37 CO 307/2020-631 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zřízení věcného břemene spočívajícího v právu nezbytné cesty přes pozemky žalovaných p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všechny v katastrálním území Boskovice (výrok I.), žalobce a), b), kteří jsou povinni společně a nerozdílně, zavázal zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 34.529,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalovaného (výrok II.) s tím, že ve vztahu mezi žalobci a), b) a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobce a), b), kteří jsou povinni společně a nerozdílně, zavázal zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku náhradu nákladů řízení ve výši 43.552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). 2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání žalobci a), b), kteří soudu I. stupně vytýkali, že neprovedl jimi navržené důkazy, v důsledku toho neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci zdůraznili, že propojení nemovitostí ve vlastnictví žalobců s veřejnou komunikací na pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] je možné pouze přes pozemky žalovaných, přičemž navrhovaná varianta nezatěžuje žádné jiné vlastníky sousedních nemovitostí, navíc kopíruje původní přístupovou cestu, kterou žalobci již v minulosti užívali. Soud I. stupně, poté co připustil změnu žaloby, zamítl návrh žalobců na vypracování dodatku ke znaleckého posudku. Přestože žalobci navrhli, aby do řízení byli přibráni další vlastníci pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec], neboť varianta přes tento pozemek je soudem I. stupně považována za vhodnější, nebylo jejich návrhu nevyhověno, stejně jako nebyla připuštěna změna žaloby, jíž se žalobci domáhali zřízení nezbytné cesty právě přes pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] a byl zamítnut jejich návrh na přibrání dalších žalovaných do řízení. Soud I. stupně pak žalobu zamítl s odůvodněním, že nejvhodnějším uspořádáním je cesta přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec] ve stávající trase užívané cesty, přičemž však někteří spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] nejsou účastníky řízení. Žalobci považují za absurdní, aby soud I. stupně nepřipustil rozšíření žaloby o pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] a zamítl návrh na přibrání jeho dalších vlastníků do řízení, poté pak žalobu zamítl právě pro to, že někteří spoluvlastníci tohoto pozemku nejsou označeni jako žalovaní. Uvedeným postupem soud I. stupně porušil právo žalobců na spravedlivý proces a v uvedeném postupu žalobci shledávají nepřípustný formalismus. Pokud znalec zvolil trasu nezbytné cesty jinak, než se žalobci domáhali, což v době podání žaloby nemohli předpokládat, soud I. stupně měl žalobu posoudit co do základu za oprávněnou a změnu žaloby připustit. Současně s odvoláním žalobci znovu uplatnili návrh na změnu žaloby o zřízení nezbytné cesty (nejen přes pozemky žalovaných p. [číslo] ale rozšířením o pozemek p. [číslo] vše v k.ú. [obec]). Nesprávným a v rozporu se skutkovým stavem spatřují žalobci i závěr soudu I. stupně, že dosavadní výsledky řízení nemohou být dostatečným podkladem pro řízení o změněné žalobě, neboť znalecký posudek, jenž posuzoval vhodnost zřízení nezbytné cesty, byl vypracován před vydáním usnesení o nepřipuštění změny žaloby. Žalobci dále odkázali na závěr, že věcné břemeno z roku 1963, jehož využitím mohli zajistit přístup ke svým nemovitostem, jim nikdy nezajišťovalo přístup na veřejnou komunikaci. I soud I. stupně uznal, že žaloba je co do základu důvodná, neboť žalobci nemají právní titul k užívání jakékoliv přístupové cesty přes sousední pozemky a nemají tedy přístup z veřejné cesty ke své nemovité věci. Žalobci však tento stav nezavinili, zamítnutí žaloby je proto projevem nepochopitelné svévole soudu, neboť není vinou žalobců, že dosud ke zřízení přístupové cesty dohodou s vlastníky ostatních pozemků nedošlo. Závěry soudu I. stupně jsou předčasné, pokud zamítl žalobu vycházeje ze neúplného znaleckého posudku, a ve svém důsledku tak porušil ústavně zaručené právo žalobců vlastnit a užívat nemovitý majetek. Podmínky kladené žalobcům spočívající v posunutí elektroskříně a hlavního uzávěru plynu, na něž jsou napojeny další nemovitosti, jsou nesplnitelné, neboť uvedená zařízení žalobcům nepatří a nemohou je proto nikam přesunovat a zasahovat tak do inženýrských sítí. Nelze jim proto vytýkat, že nepřistoupili na nepřiměřené a nesplnitelné požadavky žalovaných a dalších vlastníků. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaný 1. k odvolání žalobců uvedl, že tito jen opakují svoji argumentaci uplatněnou již v řízení před soudem I. stupně, k níž se žalovaný 1. již vyjádřil a již považuje za právně nerozhodnou. Zdůraznil, že okolnost, že si žalobci dosud vlastní nečinností neopatřili právní titul k užívání cesty přes pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], nesvědčí jejich tvrzení, že nemovitosti nejsou s veřejnou cestou spojeny. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 4. Žalovaný 2) k odvolání žalobců zrekapituloval situaci od rozdělení původní parcely [číslo] v k.ú. [obec] na dílčí parcely a dále od výstavby stavby žalobců v osmdesátých letech minulého století. Údaje uváděné žalobci v odvolání označil za matoucí a připomněl, že spory s žalobci se táhnou již od počátků výstavby jejich rodinného domu, poukázal i na možnosti žalobců k řešení řádného příjezdu k jejich domu. Ohradil se rovněž proti tvrzení žalobců, že mediace byla zmařena žalovanými, přičemž poukázal na útoky právě ze strany žalobců. Navrhl proto, rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen. 5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. 6. Odvolací soud k návrhu žalobců doručenému dne [datum] rozhodl dle § 107a o. s. ř. usnesením ze dne 16. 11. 2022, č.j. 37 Co 307/2020-624, tak, že v řízení bude na místě žalobkyně b) Mgr. [jméno] [příjmení] pokračováno s [jméno] [příjmení]. 7. V posuzované věci je předmětem sporu povolení práva nezbytné cesty z veřejné komunikace přes pozemky žalovaných k nemovitostem žalobců. Pro právní posouzení soud I. stupně správně aplikoval ustanovení § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. 8. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky uvedl, z jakých důvodů vyšel i jak je hodnotil. Ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 3 až 20, nemá odvolací soud připomínek, přičemž soud I. stupně se správně vypořádal i s důvody, pro které neprovedl další v řízení navrhované důkazy. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že žalobci nemají právní titul pro užívání jakékoliv přístupové cesty přes pozemky sousedící s jejich nemovitostmi (pozemek p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev., garáž, v k.ú. [obec]). Odvolací soud proto spatřuje správným závěr soudu I. stupně, pokud shledal žalobu důvodnou co do základu. Současně soud I. stupně správně poukázal na skutečnost, že při stanovení rozsahu nezbytné cesty soud není vázán návrhem žalobců a může ji stanovit i odlišně, neboť řízení o povolení nezbytné cesty spadá mezi řízení, u nichž dle § 153 odst. 2 o. s. ř. z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky. 9. Soud I. stupně poté, co ze znaleckého posudku [obec] učení technického v [obec] ze dne [datum] učinil zjištění, že nejvhodnější variantou nezbytné cesty je z technického hlediska provoz v původní nerozšířené trase posuzované účelové komunikace vedené přes pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], uzavřel, že uvedené řešení představuje nejméně zatěžující variantu pro všechny dotčené vlastníky zatížených pozemků, z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníků a zatěžování pozemku je proto nejvhodnější zřídit cestu právě přes uvedené pozemky ve stávající trase v současnosti užívané cesty. Vzhledem k tomu, že všichni spoluvlastníci pozemku [parcelní číslo] (žalovaný 1, žalovaný 2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]) nejsou účastníky řízení v posuzované věci, nelze nezbytnou cestu v tomto řízení zřídit, neboť takové rozhodnutí by nezavazovalo spoluvlastníky, kteří nejsou účastníky řízení. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud se v celém rozsahu ztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně, podpořeným přiléhavě citovanou judikaturou, jak je uvedena v odůvodnění rozsudku soudu I.