37 CO 153/2021-442 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované 1. (výrok I.), žalovanému 2. (výrok II.) a žalovanému 3. (výrok III.) povinnost vyklidit a žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku předat nemovité věci, pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemky parc. [číslo] zahrada, a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] na [list vlastnictví] (dále jen„ předmětné nemovitosti), a každého z žalovaných zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] částku 4.855,33 Kč (výrok IV., V. a VI.). 2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni žalovaní. Namítli, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav a vyvodil nesprávné právní závěry, porušil i procesní pravidla, pokud nevyčkal rozhodnutí ve věci vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 119 C 196/2020. Žalovaný 3. v doplnění odvolání zdůraznil, že v posuzované věci mu jde o„ střechu nad hlavou a vyklizení na ulici“, přičemž situace vychází z neplatné dražby a pochybení v insolvenčním řízení. Dále namítl, že soud I. stupně zcela pominul probíhající řízení vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 119 C 196/2020, které dosud nebylo skončeno, a jehož výsledek musí mít vliv v posuzované věci. Všichni žalovaní pak doplnili své odvolání o námitku, že ač podáním ze dne 11. 4. 2021 navrhli v posuzované věci přerušení řízení na dobu neurčitou, soud I. stupně se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když řízení nepřerušil. Navrhli proto doplnit dokazování„ spisy soudu I. stupně sp. zn. 11 C 58/2018, Městského soudu v Brně sp. zn. 119 C 196/2020, Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 Co 153/2021, 49 Co 76/2022, [insolvenční spisová značka], včetně rozhodnutí vyšší soudní úřednice„ [jméno] [příjmení] ve věci [spisová značka]“ ze dne 31. 10. 2013 a ze dne 10. 7. 2014. Uvedli, že soud I. stupně se nevypořádal s omluvou žalovaných a ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti, aniž byli soudem slyšeni. Žalovaný 3.„ navrhl zmatečnost jednání“, neboť soud I. stupně ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného 3. přesto, že mu potvrzením od lékaře doložil, že měl zdravotní problémy a lékařem mu byl do 23. 4. 2021 nařízen klidový režim. Z důvodu zdravotních obtíží vyplývajících z vysokého věku pak byli písemně omluveni i žalovaní 1. a 2., což soud I. stupně rovněž nezohlednil a porušil tak jejich právo na spravedlivý proces. Žalovaní dále namítli, že„ řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení“, z uvedených důvodů jsou zde pak i vady, jež mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 14. 6. 2022 žalovaní opakovaně navrhli přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít zásadní význam pro rozhodnutí soudu. Navrhli proto, aby řízení v posuzované věci bylo na dobu neurčitou přerušeno. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila. Při jednání před odvolacím soudem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. 4. Na okraj považuje odvolací soud za nutné uvést, že neshledal důvodnou omluvu žalované 1. a žalovaného 2. z neúčasti při jednání před odvolacím soudem dne 6. 9. 2022, pokud poukazovali na svůj nepříznivý zdravotní stav, žalovaná 1. pak i na nutnost pečovat o nemohoucího manžela, žalovaného 2. Žalovaná 1. ani žalovaný 2. však svůj nepříznivý zdravotní stav společně s omluvou nedoložili. Ostatně z důvodu zdravotní indispozice žalovaných bylo odročeno jednání před odvolacím soudem ze dne 28. 6. 2022, kdy žalovaní 1., 2. a 3. předložili lékařské zprávy potvrzující jejich zdravotní stav, z předložených zpráv se však jednoznačně nedokládá neschopnost žalovaných 1., 2. zúčastnit se jednání před soudem. Žalovaní byli odvolacím soudem poučeni, že pokud jim zdravotní důvody brání zúčastnit se soudního jednání, mohou se nechat zastoupit zástupcem, jehož si zvolí. Této možnosti však 1. žalovaná ani 2. žalovaný nevyužili. Odvolací soud proto ve věci jednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalovaných 1. a 2. 5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1., 2. a 3. není důvodné. 6. V posuzované věci byl předmětem sporu nárok žalobkyně, jež se domáhala vydání rozhodnutí, kterým soud žalovaným 1., 2., 3. uloží povinnost vyklidit nemovitosti, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, žalovaní je však přes nesouhlas žalobkyně užívají a přes opakované výzvy je odmítají vyklidit. 7. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně je na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 11. 12. 2017 výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, jež žalovaní 1., 2. a 3. v minulosti užívali a nadále užívají. Protože 1. žalovaná, předcházející vlastník předmětných nemovitostí, odmítla předmětné nemovitosti coby předmět dražby předat (jak vzal soud I. stupně za prokázané z Protokolu o předání předmětu dražby č.j. 102/17 ze dne 26. 1. 2018), výzvou k vyklizení nemovitosti ze dne 26. 2. 2018 a předžalobní výzvou ze dne 27. 3. 2018 byli žalovaní žalobkyní vyzváni k vyklizení předmětných nemovitostí. Odvolací soud nemá připomínek k uvedeným skutkovým zjištěním soudu I. stupně, s nimiž se ztotožňuje. Ostatně ke skutkovým zjištěním nenamítají ničeho ani žalovaní, kteří v řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím sami potvrdili, že již po desetiletí předmětné nemovitosti užívají k bydlení a přes výzvy žalobkyně se odmítají dobrovolně vystěhovat. 8. Na základě správných skutkových zjištění pak soud I. stupně vyvodil i zcela správný právní závěr, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu, žalobkyně, coby vlastník nemovitostí, proto po právu žaluje, aby žalovaní předmětné nemovitosti vyklidili (§ 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). 9. Odvolací soud shledává nedůvodnou odvolací námitku žalovaných, že soud I. stupně zcela pominul probíhající řízení vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 119 C 196/2020, které dosud nebylo skončeno, a jehož výsledek musí mít vliv v posuzované věci, ač žalovaní podáním ze dne 11. 4. 2021, doručeným soudu I. stupně dne 14. 4. 2021, navrhli přerušení řízení v posuzované věci na dobu neurčitou. Soud I. stupně totiž o návrhu žalovaných na přerušení řízení rozhodl při jednání dne 20. 4. 2021 tak, že návrh na přerušení řízení zamítl. Pokud pak žalovaní dále namítali, že v uvedeném rozhodnutí se soud I. stupně se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a navrhli proto doplnit dokazování„ spisy soudu I. stupně sp. zn. 11 C 58/2018, Městského soudu v Brně sp. zn. 119 C 196/2020, Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 Co 153/2021, 49 Co 76/2022, [insolvenční spisová značka], včetně rozhodnutí vyšší soudní úřednice [jméno] [příjmení] ve věci [spisová značka] ze dne 31. 10. 2013 a ze dne 10. 7. 2014“, odvolací soud jen podotýká, že proti uvedenému usnesení není odvolání přípustné, jak již uvedl správně po jeho vyhlášení soud I. stupně. S poukazem na dosud neskončené řízení vedené před Městským soudem v Brně sp. zn. 119 C 196/2020 navrhli žalovaní znovu přerušení řízení i v průběhu řízení před odvolacím soudem Odvolací soud však již o tomto návrhu nerozhodoval, neboť žalovaní neuvedli žádné další nové skutečnosti, jež nebyly uvedeny v době, kdy o návrhu na přerušení řízení rozhodoval již soud I. stupně. 10. Žalovaný 3. v odvolání namítal, že„ situace vychází z neplatné dražby a pochybení v insolvenčním řízení“ a v doplnění odvolání zdůraznil, že v posuzované věci mu jde o„ střechu nad hlavou a vyklizení na ulici“. K takto nejednoznačně formulované námitce však nelze přihlížet. Odvolací soud odkazuje skutečnost, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem ve veřejné dražbě (potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 11. 12. 2017). Nabytí vlastnictví ve veřejné dražbě coby originární způsob nabytí lze zpochybnit pouze vyslovením neplatnosti veřejné dražby. K uplatnění práva na určení neplatnosti dražby je stanovena lhůta 3 měsíců ode dne konání dražby, která je lhůtou prekluzivní, po jejímž uplynutí uplatněná žaloba již nemůže být úspěšná. V řízení pak žalovaní ani netvrdí, že by žalobu na určení neplatnosti dražby v uvedené prekluzivní lhůtě uplatnili. 11. Lze souhlasit s námitkou žalovaných, že soud I. stupně ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti, aniž byli soudem slyšeni, a v odůvodnění rozsudku se s důvody rozhodnutí v nepřítomnosti žalovaných nevypořádal. Z obsahu spisu však odvolací soud zjistil, že předvolání k jednání před soudem I. stupně na den 20. 4. 202