37 CO 151/2021-78 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vyklizení specifikovaného pozemku v k.ú. [obec] a jeho předání do jeho užívání, dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i ve vztahu ke státu. 2. Včasným odvoláním rozsudek napadl žalobce. Namítl, že s ohledem na závěry znalce a rozsah posunu plotu o téměř 2 m není jiné logické vysvětlení, než že došlo posunu plotu a nelze proto akceptovat závěry soudu I. stupně ohledně počátku a běhu vydržecí doby. Dále se vyjádřil ke svědeckým výpovědím s tím, že tito se na místě samé nacházeli pouze 1 – 2x ročně, a je proto možné, že si posunu nevšimli. Navrhl, aby byl rozsudek změněn ve vyhovující žalobě či zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na správné hodnocení důkazů i správné právní závěry, pokud jde o rozsah zásahu, poukázal na to, že k vadnému zaměření mohlo dojít na samé počátku a nejde proto o průkaz posunu plotu. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Pokud jde o skutkové závěry soudu I. stupně, lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud neshledává žádných vad na hodnocení znaleckého dokazování ani na hodnocení výpovědí svědků, na kterých soud I. stupně založil závěr, že k posunu plotu, který je namítán stranou žalující, nedošlo. V podrobnostech lze odkázat na body 3-8 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 6. Rovněž závěry právní zcela obstojí. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry ohledně dobré víry, existence držby i počátku a běhu vydržecí doby, jak jsou vysvětleny v bodech [číslo] odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud nad rámec odůvodnění ještě zdůrazňuje, že na skutečnostech, které dobrou víru založily, se účastníci fakticky shodovali, tedy, že zaměření vlastnické hranice v roce 1968 bylo provedeno dle shodného postoje tehdejších vlastníků. Neshoda se týká jen toho, zda později došlo k svévolnému posunutí plotu a tedy narušení dobré víry na straně žalované. Protože i zde se odvolací soud shoduje se soudem I. stupně v tom, že nejen, že takový zásah nebyl prokázán, ale bylo naopak prokázáno, že plot zůstal v původním umístění, nepřicházelo v úvahu nic jiného, než závěr, že jakkoliv k zásahu došlo, došlo též k vydržení stranou žalovanou a žaloba na vyklizení proto musela být zamítnuta. Rozsudek soudu I. stupně tak byl potvrzen dle § 219 o. s. ř. 7. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jde o dva úkony po 1.500 Kč, dva paušály po 300 Kč, vše dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21% DPH.