37 CO 71/2021-921 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo téměř zcela vyhověno žalobě, kterou se žalobci domáhali vyplacení peněžité náhrady za nemovitosti jednak v hotovosti, jednak z velmi podstatné části formou cenných papírů, které nemají povahu státních dluhopisů, každý ze žalobců ve specifikované výši, dále bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ohledně specifikovaných malých částech a o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky, tak i ve vztahu ke státu. 2. Včasným odvoláním žalovaná rozsudek napadla v celém rozsahu krom zamítavé části. Namítala jak nesprávnost skutkových závěrů, tak i právního hodnocení. Ohledně skutkových závěrů zejména namítala, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by část původní nemovitosti – stavby, byla zbourána bez právního důvodu s cílem nutit žalobce, respektive jejich předchůdce, aby další části nemovitosti převedli kupní smlouvou, dle odvolatelky spíše důkazy svědčí pro závěr, že se tak stalo z důvodu špatného stavu nemovitosti. Dále pak široce namítala nesprávnost zjištění výše náhrady, obě tyto námitky obsáhle odůvodnila. Ohledně právního hodnocení poukazovala na to, že protože nebyly prokázány okolnosti svědčící pro prodej nemovitostí v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, nemělo být žalobě již v principu vyhověno, dále pak, že soudem I. stupně použitá judikatura NS ČR či ÚS ČR není na danou věc přiléhavá. V neposlední řadě bylo též namítáno, že soud měl vyhovět vznesené námitce promlčení, když navýšení požadavku žalobců není specifikací žaloby, ale její změnou a ve vztahu k možnému uplatnění nároku byla žaloba v rozdílu mezi původním a novým požadavkem žalobců nepochybně promlčena. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek změněn v zamítavý. 3. K odvolání se žalobci písemně vyjádřili a shodně navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Podrobně se vyjádřili k jednotlivým námitkám, v zásadě souhlasně se závěry soudu I. stupně, k námitce promlčení pak uvedli, že dle nich jsou odkazované judikáty použitelné a již z principu nemůže být námitka promlčení důvodná, protože jinak by citovaná judikatura, pokud se týká způsobu a výše ocenění náhrady, byla nepoužitelná. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu (tedy vyjma výroku o částečném zamítnutí žaloby) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Pokud jde o skutkové závěry soudu I. stupně, lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech [číslo], k hodnocení důkazů zde odvolací soud nemá žádné připomínky a považuje je za zcela dostatečné a logické, a to jak ohledně prokázání skutečností týkajících se důvodů restituce, tak i pokud jde o stanovení výše náhrady, kterou žalobci požadují. Soud I. stupně pak zcela dostatečně provedl dokazování v intencích pokynů uvedených v předešlých zrušujících usneseních zdejšího soudu v této věci. 6. Rovněž právní hodnocení soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné. 7. Soud I. stupně se řídil závazným právním názorem odvolacího soudu, který byl opakovaně vyslovován v předešlých zrušujících usneseních, a který nyní soud I. stupně shrnul v bodě 56 odůvodnění. Na tomto názoru odvolací soud nemá čeho měnit, z dokazování pak vyplynulo, že byly ve smyslu tohoto názoru prokázány důvody restituce dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. g) z.č. 87/1990 Sb., tedy prodej v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, a to z důvodů uvedených v bodech [číslo] odůvodnění. 8. Pokud jde o výši náhrady, pak soud I. stupně dle odvolacího soudu postupoval zcela v intencích judikatury NS ČR a ÚS ČR uvedené v bodě 60 odůvodnění a s postupem a hodnocením v bodech [číslo] odůvodnění se odvolací soud zcela ztotožnil a na ně pro stručnost dále odkazuje. 9. Konečně se odvolací soud zabýval vznesenou námitkou promlčení, i zde pak přisvědčil názoru, který soud I. stupně v bodu 65 odůvodnění. Odvolací soud zde dodává, že v konečném důsledku pak není podstatné, zda navýšení nároku žalobců, které bylo provedeno na základě citované judikatury, je po formální stránce upřesněním žaloby (a tedy promlčení nepřichází ani teoreticky v úvahu), nebo její formální změnou. Ani tehdy by vznesené námitce nebylo možno vyhovět, neboť by citovaná judikatura byla fakticky nepoužitelná (žalovaná by totiž tuto námitku vzhledem k uplynutí času mohla ohledně rozdílu mezi původním a navýšeným nárokem vznést vždy). 10. S odkazem na výše uvedené závěry odvolacího soudu byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. 11. V odvolacím řízení úspěšným žalobcům (krom žalobkyně b), která nebyla zastoupena), byla dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů, a to zastoupení advokátem dle advokátního tarifu. S ohledem na malé snížení předmětu řízení (vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby) činí dva úkony celkem částku 108.140 Kč, dva paušály 600 Kč náhrady ztráty času 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 109.140 Kč. Žalobkyně b) se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala.