tedy, zda se jedná o nárok plynoucí ze smlouvy o půjčce, směnečný nárok či nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně neprovedl ani řádné dokazování, nevyhověl jeho důkazním návrhům a kusé závěry dokazování provedeného nemohlo absenci řádného právního posouzení nikterak zhojit, když není zřejmé, k čemu byly nebo měly být tyto důkazy soudem I. stupně prováděny. Podle jeho názoru je rozhodnutí soudu ve svém celku za nekonzistentní, jednotlivé úvahy soudu a odkazy na důkazy, kterými se při jejich tvorbě řídil, jsou vytrhávány z kontextu. Nesprávný je podle něj i názor soudu I. stupně o tom, že jeho tvrzení byla nedostatečná a že neunáší břemeno tvrzení ohledně titulu, ze kterého žalovaný nárok požaduje. On totiž jednoznačně specifikoval právní důvod své pohledávky již ve výzvě k úhradě dluhu ze dne 21. 4. 2017, adresované žalované a na tomto svém tvrzení setrval v podané žalobě i v celém dosavadním průběhu řízení. Žalovanou částku tedy požaduje z titulu půjčky poskytnuté manželovi žalované v celkové výši 135 600 Kč, kterou dne 28. 1. 2016 obě strany stvrdily směnkou na řad. Zesnulý manžel žalované se směnkou zavázal mu sumu vrátit nejpozději dne 1. 9. 2016 dle podmínek uvedených ve směnce. Po smrti manžela žalované [jméno] [příjmení] se s pohledávkou obrátil na žalovanou, jelikož tento závazek vznikl za doby trvání manželství [jméno] [příjmení] a žalované a byl tak součástí společného jmění manželů v souladu s ustanovením § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na vypořádání SJM po smrti [jméno] [příjmení] uplatnil polovinu směnkou zajištěného nároku ve výši 67 800 Kč po žalované, z čehož žalovaná 14 000 Kč uhradila, čímž uznala i zbytek dluhu spadajícího do SJM. Ve výzvě k úhradě dluhu bylo obsaženo řádné skutkové i právní vymezení pohledávky, tedy byl v ní nezaměnitelně identifikován věřitel (žalobce) a dlužník (žalovaná), jakož i výše a právní důvod vzniku dluhu (půjčka [jméno] [příjmení] ve výši 135 600 Kč zajištěná směnkou, vzniklá za doby trvání manželství [jméno] [příjmení] a žalované). Nesouhlasil přitom se závěry soudu I. stupně, které se od jeho náhledu jak právního, tak skutkového odlišovaly, především pokud, podle soudu nelze mít za to, že by existence tvrzené smlouvy byla prokázána částečným plněním žalované a rovněž, pokud dospěl soud k závěru, že žalovaná uvedenou částku hradila z titulu předložené směnky, nikoliv z titulu tvrzené smlouvy o půjčce, a tedy částečným plněním nemohla uznat existenci dluhu ze smlouvy. Podle jeho názoru došlo k uznání dluhu, ke kterému došlo částečným plněním, na nic jiného než na předmětnou půjčku žalovaná hradit nemohla, jestliže o žádném jiném závazku nevěděla. Konkludentně uznala dluh spadající do SJM ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 OZ. Ve výzvě k úhradě dluhu zaslané žalované byl přitom závazek [jméno] [příjmení] jednoznačně identifikován a částečné hrazení dluhu, spadající do SJM, bylo reakcí žalované na tuto jeho výzvu. Podle jeho názoru je existence dluhu vzhledem k uznání žalovanou nesporná a smlouva o půjčce je k prokázání existence dluhu nadbytečná. Právním důvodem vzniku jeho pohledávky je smlouva o půjčce (uzavřená ústně), která byla zajištěna směnkou. V dalším obsahu odvolání žalobce uvedl, že pokud by soud nepovažoval za dostačující k prokázání jeho nároku doposud uvedené skutečnosti jím tvrzené, mělo být vyhověno jeho důkaznímu návrhu výslechem osob svědků, které mohly upřesnit okolnosti poskytování půjčky. Soud jeho nárok na prokázání neuznal, avšak navrhované osoby, jakožto svědky, nepředvolal a důkaz výslechem těchto osob tak neprovedl. Neprovedení důkazu pak nedostatečně odůvodnil. Přestože má za to, že specifikace smlouvy není nezbytná k prokázání jeho nároku (vzhledem k tomu, že dluh byl žalovanou uznán a existence dluhu je tak nepochybná) nevidí důvod, proč by nedostatečná specifikace smlouvy měla být důvodem pro neprovedení důkazu svědeckou výpovědí. Dále žalobce namítal, že dne 10.6.2021 bylo soudu předloženo vyjádření ze dne 8.6.2021, ke kterému soud konstatoval, že k němu přihlíženo jako k jeho vyjádření účastníka ve věci. V tomto bylo mj. shrnuto, jakým způsobem probíhalo poskytování půjčky a za jakých okolností. Vzhledem k obtížné situaci [jméno] [příjmení] a žalované, [jméno] [příjmení] poskytl prostředky na obživu rodiny, a to postupně v různých částkách, vždy v hotovosti a za přítomnosti žalované. Jednotlivé částky si evidoval, avšak poslední částku ve výši 50 000 Kč již [jméno] [příjmení] předal oproti směnce, znějící na celkovou sumu poskytované půjčky ve výši 135 600 Kč. Tuto jeho výpověď, soudu předloženou formou písemného prohlášení žalobce, však soud v odůvodnění rozsudku naprosto ignoroval a uvedl, že účastnickou výpověď žalobce nebylo možné provést vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Podle jeho názoru avšak tato listina měla mít stejnou výpovědní hodnotu jako účastnická výpověď. Soudu I. stupně dále žalobce vytýkal, že vzal v potaz tvrzení žalované, učiněné s časovým odstupem několika let o tom, že její částečné plnění nebylo plněním na pohledávku jeho, kdy s poukazem na mail zaslaný žalované je zástupcem (žalobce) výslovně hovořeno o plnění ze směnky, nikoliv z jakékoliv smlouvy. V tomto ohledu přijatý závěr soudu I. stupně on považuje za nesprávný, neboť není podložen žádnými relevantními důkazy, když soud vycházel z mailové komunikace činěné mezi jeho právním zástupcem a žalovanou a zcela odhlédnul od prvotních listin, na nichž je nárok založen. Obsahem výzvy byl právní důvod – půjčka. K tomuto dokumentu je pak logicky nutné přisoudit vyšší váhu než následné emailové komunikaci vyvolané v reakci na tuto prvotní výzvu. Nadto žalobce podotýká, že sama žalovaná ve své výpovědi uvedla, že neví, jestli splátky začala hradit z důvodu smlouvy o půjčce nebo směnky. V dalším obsahu odvolání přednesl žalobce řadu judikaturních závěrů, od kterých se podle jeho názoru soud I. stupně odchýlil, pokud částečnému plnění žalované nepřičetl validitu uznání dluhu. Soud měl vzhledem k právní domněnce existence uznaného dluhu za prokázané, že dluh existuje a neměl po žalobci požadovat, aby dále prokazoval existenci dluhu. Naopak bylo na žalované, aby prokázala neexistenci dluhu. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Ztotožnila se přitom se závěry soudu I. stupně v něm přijatými a zdůraznila, že její procesní obrana spočívala v tom, že žalobcem tvrzený závazek nespadal do společného jmění jejího a jejího zesnulého manžela [jméno] [příjmení]. Tento závazek, pakliže skutečně existoval, byl výlučně p. [jméno] [příjmení]. Žalobce však svůj nárok uplatnil účelově vůči ní s tvrzením, že závazek spadá do SJM. Žádný jiný z mnoha věřitelů p. [jméno] [příjmení] tento postup nezvolil. Uvedla, že pokud zemřelý manžel tento závazek skutečně převzal, pak zcela bez jejího vědomí, rozhodně absentoval její souhlas, který by v případě směnky mohl být vyjádřen například rukojemským prohlášením. Výše závazku 135 600 Kč zásadním způsobem převyšovala poměry tehdejšího jejich společného jmění, rozhodně se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. [jméno] [příjmení] byl dlouhodobě před smrtí velmi zadlužen a nedisponoval skoro žádným prostředky, naopak někdy bral i její prostředky. Rozsah dluhů manžela se dozvěděla až v řízení o pozůstalosti po něm. Finanční situace rodiny nebyla nikdy dobrá. [jméno] [příjmení] byl po většinu času veden u úřadu práce a vydělával si stavební činností na černo. Předtím, než ji kontaktovali zástupci žalobce po smrti manžela, nebylo jí nic známo o předkládané směnce, o tomto závazku se jí manžel nikdy nesvěřil. S převzetím závazku v rozsahu 135 600 Kč do SJM by nikdy nesouhlasila, a kategoricky odmítá, že by dluh uznala ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 OZ. Po smrti manžela se na ni obrátil žalobce v právním zastoupení se svým nárokem, bylo jí sděleno, že dluží finanční prostředky a v případě, že neuhradí, se částka zásadně zvýší o náklady řízení a náklady exekuce. Bylo zasláno vzorové uznání dluhu a splátkový ka