28 CO 180/2022-435 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 189 582,15 EUR (I. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 142 400 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti jeho II. výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný odvolání. Uvedl, že nerozporuje přisouzenou výši nákladů, nicméně k ní požaduje přiznat i náhradu za daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalovaného je plátcem daně, což dokládá připojeným potvrzením o registraci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku a přiznal mu náhradu nákladů řízení navýšených o daň z přidané hodnoty. 3. Žalobce se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 22. 8. 2022, nevyjádřil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písmo c/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou, která byla soudu doručena dne 16. 3. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 189 582,15 EUR s 8,25% úrokem z prodlení ročně od předání díla do zaplacení. Usnesením vyhlášeným na jednání dne 5. 5. 2022 soud prvního stupně odmítl žalobu, ve které se žalobce domáhal zaplacení příslušenství, úroku z prodlení z částky 189 582,15 EUR. Usnesením ze dne 14. 3. 2022, č. j. 42 C 69/2021-343, připustil soud podle § 107 odst. 1, 3 o. s. ř. pokračování v řízení na straně žalobce [právnická osoba] se společností označenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, neboť původní žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení v důsledku fúze sloučením dne 31. 12. 2021 s tím, že jeho jmění přešlo na nového žalobce. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl ve věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil použitím § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení procesně úspěšnému žalovanému náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 142 400 Kč (5 úkonů právní služby po 28 180 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příprava a převzetí zastoupení dne 21. 6. 2021, písemná podání ve věci samé ze dne 28. 6. 2021 a 12. 4. 2022, účast na jednáních soudu dne 9. 12. 2021 a 5. 5. 2022, pět paušálních náhrad po 300 Kč). 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Podle § 137 o. s. ř., náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 (odstavec 1). Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu, b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tento zaměstnavatel advokáta. 8. Odvolací soud vycházel z pravomocného prvního výroku rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež vyjmenoval a vypočítal soud prvního stupně v napadeném usnesení (rekapitulováno v 5. odstavci), aniž by účastnící k tomu projevili výhrady. Žalovanému nebyla přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty, protože jeho advokátka nepředložila osvědčení o registraci plátce daně (§ 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Jelikož toto pochybení bylo napraveno a k odvolání byla tato listina připojena, navýšil odvolací soud odměnu za zastupování advokátem o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 29 904 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Protože nebyly dány důvody pro potvrzení ani pro zrušení II. výroku napadeného rozsudku, odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 172 304 Kč k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. 9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1, § 150 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, avšak jen proto, že v odvolacím řízení učinil to, co měl učinit už před soudem prvního stupně. Odvolací soud tedy z důvodů hodných zvláštního zřetele žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. 10. Závěrem je nutné dodat, že soud prvního stupně musí podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravit zřejmou nesprávnost v záhlaví napadeného rozsudku, v němž je uveden původní žalobce a nikoli jeho nástupce (pravomocné usnesení ze dne 14. 3. 2022, č. j. 42 C 69/2021-343).