37 CO 184/2022-74 — Krajský soud v Brně

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum] bylo rozhodnuto mezi tehdejším žalobcem [jméno] [jméno] a žalovaným tak, že žalovaný je povinen ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit dům [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo], to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Třebíč na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Jaroměřice nad Rokytnou. Výrokem II. byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 16.000 Kč. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání. Toto odvolání následně odůvodnil tak, že soud I. stupně jednal v nepřítomnosti žalovaného, ač se tento z jednání soudu řádně omluvil. Soud I. stupně nezjistil všechny podklady podstatné pro rozhodnutí. Nezaobíral se dostatečně otázkou samotné nájemní smlouvy, protože ta, která byla doložena do spisu, není totožná se smlouvou, kterou disponuje žalovaný. Výpověď z nájmu nebyla doručena. Žalovaný má za to, že nájem trvá a vzhledem k tomu, že je ženat a se současnou manželkou nemovitost obývá, vznikl jim společný nájem, tudíž žaloba na vyklizení měla směřovat i vůči ní. Soud rozhodl o vyklizení nemovitosti, čímž vystavil nepříznivým okolnostem jak žalovaného, tak jeho manželku, i jejich dosud nezletilé děti. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. 3. K odvolání žalovaného se vyjádřil ještě tehdejší žalobce [jméno] [jméno] a uvedl, že považuje odvolání za zcela nedůvodné, když žalovaný mimo jiné odkazuje na nové, procesně nepřípustné důkazy a žádným relevantním způsobem nevyvrací správnost prvostupňového rozhodnutí. 4. Následně bylo usnesením Okresního soudu v Třebíči č.j. 6 C 195/2021-53 ze dne 24. 5. 2022 rozhodnuto, že soud podle ustanovení § 107a odst. 1, 2 OZ z důvodu převodu práva kupní smlouvou k projednávaným nemovitostem připouští, aby z řízení na straně žalobce vystoupil [jméno] [jméno] a na jeho místo vstoupili [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 5. Noví žalobci se potom písemně vyjádřili k odvolání žalovaného a uvedli, že žalovaný se z jednání soudu I. stupně opakovaně omlouval, přičemž již v jednom případě dokázal požádat o odročení jednání a není důvodu se domnívat, že by to nedokázal i v případě druhém. Je nesporné, že žalovaný a jemu blízké osoby užívají nemovitost bez právního důvodu. Žalovaný nikdy nedoložil žádnou kupní smlouvu o nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti, a jako vlastník také nikdy nefiguroval v katastru nemovitostí. Nájemní vztah mezi ním a původní vlastnicí, paní [příjmení], byl řádně ukončen. Bylo prokázáno, že výpověď z nájmu byla žalovanému řádně odeslána a pokud nepřebírá poštu, musí mu jít tato skutečnost k tíži. Nájemní vztah byl tedy ukončen výpovědí a postoj žalovaného pouze svědčí o tom, že se snaží řízení protahovat. 6. Odvolací soud nařídil ústní jednání ve věci na [datum] v 10.15 hodin. Toto předvolání k jednání bylo zástupci žalovaného doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla odvolacímu soudu doručena omluva a současně žádost o odročení jednání, v níž zástupce žalobce uvádí, že na tento den a čas má již dříve nařízeno jednání u Okresního soudu v Blansku a nepodařilo se mu z důvodu chřipkového období zajistit odpovídající substituci. Odvolací soud téhož dne sdělil zástupci žalobce, že termín jednání byl sdělen s dostatečným časovým předstihem, a proto nic nebránilo ani v případě kolize jednání zajistit řádnou substituci. Žádosti o odročení vyhověno nebylo. Dne [datum] potom zástupce žalobce znovu požádal písemně o odročení jednání z týchž důvodů s upřesněním, že v nařízené věci byla zajištěna substituce, která však byla na poslední chvíli odřeknuta. Na tuto žádost o odročení potom již odvolací soud nereagoval, vycházeje z usnesení Ústavního soudu ČR II. ÚS 3732/17 ze dne [datum]. 7. Následně pak odvolací soud přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu a dospěl k následujícím závěrům. 8. Pokud jde o procesní námitku žalovaného ohledně jeho omluvené nepřítomnosti u jednání [datum], nutno skutečně vycházet z toho, že ve své omluvě založené na č.l. 22 spisu žalovaný sděluje, že se k projednání věci [datum] nedostaví z důvodu covidu. O odročení jednání nežádá. Za této situace mohl soud I. stupně jednat v nepřítomnosti žalovaného. V řízení před soudem I. stupně žalovaný neprokázal nabytí vlastnictví k označeným nemovitostem a v písemném vyjádření k žalobě výslovně uvádí, že dům nemohl přepsat z důvodu insolvence původní vlastnice, paní [příjmení]. Soud I. stupně také správně v odůvodnění svého rozhodnutí uzavírá, že žalovaný uzavřel dne [datum], s tehdejší vlastnicí nemovitosti, [jméno] [příjmení], nájemní smlouvu, přičemž pronajímatelka přistoupila [datum] k realizaci písemné výpovědi nájemního vztahu z důvodu neplacení nájemného. Žalobce také prokázal, že výpověď z nájmu byla dána k poštovní přepravě [datum]. 9. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil, že by výzvu k úhradě dlužného nájemného, potažmo samu výpověď z nájmu, neobdržel. Pokud tyto skutečnosti tvrdí až v odvolání, jedná se o nepřípustné novoty, jimiž by se odvolací soud ani zabývat nemohl. 10. Je nepochybné, že nájemní smlouva byla uzavírána s žalovaným a vůči němu také vypovězena. Žalovaný je tedy v řízení pasivně legitimován a pokud s ním nemovitost obývají ještě další osoby, coby členové jeho domácnosti, kteří nebyli účastníky tohoto řízení nalézacího, bude tato skutečnost řešena v případném řízení exekučním. 11. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, tj. ve výroku I. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. Změnu prvostupňového rozhodnutí musel však odvolací soud provést ve výroku nákladovém, označeném jako II. Zde prvý soud správně postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalobci plnou náhradu jemu vzniklých nákladů. Tyto náklady však nesprávně vyčíslil. Prvý soud totiž nesprávně vyčíslil odměnu advokáta dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, tedy z tarifní hodnoty 35.000 Kč, když správně měl postupovat dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu a za tarifní hodnotu považovat částku 10.000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí nikoliv 2.500 Kč, jak uvádí soud I. stupně, ale 1.500 Kč dle § 7 bod 4 advokátního tarifu. Při pěti úkonech právní služby se pak jedná o odměnu ve výši 7.500 Kč a po přičtení náhrady hotových výdajů za těchto pět úkonů po 300 Kč, tedy částky 1.500 Kč, o celkovou sumu 9.000 Kč, k níž je třeba přičíst žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, takže celkově jemu vzniklé náklady řízení před soudem I. stupně činí 11.000 Kč, jak uvedeno ve výroku II. 13. [příjmení] způsobem postupoval odvolací soud i ohledně nákladů odvolacího řízení, kde na straně žalobců byla přiznána odměna za dva úkony právní služby, písemné vyjádření zástupce původního žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení] a písemné vyjádření zástupce současných žalobců, Mgr. [jméno] [příjmení], který však již zastupoval dvě osoby. U Mgr. [příjmení] se tedy jedná o 1.500 Kč za úkon a u Mgr. [příjmení] 2x 1.500 Kč mínus 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy částku 2.400 Kč. Po přičtení náhrady hotových výdajů za tři úkony právní pomoci po 300 Kč, tedy 900 Kč činí žalobcům přiznané odvolací náklady celkově 4.800 Kč, jak uvedeno ve výroku III.