20 CO 113/2022-162 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, č.j. 41 C 23/2022-86 rozhodl, že elektronický platební rozkaz vydaný Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019 se podle ustanovení čl. 45 odst. 1, písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v České republice neuznává (výrok I.). Navrhovateli bylo uloženo zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku z návrhu na odepření uznání částku 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci (výrok II.). Na náhradě nákladů řízení o odepření uznání byl odpůrce zavázán zaplatit navrhovateli částku 15 552 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce navrhovatele (výrok III.). Výrokem IV. byl odepřen výkon elektronického platebního rozkazu vydaného Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019 podle ustanovení čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v České republice a výrokem V. nebylo navrhovateli vůči odpůrci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o odepření výkonu. 2. Proti tomuto rozsudku, resp. proti výrokům I., III., IV. a V. podal odpůrce včasné odvolání. Uvedl, že soud I. stupně porušil právo na spravedlivý proces, když odpůrci nedoručil návrh navrhovatele s výzvou k podání vyjádření a rozhodl jen na základě tvrzení navrhovatele a jím předložených listinných důkazů. Tím upřel odpůrci právo účastnit se řízení, vyjádřit se k prováděným důkazům, jakož i právo, aby věc byla projednána při veřejném jednání a ústně. Soud I. stupně si přitom byl vědom probíhající exekuce vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 2013/2021, v níž odpůrce vyjádřil své stanovisko k argumentaci navrhovatele uplatněné v návrhu na zastavení exekuce, jež je v podstatě stejná jako v tomto řízení. Dle odpůrce byl platební rozkaz vydán v souladu s italskými právními předpisy, nabyl právní moci a je vykonatelný, neboť byl navrhovateli řádně doručen a navrhovatel měl celých 50 dní (tedy delší lhůtu než podle českých právních předpisů) k tomu, aby se u italského soudu bránil v souladu s italským právem. Pokud si nevzal italského advokáta, potažmo advokáta poskytujícího právní služby v oblasti italského práva, jednal v rozporu s čl. 82 italského občanského soudního řádu (Codice di [příjmení] [příjmení]) a jde to k jeho tíži. Kromě toho navrhovatel nedoručil odpor proti platebnímu rozkazu odpůrci, jak předpokládá čl. 645 italského občanského soudního řádu, nedodržel tedy pravidla a povinnosti stanovené příslušnými italskými právními předpisy pro řádné podání odporu proti platebnímu rozkazu. Platebním rozkazem přiznaná částka představuje součet jistiny a kapitalizovaných úroků z prodlení, proto se liší od jistiny požadované v žalobním návrhu, nebylo však přiznáno více, než odpůrce ve svém žalobním návrhu nárokoval. Výhrada veřejného pořádku (v tomto případě výhrada procesního veřejného pořádku dle navrhovatele) by měla být vznesena pouze v případě zásadních procesních vad spočívajících ve skutečnosti, že účastníku (navrhovateli) nebyla dána možnost uplatnit jeho procesní práva. Liší-li se procesní předpisy státu uznání, například v pravidlech pro určení příslušnosti, nemožnosti vznést námitky předběžné vykonatelnosti rozhodnutí, apod., nelze dle judikatury Evropského soudního dvora v žádném případě z odlišnosti interpretovat a usuzovat rozpor s procesním veřejným pořádkem. Jelikož zdůvodnění rozsudku soudu I. stupně je dle odpůrce nedostatečné, řízení trpí vadami, které činí rozsudek nepřezkoumatelný a vydaný v rozporu s českými právními předpisy, jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu navrhovatele na uznání a odepření výkonu platebního rozkazu, jakožto cizozemského rozhodnutí. Odvolací soud by tak měl napadený rozsudek zrušit co do výroků I., III., IV. a V. a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odpůrce také doplnil, že navrhovatel se jen snaží vyhnout se své povinnosti hradit dluh odpůrci, o čemž svědčí i to, že přijal rozhodnutí jediného společníka o vstupu do likvidace poté, co mu byla doručena výzva k plnění ze strany odpůrce. 3. Navrhovatel se k odvolání odpůrce nevyjádřil. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a směřuje proti rozhodnutí, vůči kterému zákon odvolání připouští (§ 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i řízení mu předcházející, a to v celém rozsahu, neboť i výslovně nenapadený výrok II. je výrokem o nákladech řízení, tedy výrokem závislým, který podléhá přezkumu odvolacího soudu spolu s ostatními výroky. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení o odepření uznání a výkonu rozhodnutí – elektronického platebního rozkazu vydaného soudem v Miláně (Tribunale di [jméno]) dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019, jímž byla navrhovateli uložena povinnost zaplatit odpůrci do 40 dnů ode dne doručení částku 149 528,83 EUR s úroky a náklady řízení, bylo zahájeno dne [datum]. Soud I. stupně tento návrh nejdříve zamítl usnesením ze dne 9. 4. 2021, č.j. 41 Nc 801/2021-22 jako předčasný (s odůvodněním, že žádné vykonávací řízení v České republice dosud zahájeno nebylo), k odvolání navrhovatele bylo toto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2021, č.j. 20 Co 116/2021-37 zrušeno a věc byla vrácena se závazným právním názorem soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně vyzval navrhovatele k doplnění jeho návrhu a následně rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem. Z jeho odůvodnění vyplývá, že návrh na odepření uznání a návrh na odepření výkonu elektronického platebního rozkazu vydaného Tribunale di [jméno] dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019 se významově dílem překrývají, proto nebyl žádný důvod některý z uplatněných návrhů vylučovat k samostatnému projednání. Soud I. stupně se především zabýval tím, zda argumentace navrhovatele ohledně včasného doručení odporu Tribunale di [jméno] byla pravdivá a zda navrhovatel při podání odporu postupoval v souladu s poučením daným navrhovateli v elektronickém platebním rozkazu Tribunale di [jméno]. Z listin předložených navrhovatelem soud I. stupně vyvodil, že elektronický platební rozkaz byl navrhovateli doručen dne [datum], dle poučení měl navrhovatel lhůtu 50 dnů od tohoto data k podání odporu, přičemž lhůta k podání odporu uplynula navrhovateli dne [datum]. Jelikož odpor k Tribunale di [jméno] podal navrhovatel jak prostřednictvím DHL i prostřednictvím Městského soudu v Brně včas a odpor byl dne [datum] nepřijat, je jasné, že tvrzení navrhovatele o porušení jeho práv je důvodné. Z ničeho nelze dovodit, že by odpor měl být nedostatečný nebo neúplný. Pokud pak na elektronickém platebním rozkazu byla italským soudem vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti (v rozporu s poučením daným navrhovateli ze strany italského soudu) a v důsledku řádně a včas podaného odporu nebyla věc řádně veřejně projednána, bylo navrhovateli odepřeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, což je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Ze stejných důvodů soud I. stupně vyhověl i návrhu na odepření výkonu rozhodnutí. S dalšími námitkami uplatněnými navrhovatelem (rozpor mezi částkou nárokovanou a částkou soudním rozhodnutím přiznanou, nepříslušnost italského soudu či námitka zápočtu nebo vzájemného návrhu z titulu existující protipohledávky) se soud I. stupně neztotožnil s odkazem na zásadu zákazu přezkoumávání rozhodnutí vydaného v některém jiném členském státě. Ze stejných důvodů odepřel soud I. stupně i výkon předmětného rozhodnutí s tím, že nedošlo-li k uznání účinků cizího rozhodnutí, nemůže to mít negativní dopad do majetkové sféry navrhovatele a nemůže na takovém základě být vůči němu vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Za návrh na odepření uznání byl podle položky 1, bod 4, písm. c) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřen navrhovateli soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, návrh na odepření výkonu zpoplatněn není. Náklady řízení o návrhu na odepření uznání byly přiznány plně úspěšnému navrhovateli podle § 142 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení o návrhu na odepření uznání již navrhovateli přiznány nebyly (za využití § 150 o.s.ř.). 6. Jelikož řízení o vydání elektronického platebního rozkazu u Tribunale di [jméno] bylo zahájeno v roce 2019, rozhodný právní režim pro posuzovanou věc představuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) – dále jen„ nařízení Brusel I bis“. Tato úprava má aplikační přednost před vnitrostátní úpravou. 7. Vzhledem k tomu, že nařízení Brusel I bis je postaveno na přímém výkonu rozhodnutí, vykonatelnost rozhodnutí vydaného v jiném členském státě nastává ipso iure. Dochází tak k obrácení pozic, kdy se věřitel již nemusí vykonatelnosti domáhat, ale aktivní musí být naopak dlužník, c