38 CO 167/2021-181 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem o povinnosti žalovaného vyklidit pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům v k. ú. [obec], [územní celek], zapsán na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] a předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16.480 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Hodoníně dne 23. 3. 2020 se žalobkyně domáhala vyklizení předmětných nemovitostí, které nabyla ke dni 21. 8. 2019 na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenčním správcem žalovaného. Žalovaný, který byl předchozím vlastníkem nemovitostí, je odmítl vyklidit. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, jelikož není vlastnicí nemovitosti. Kupní smlouva, kterou uzavřela s insolvenčním správcem je neplatná pro nepřiměřeně nízkou kupní cenu, když hodnota nemovitosti byla záměrně podhodnocená realitní kanceláří. Kupní smlouva představuje disimilovaný právní úkon, neboť žalobkyně kupovala nemovitost pro někoho jiného a neměla vůli ji nabýt pro sebe, a to i s ohledem na skutečnost, že neměla vlastní prostředky ke koupi. Tím, že insolvenční správce neodmítl pokyn zajištěného věřitele k prodeji nemovitosti, poškodil žalovaného i ostatní věřitele. Žalovaný podal žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy a [anonymizováno] oznámení na osoby spolupracující při prodeji nemovitosti. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalobkyně prokázala vlastnictví k předmětné nemovitosti, kterou žalovaný bez právního titulu užívá. Soud neměl pochybnosti o aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a co se týče kupní smlouvy ze dne 19. 8. 2019, tato má náležitosti vyžadované dle ust. § 2079 a násl. občanského zákoníku a obsahuje projev vůle obou zúčastněných smluvních stran ohledně převodu vlastnictví. Právně soud I. stupně věc posoudil podle § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. a § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. 5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 16.480 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku, z odměny právního zástupce za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z cestovného a z 21 % DPH z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů včetně náhrady za promeškaný čas. Odměnu za 1 úkon právní služby soud stanovil dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 6. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, a pokud by dospěl k závěru, že napadený rozsudek je svévolný či nepřezkoumatelný, napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný s napadeným rozsudkem nesouhlasí, především proto, že žalobkyně není vlastníkem předmětného rodinného domu, neboť žalovaný považuje kupní smlouvu, na základě které měla nabýt nemovitosti z majetkové podstaty žalovaného, za neplatnou. Z tohoto důvodu také podal žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou považuje za neplatnou, neboť v důsledku jejího uzavření došlo k poškození ostatních věřitelů i jeho samotného, když kupní cena byla v kupní smlouvě stanovena nepřiměřeně nízko. Cena nemovitosti byla realitní kanceláří účelově snižována, když v nabídce byly uváděny nepravdivé údaje, které významně snižovaly její cenu. Dále zdůraznil, že má za to, že při prodeji nemovitosti došlo k pletichám v insolvenčním řízení a tedy protiprávnímu či dokonce k trestně právnímu jednání, neboť žalobkyně koupila nemovitost nikoliv ze svých vlastních prostředků a přitom bez úvěru. Soud I. stupně se řádně nezabýval a nevypořádal s námitkami žalovaného, když neprovedl navrhované důkazy, a proto lze dospět k závěru, že napadený rozsudek je svévolný a nepřezkoumatelný. Soud I. stupně také věc nesprávně posoudil po právní stránce. 7. Proti shora uvedenému rozsudku podala odvolání i žalobkyně, a to pouze do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně má za to, že soud neměl pro výpočet náhrady nákladů řízení využít ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu a počítat s tarifní hodnotou ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 684/2016, usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizována dvě slova] a rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2305/19, s tím, že v dané věci lze při určení výše odměny za poskytnutí právní služby vycházet z tarifní hodnoty 1.050.000 Kč jako hodnoty nemovitých věcí, která plyne minimálně z usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, ale také z kupní smlouvy, kterou byl proveden důkaz, a na jejímž základě žalobkyně nabyla k předmětným nemovitým věcem vlastnické právo. Dále má za nesprávný závěr soudu I. stupně, že jí nepřísluší náhrada za repliku k vyjádření žalovaného ze dne 31. 8. 2020, když k podání vyjádření k podání žalovaného byla vyzvána. 8. K odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že není důvodné, neboť splnila veškeré předpoklady pro úspěšnost žaloby na vyklizení nemovitosti, když prokázala, že je její vlastnicí, a že žalovaný nemovitost užívá bez toho, že by ho k tomu opravňoval jakýkoliv právní titul. 9. Před odvolacím soudem žalobkyně mj. uvedla, že žaloba žalovaného o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 19. 8. 2019 projednávaná v insolvenční věci dlužníka – žalovaného, byla pravomocně zamítnuta. 10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolání žalobkyně proti výroku II. napadeného rozsudku má odvolací soud za důvodné. 11. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 12. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 13. Podle § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění, byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor. 14. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že žalobkyně prokázala skutečnosti, na jejichž základě nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitosti, kterou žalovaný neoprávněně zadržuje a k jejímu užívání mu nesvědčí žádný právní titul. Předmětem žaloby je vydání věci, k níž žalobkyni svědčí vlastnické právo, což bylo z její strany prokázáno kupní smlouvou ze dne 19. 8. 2019, podle níž vlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyla a jako její vlastník zapsaný i v katastru nemovitostí je aktivně legitimována k podání žaloby o vyklizení věci. Pasivně legitimován v dané věci je žalovaný, který věc žalobkyně neoprávněně užívá a zadržuje. Žalobou na vydání věci se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaným neprávem zadržovaná věc byla vydána. Předpokladem úspěšnosti žaloby je, aby byl žalobce aktivně věcně legitimován, žalovaný pasivně věcně legitimován, a aby byl způsobilý předmět žaloby. 15. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudem I. stupně z provedeného dokazování a důkazy, které tento soud provedl, hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti zcela v souladu s ust. § 132 občanského soudního řádu Odvolací soud se ztotožnil i s jeho právními závěry, že za situace, kdy žalovaný bez právního důvodu užívá nemovitosti žalobkyně, je žaloba o vyklizení co do základu důvodná. 16. Vzhledem k tomu, že v dané věci byly všechny výše uvedené předpoklady splněny, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), neboť soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj i správné právní závěry. 17. Odvolací soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty pro vyklizení předmětných nemovitostí než je lhůta stanovená v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl k vyklizení nemovitosti vyzván již dne 5. 10. 2019 a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu uplynula poměrně dlouhá doba, v níž se měl o zajištění jeho bytových poměrů postarat. 18. Pokud jde o odvolání žalobkyně do výroku II. napadeného rozsu