19 CO 3/2021-357 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2020, č.j. 15 C 46/2019-303, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2020, č.j. 15 C 46/2019-312, bylo rozhodnuto takto: I. Určuje se, že žalobkyně [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], je výlučným vlastníkem čtyřpokojového bytu bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 512 m², parcela č. [rok] o výměře 12 m² společný dvůr, zastavěná plocha a nádvoří, podílů na společných částech domu a pozemků [číslo], [katastrální uzemí], [územní celek] na adrese [ulice a číslo], a to co do podílu ideální ½ předmětné nemovitosti. II. Žaloba na určení vlastnictví žalobkyně k nemovitosti čtyřpokojovému bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 512 m², dále parcely č. [rok] o výměře 12 m² společný dvůr, zastavěná plocha a nádvoří, podílu na společných částech domu a pozemku [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek] na adrese [ulice a číslo], co do podílu ideální ½ nemovitosti, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání s tím, že se neztotožňuje se závěrem soudu o tom, že je vlastníkem pouze ideální ½ nemovitostí, na judikaturu soud sice odkazoval, ale nijak ji nekonkretizoval, a pokud by mělo jít o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 140/2007, šlo o věc zcela odlišnou od této věci, neboť v judikátu se hovořilo o žijících bývalých manželech, zatímco zde je jeden z manželů, dárců, mrtev, takže vlastnictví a dispozice majetkem žalobkyně není ničím omezeno a není nutný souhlas druhého dárce, tj. jejího zesnulého manžela. Uvedla, že v této věci se bezpochyby jedná o stav, kdy žalovaná porušila dobré mravy a byla za domácí násilí pravomocně odsouzena, počátek promlčecí doby začal běžet až v lednu 2019, takže k promlčení nedošlo a i po lednu 2019 pokračovala žalovaná v psychickém násilí vůči žalobkyni a ve snaze ji z bytu vypudit. Navrhla, aby žalobě bylo vyhověno a bylo určeno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí celého předmětného bytu. 3. Žalovaná v odvolání tvrdila a rozebírala, že pokud k chování žalované, v němž bylo spatřováno ublížení žalobci jako dárci, došlo po 1.1.2014, pak na věc již dopadá nový občanský zákoník, v němž je roční promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, což by dle ní zde bylo od roku 2014 a právo by se promlčelo v roce 2015, a to i kdyby šlo o opakované dlouhotrvající jednání. Tvrdila, že přípis, jímž mělo dojít k odvolání daru, její zástupkyně neobdržela a výzva k vrácení daru nebyla obsažena ani v žalobě a soud se dále nevypořádal s tím, že předmětný byt byl darován oběma rodiči žalované a žalobkyně by měla prokázat, jak by se k odvolání daru stavěl druhý oprávněný, tj. otec žalované, a zda lze vůbec předpokládat, že by dar za svého života odvolal. Sdělila, že není pravdou, že by žalobkyně neměla možnost uspokojit své bytové potřeby jinde a navrhla, aby žaloba byla zcela zamítnuta. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, zatímco odvolání žalované důvodné není. Pokud jde o rozsudek soudu I. stupně, jenž mohl být lépe a přehledněji strukturován, lze se ztotožnit s tím, že jestliže k darování došlo v roce 2005, řídí se nárok na vrácení daru občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále též jen obč. zák.). Žalobkyně a její manžel [jméno] [příjmení] (jenž poté zemřel [datum]) měli předmětný byt (specifikovaný ve výroku rozsudku) ve společném jmění manželů a darovací smlouvou z 15.7.2005, s právními účinky k datu 15.7.2005, jej darovali své dceři, tj. žalované. Judikatura již jednoznačně dovodila, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1.1.2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31.12.2013, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1.1.2014 (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2339/2019). Nárok na vrácení daru tak vychází z § 630 obč. zák., dle něhož dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. K tomu platí též ustálená judikatura k § 630 obč. zák., dle níž dárce se může domáhat vrácení daru v kterémkoliv časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy. Délka doby mezi darováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena. Tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. na uplatnění práva pro vrácení daru počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 obč. zák., tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé. Promlčecí doba běží odlišně v situaci, kdy k hrubému porušení dobrých mravů, zakládajícímu právo na vrácení daru, došlo jediným jednáním obdarovaného dosahujícím značné intenzity (například fyzickým napadením), a jinak tomu bude v případě soustavného (opakovaného) porušování dobrých mravů. Promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé podáním návrhu (žaloby) u soudu, což v případě jediného intenzivně dobré mravy narušujícího jednání obdarovaného znamená, že začne běžet ode dne následujícího po dni, v němž k tomuto závadnému chování došlo. Dochází-li k jednání obdarovaného dosahujícího intenzity hrubého porušení dobrých mravů v delším časovém období, je pro závěr o důvodech pro vrácení daru určující okamžik posledního jednání obdarovaného, jímž lze již jeho jednání prohlásit za hrubě porušující dobré mravy (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2435/2010). 5. V této věci vyplývá důvodnost požadavku žalobkyně na vrácení daru z trestních rozsudků, když původní rozhodnutí, uvedené v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně byly sice zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ale v trestním řízení bylo Městským soudem v Brně nově rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a poté i rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (datum právní moci [datum]). Oba nově vydané trestní rozsudky vymezily, že žalovaná jednak týrala svého syna, vůči němuž se dopustila zločinu týrání svěřené osoby a dále pak týrala i žalobkyni (svoji matku) a sice tak (viz bod 2 výroku rozsudku Krajského soudu v Brně), že od blíže nezjištěné doby, nejméně však od počátku roku 2018 do 12.1.2019, ve společném obydlí v [obec] na ul. [ulice a číslo], psychicky a fyzicky týrala svoji matku [jméno] [příjmení], [datum narození], tak, že ji nepravidelně několikrát do týdne, vždy pod vlivem alkoholu, slovně napadala vulgárními výrazy:„ krávo, pičo, špíno, kurvo, chcípni“, plivala po ní, kopala ji, tahala za vlasy, strkala ji koště do obličeje, stříkala na ni čistící prostředky, čímž jí způsobovala hematomy a podlitiny, lékařské ošetření vyhledala pouze dne 29.6.2018 po napadení dosud nezjištěným způsobem, čímž jí způsobila rozsáhlý hematom na pravé paži; její jednání vyvrcholilo dne 12.1.2019, kdy ji bez příčina kopla do oblasti hýždí, křičela na ni, požadovala po ní, aby zrušila věcné břemeno, které vázne na bytě z hypotéky její sestry, zamezovala přístup do společných prostor, vyhazovala ji z bytu, opakovaně ji udeřila otevřenou dlaní do obličeje, tahala za vlasy, dupala po nártech a plivala na ni, v důsledku čehož poškozená [jméno] [příjmení] vykazuje příznaky syndromu týrané ženy, čímž spáchala vůči ní zločin týrání osoby, žijící ve společném obydlí. 6. Uvedené jednání žalované nezpochybnitelně je hrubým porušováním dobrých mravů dle § 630 obč. zák. vůči žalobkyni (dle názoru odvolacího soudu není v tomto směru vůbec o čem debatovat) a protože k tomu docházelo od počátku roku 2018 do 12.1.2019 (kdy jednání žalované vyvrcholilo), nemohla ani do data podání žaloby 5.3.2019 (i od 1.1.2018 do 5.3.2019 jde jen o cca jeden a čtvrt roku) ani do 26.9.2019, kdy obdržela žalovaná žalobu (šlo jen o cca jeden a tři čtvrtě roku od 1.1.2018), tříletá promlčecí doba v žádném případě uplynout. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně i v tom, že za výzvu k vrácení daru lze považovat již k soudu 5.3.2019 podanou žalobu (jiný výklad by byl nepřiměřeně formální), doručenou žalované 26.9.2019 (u další výzvy k vrácení daru z 28.1.2019 zástupce žalobkyně sdělil, že ji posílal do datové schránky zástupkyně žalované a ta dodatečně popřela, že ji dostala, přičemž ještě když byla u jednání 3. 2. 2020 tato listina č.l. 13 spisu čtena k důkazu, tak k tomu nic neměla), v níž je chování žalované, jenž je v hrubém rozporu s dobrými mravy (absence elementárních projevů služnosti k matce, jakož i dárci bytu, naprostá ztráta empatie, odcizenost, nenávist, dehonestace a agresivita ve formě kombinovaného domácího násilí vůči žalobkyni jako dárci a též vůči vnukům žalobkyně, agresivita žalované vůči žalobkyni v různé intenzitě delší dobu, zakazování vánočních rituálů, napadání