44 CO 110/2022-101 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce náhrady škody v částce 31 907,64 Kč představující cenu za náhradní letenky, jež mu měla vzniknout tím, že žalovaný nedodržel svůj závazek zajistit mu náhradní let dne 18. 3. 2020 z Londýna do Prahy za situace, kdy původní let byl zrušen. Žalovaný mu až dne 17. 3. 2020, kdy již byl žalobce na letišti, sdělil, že mu není schopen náhradní let zajistit a že si to má vyřešit sám na stánku letecké společnosti na letišti. Stánky letecké společnosti na letišti však byly uzavřeny a žalobci nezbylo nic jiného, než letenky zakoupit přes internet. 2. Shora označeným rozsudkem soud žalobě co do částky 30 740,36 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I.), co do částky 1 167,28 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Učinil závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování, kdy žalovaný nabídl žalobci možnost náhradního letu na trase Londýn – Praha s časem odletu v 19,35 hodin a vyzval jej ke sdělení souhlasu se zajištěním náhradního letu nebo případné úpravy letu, a to prostřednictvím e-mailu ze dne 12. 3. 2020. Z e-mailu ze dne 15. 3. 2020 vzal za prokázané, že žalobce souhlasil s návrhem žalovaného a požádal o zajištění náhradního letu. Mezi účastníky tak vznikl závazkový právní vztah, na jehož základě se žalovaný zavázal obstarat pro žalobce náhradní let na trase Londýn – Praha. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, namísto toho dne 17. 3. 2020 ve večerních hodinách informoval žalobce, že není schopen zajistit náhradní let a odkázal žalobce na řešení situace po vlastní ose s doporučením, nechť vyhledá stánky letecké společnosti a pokusí svůj let přebukovat. Žalovaný tak nedostál své smluvní povinnosti, žalobci vznikla skutečná škoda, která představovala cenu zakoupených (náhradních) letenek. Mezi porušením právní povinnosti žalovaného a vznikem škody shledal soud i příčinnou souvislost, když na straně žalobce bylo legitimní očekávání, že žalovaný naplní smlouvou převzaté povinnosti, k tomu však nedošlo. V důsledku chování žalovaného byl žalobce nucen přistoupit k náhradnímu řešení, nebylo možné, aby si zajistil přebukování letu ve stánku letecké společnosti na letišti v důsledku restriktivních omezení, spojených s šířením nemoci Covid-19. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení], pohyb po letišti byl omezen a stánky byly uzamčeny, personál zde nebyl. Žalobce tak zakoupil letenky přes internet, ke koupi náhradních letenek by nedošlo, kdyby zde nebylo porušení žalovaného ze smlouvy o zprostředkování, tedy kdyby žalovaný zajistil žalobci náhradní let. Liberační důvody dle ust. § 2913 odst. 2 o. z., které vylučují odpovědnost za škodu, soud neshledal, muselo by se jednat o překážku mimořádnou, nezávislou na vůli škůdce, nepředvídatelnou a tyto znaky by musely být splněny kumulativně. Šíření Covidu a s tím spojená restriktivní omezení, je sice překážkou, která vznikla mimo sféru kontroly žalovaného, avšak žalovaný věděl o šíření nákazy, měl vědomost o skutečnostech, které mohly způsobit překážku při zajištění náhradního letu, přesto však žalovanému tuto službu nabídl – v tomto případě se tak s ohledem na obvyklý běh věcí nejednalo o nepředvídatelnou překážku, která by byla nepřekonatelná, o možnosti překonání této překážky svědčí i fakt, že sám žalobce si byl schopen náhradní letenku zajistit. Žalovanému tak nesvědčí žádný liberační důvod, který by vylučoval jeho odpovědnost za vzniklou škodu. 3. Proti přísudečnému výroku I. a závislému výroku III. rozsudku soudu prvého stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a namítal, že -) rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný, neboť soud se nezabýval a nevypořádal s námitkami žalovaného a navrhovanými důkazy, -) soud měl vzít v úvahu mimořádnost situace, způsobenou celosvětovou pandemií Covidu-19, které si byl i žalobce vědom, měl přístup k internetu a mohl tak snadno získat informace u leteckého přepravce, jaká je aktuální situace, -) soud věc nesprávně právně posoudil, kdy uzavírá, že povinnost žalovaného byla širší, než pouze obstarání letenek – v této souvislosti s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/2000 namítá, že jeho úkolem bylo pouze obstarat letenky, tuto svou povinnost splnil a nad rámek původní objednávky žádná další příkazní smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný nenese žádnou odpovědnost za případné neuskutečnění letecké přepravy a neodpovídá tak ani za případné škody. Dle všeobecných obchodních podmínek může pouze informovat klienta o zrušení letu či změně letového řádu, což žalovaný v daném případě učinil e-mailem ze dne 12. 3. 2020, což chápe jako pomoc a asistenci svým zákazníkům, jako nadstandardní servis, na který zákazník nemá právní nárok, neplyne z původně uzavřené smlouvy a nejedná se o jeho právní povinnost, -) žalobce si škodu způsobil sám, nesplnil svou prevenční povinnost předejít vzniku škody, neboť nové letenky nemusel kupovat, měl se obrátit přímo na leteckou [právnická osoba] [anonymizováno], která by mu již dříve zakoupené letenky přebukovala, -) soud nesprávně posoudil liberační důvody, neboť nesprávně vyložil ust. § 2913 odst. 2 o. z. za situace, kdy na jeho straně se právě jednalo o překážku, která byla nepřekonatelná, a to v podobě zrušených letů, -) soud neprovedl navržený důkaz ohledně dostupnosti přepážky letecké společnosti a neúplně zjistil skutkový stav, jedná se o opomenutý důkaz, který má vliv na rozhodnutí ve věci samé. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání poukázal na různé nepřesnosti a nepravdivé údaje v podaném odvolání, opomenutý důkaz označil za zcela irelevantní, když přepážky letecké [právnická osoba] [anonymizováno] byly uzavřeny na letišti v [příjmení] [příjmení] a na přestupním letišti v Londýně již žalobce změnu letenky řešit nemohl. Poukázal na skutečnost, že byl žalovaným opakovaně ujišťován, že mu náhradní let zajistí a že se nemusí o nic starat. Liberační důvody na straně žalovaného nejsou dány za situace, kdy sám žalobce si byl schopen náhradní letenku koupit, a to jako naprostý laik, na rozdíl od žalovaného, který se obstaráváním letenek živí. Odkaz na nález Ústavního soudu považuje za nepřípadný, když řeší jiný skutkový stav a jiné právní posouzení věci. Stejně tak je irelevantní obsah všeobecných obchodních podmínek, když se jedná o zcela nový závazek, z jednání žalovaného nevyplývalo, že by se mělo jednat jen o nějakou pomoc či nadstandardní servis, šlo o jasnou nabídku náhradního letu. Žalovaný svůj závazek nedodržel, čímž způsobil žalobci předmětnou škodu. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že by porušil generální prevenční povinnost, neboť toto tvrzení žalovaného nemá oporu v realitě – až dne 17. 3. 2020 mu žalovaný sdělil, že nebude schopen zajistit náhradní letenky, žalobce byl již na letišti a měl odlétat, stánky letecké společnosti byly uzavřeny, angličtinu neovládá na takové úrovni, aby byl schopen provést změnu telefonicky, takže jiná možnost byla zakoupit nové letenky přes internet. Žalobce tak navrhl potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadenou přísudečnou část rozsudku soudu I. stupně včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i postup soudu v řízení předcházejícím, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Předně je možno konstatovat, že odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu I. stupně z toho důvodu, že by se soud I. stupně nevypořádal s námitkami žalovaného a navrhovanými důkazy. Jednak je tato odvolací námitka nekonkrétní, jednak z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, jakými úvahami se soud I. stupně řídil při hodnocení skutkového stavu a právního posouzení věci. Neprovedení důkazu, případně absence zdůvodnění jeho neprovedení (dotaz ohledně dostupnosti přepážek letecké společnosti) by dle názoru odvolacího soudu neměly na toto hodnocení vliv, neboť z pohledu konstatování porušení povinnosti žalovaného ze smluvního vztahu by tento důkaz byl zcela nadbytečný. 7. Žalovanému je možno přisvědčit, že jeho role v původním smluvním vztahu se žalobcem spočívala v obstarání letenek a splnění této povinnosti nebylo ničím zpochybněno. Na tuto část závazkového vztahu mezi účastníky by bylo možno pohlížet z pohledu žalovaným citovaného rozhodnutí Ústavního soudu (II. ÚS 474/2000), tedy jako na závazek z příkazní smlouvy a z této původně uzavřené příkazní smlouvy žalovanému jiná povinnost, než obstarání konkrétních letenek nevyplývala. 8. Pokud však žalovaný dovozuje, že jeho následné jednání se žalobcem mělo formu pouze jakési pomoci či nadstandardní služby zákazníkům, pak měl své nabídky pomoci žalobci v tomto duchu jednoznačně formulovat s tím, že se jedná pouze o nezávaznou pomoc či službu, poskytovanou nad rámec hlavní činnosti žalovaného s tím, že hlavní