44 CO 127/2020-389 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni b) částku [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně a) domáhala úhrady částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení o [datum] do zaplacení (výrok III.) a v části, v níž se žalobkyně b) domáhala úhrady částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok IV.), žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně a) (výrok V.), povinnost zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b) (výrok VI.) a povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně shledal v rozsahu vymezeném ve výrocích I. a II. důvodným nárok žalobkyň jako sekundárních obětí na náhradu nemajetkové újmy způsobené jim v souvislosti s úmrtím jejich manžela a otce [jméno] [příjmení], [datum narození], kontrolora defektoskopisty a zaměstnance (dále též jen„ poškozený“) Správy železniční a dopravní cesty (dále jen„ SŽDC“), dne [datum] při plnění pracovního úkolu spočívajícího v provádění vizuální a ultrazvukové kontroly části železniční trati [obec] – [obec], během něhož došlo k ujetí žalovanou nedostatečně technologicky zabržděného podvozku VZ 53 (77) se svazkem kolejových polí odstaveného na jiném úseku trati ve spádu, který následně jmenovaného poškozeného nacházejícího se na trati srazil se smrtelnými následky. Odpovědnost za škodu soud prvního stupně kvalifikoval v režimu § [číslo] jako škodu způsobenou provozní činností, za niž odpovídají ve smyslu § 2915 o. z. solidárně žalovaná a zaměstnavatel poškozeného [příjmení], když míru odpovědnosti v daném případě nebylo možné určit, ve spojení s § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Ačkoliv na straně žalované shledal primární odpovědnost za vniklou újmu v tom, že žalovaná neučinila veškerá opatření, jež mohla, aby vzniku škody zabránila, kdy bylo v možnostech žalované zajistit přítomnost hnacího vozidla před svazkem kolejových polí a kdy takto nedovoleným způsobem postupovala při posunu kolejových polí, solidární odpovědnost SŽDC jako zaměstnavatele poškozeného dovodil s ohledem na skutečnost, že ačkoliv měl smluvní povinnosti, neinformoval včas žalovanou o tom, že poškozený a jeho kolega se v rámci výkonu své pracovní činnosti budou pohybovat na vyloučené koleji, kde současně probíhaly práce realizované žalovanou. Pokud jde o výši náhrady, tuto stanovil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu dvacetinásobkem průměrné měsíční mzdy v kalendářním roce 2014 předcházejícím úmrtí (20 x [částka] = 513 720), tj. u žalobkyně a) v částce [částka], zahrnující navýšení základní částky o 10 % a odečet již vyplacené částky [částka] jako náhrady újmy z pojištění zaměstnavatele zemřelého poškozeného, a v případě žalobkyně b) částku [částka] bez navýšení či snížení základní částky a s odečtením částky [částka] již vyplacené jako náhrada újmy pojišťovnou žalované. 3. Pouze proti nákladovým výrokům V. a VI. tohoto rozsudku si podala odvolání žalovaná z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítla, že soud prvního stupně v případě obou žalobkyň přiznal náhradu nákladů řízení i za dvojí zaslání a sepis výzvy k plnění a za nahlížení do soudního spisu dne [datum]. Podle žalované náležitosti předžalobní výzvy k plnění stanovené ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu splňovala pouze první výzva z [datum]. Jelikož druhá výzva z [datum] je neobsahovala, jednalo se o nadbytečný úkon, když žalobkyní nic nebránilo v podání žaloby již po první výzvě. Pokud jde dále o úkon spočívající v nahlížení do soudního spisu [datum], žalovaná má za to, že tento úkon není úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, neboť tento pamatuje na uvedený úkon jen při skončení vyšetřování, což se nepochybně netýká civilních soudních řízení. Žalobkyně by tedy měly mít přiznánu náhradu nákladů nikoliv za třináct, ale jen za jedenáct úkonů právní služby. Navrhla proto změnu výroku V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyni a) bude přiznána náhrada nákladů řízení celkem v částce [částka] a žalobkyni b) celkem v částce [částka]. 4. Žalobkyně a) a b) napadly odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., IV., V. a VI. z důvodu nesprávného zjištění skutkového stavu a nesprávného právního posouzení. Žalobkyni a) přisouzená náhrada nedostatečně kompenzuje smrt manžela. S posouzením jejich manželství se zemřelým jako stabilního a harmonického, srovnatelného s jinými manželstvími, nesouhlasí, protože se jednalo o nadstandardní vztah. Podporuje to statistika rozvodovosti v České republice a průměrná délka manželského svazku 13 let, oproti čemuž manželství žalobkyně a) trvalo 25 let. Se zemřelým taktéž měla řadu společných zájmů, do nichž smrt manžela zasáhla a může a pravděpodobně bude mít mnohonásobně horší dopad na její život, než k jakému došel ve svých úvahách soud prvního stupně. Žalobkyně a) bude po smrti poškozeného do konce života duševně strádat, což se plně projeví i za několik let. 5. Také žalobkyně b) namítá, že výše přisouzené náhrady dostatečně nekompenzuje újmu způsobenou jí smrtí poškozeného. Ačkoliv soud prvního stupně vyhodnotil její vztah k poškozenému jako velmi pozitivní, kladný a harmonický, nijak tuto skutečnost nepromítl do výše odškodnění. Podle mnohých studií dochází k totálnímu odcizení od rodičů u 30 procent dětí po dovršení dospělosti, kontakty se omezují na občasný telefonický, s návštěvami několikrát za rok. Za těchto okolností nelze o vztahu mezi žalobkyní b) a poškozeným hovořit jako o standardním. Intenzivnější citové strádání žalobkyně b) umocňuje fakt, že byla jediným dítětem poškozeného. Soud prvního stupně také nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně b) musí nyní více pomáhat žalobkyni a) a více jí být oporou. 6. Obě žalobkyně mají za to, že i při vědomí ustálené judikatury je třeba přisouzené náhrady považovat za rozporné se zásadami slušnosti, což srovnávají s výšemi náhrad vyplacenými známým osobnostem za zásahy do jejich soukromí a pověsti, konkrétně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jímž byly přisouzeny náhrady o statisíce vyšší. Oba uvedení herci přitom zásahy přežili a dál žijí své životy, budují kariéry a jsou s rodinami. Přisouzenou náhradou nebyla také dostatečně naplněna preventivně sankční funkce náhrady újmy tak, jak se o tom ve své judikatuře zmiňuje Ústavní soud (srov. nález sp. z. I. ÚS 284/14 nebo nález sp. zn. II. ÚS 2149/17). Nelze pominout, že svazek kolejových polí nekontrolovaně projel přes několik železničních přejezdů svažujícím se terénem s oblouky, mohl vykolejit a převrhnout se na procházející osoby, případně na silnici, s níž se trať kříží. Mohlo tak dojít k mnohonásobně většímu počtu zranění či úmrtí. V případě, že žalovaná bude muset žalobkyním zaplatit soudem prvního stupně určenou nízkou náhradu, žalobkyně se obávají, že žalovaná z toho nevyvodí pro příští činnost žádné důsledky a hrozí další nehody. Vzhledem k ekonomické síle žalované není pro ni zadostiučinění citelné. Je možné, že časovou úsporou, již žalovaná získala při nebezpečné manipulaci s kolejovými poli, žalovaná vydělala či ušetřila více. Žalobkyně dále podrobně citují body 4.2 a 4.3 zprávy [ulice] inspekce popisující manipulaci s podvozkem se svazkem kolejových polí, v němž je vyslovena hypotéza, že pracovníci žalované posunovali s tímto podvozkem prostřednictvím zboku stojícího rypadla, aby uvolnili trať pro lokomotivu, což se údajně při sklonu tratě vymknulo kontrole. 7. Žalobkyně taktéž zdůrazňují potřebu zohlednění kritérií pro posouzení výše náhrady stanovených judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 2844/14), a to jak na straně poškozeného (intenzita vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, hmotná závislost pozůstalého na usmrcené osobě, případné poskytnutí jiné satisfakce) tak na straně původce zásahu (postoj žalovaného, dopad události do duševní sféry původce – fyzické osoby, jeho majetkové poměry a míra zaviněné, eventuálně spoluzavinění usmrcené osoby). Na straně žalobkyň byl dán velmi silný vztah, zemřelému bylo 54 let a mohl žít ještě 30 i více let. Žalobkyně a) taktéž postrádá příjem zemřelého v domácnosti, byť na něm nebyla ekonomicky závislá. Žalobkyním chybí v jejich domácnostech mužská síla a zručnost zemřelého. Naproti tomu žalovaná svůj postoj vyjádřila až dopisem reagujícím na výzvu k náhradě újmy v penězích, kdy projevila jen lítost, ale k omluvě nikdy nedošlo, jen hledá výmluvy, proč za vše může někdo jiný. Judikatura Nejvyššího soudu použitá pro účely určení