44 CO 163/2020-95 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům částku [částka] s úrokem ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobců na náhradu škody ve výši [částka] na bytě ve společném jmění žalobců [číslo] nacházejícím se ve stavbě bytového domu [adresa] v k. ú. [část obce] v [obec], k níž došlo vyplavením tohoto bytu dne [datum] a dne [datum] únikem vody z bytu žalované. I přes doplnění žaloby po poučení o nedostatku žalobních tvrzení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci pouze rozsáhle právně specifikovali škodu porušením příslušných ustanovení občanského zákoníku, a že z žalobních tvrzení není zřejmé, jak skutkově žalovaná své povinnosti podle občanského zákoníku porušila. Není zřejmé, zda např. nechala vodu téct bez dozoru z vodovodních kohoutků, neopravila kohoutky a voda prokapávala do bytu žalobců, voda vytekla z odpadových šachet z centrálního rozvodu vody, žalovaná se v bytě nezdržovala, a když došlo k nějakému výše popsanému defektu, zda tento neodstranila. Uvedené si soud prvního stupně může pouze domýšlet. Předložením a návrhem důkazů nelze skutková tvrzení nahradit. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení, když žaloba postrádá skutková tvrzení. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Zatížení řízení vadou spatřují v zamítnutí žaloby na základě nejednoznačného a matoucího poučení ze strany soudu prvního stupně, kdy důvod pro zamítnutí žaloby byl jiný, než jak byli žalobci soudem dříve poučeni. Žalobci na základě poučení soudu prvního stupně u jednání dne [datum] specifikovali konkrétní povinnosti, které žalovaná porušila (generální prevenční povinnost, povinnost vlastníka jednotky a povinnost vlastníka věci) ve dnech [datum] a [datum] a mají za to, že tímto zcela vyhověli poučení soudu prvního stupně. Soud prvního stupně však následně žalobu zamítl z důvodu, že z žalobních tvrzení není zřejmé, jak skutkově své povinnosti dle občanského zákoníku žalovaná porušila. Žalobci byli vyzváni, aby uvedli, jaké konkrétní povinnosti a kdy žalovaná porušila, nikoliv aby uvedli, jak skutkově své povinnosti dle občanského zákoníku žalovaná porušila. Podle § 118a o. s. ř. a ustálené judikatury Ústavního soudu musí soud účastníku vyložit, v čem spočívá neúplnost jeho tvrzení a o čem má svá tvrzení doplnit. Žalobci nebyli při uvedeném jednání řádně poučeni. Jsou přesvědčeni, že jejich dosavadní skutková tvrzení jsou dostatečná k tomu, aby byl jejich návrh soudem projednán. Z jejich návrhu je zřejmé, že předmětem řízení je zaplacení škody vzniklé opomenutím žalované počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě ve vlastnictví jiného a udržovat svůj byt v nezávadném stavu. V důsledku tohoto opomenutí došlo k protečení vody z jejího bytu do bytu žalobců, čímž způsobila v žalobě podrobně specifikovanou a vyčíslenou škodu a má povinnost ji žalobcům nahradit. Žalovaná tedy porušila své povinnosti tím, že jako vlastník bytu nejednala. Žalobci dostatečně vymezili skutek, jenž má být předmětem řízení. Jejich návrh by tak měl být věcně projednán a nikoliv v rozporu s principem spravedlivého procesu formalisticky zamítnut. Navrhli změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno v celém rozsahu, popřípadě zrušení rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Odkazuje na předchozí podání ve věci, kde odmítá jako nepravdivá všechna spekulativní tvrzení žalobců o tom, že by jim nějakým jednáním nebo opomenutím měla způsobit nějakou škodu a kdy tomu tak mělo být. Z této procesní obrany žalované správně vycházel při svém rozhodování i soud prvního stupně. Žalobci vytýkají napadenému rozsudku formalismus, sami však své odvolání staví na velmi formálních výtkách týkajících se nedostatečného poučení ze strany soudu prvního stupně, aniž vnímají, že jejich žalobní tvrzení postrádají jakoukoliv reálnou skutkovou základnu pro projednání a posouzení věci. Jak žalobci, tak jejich právní zástupkyně jsou vysokoškolsky vzdělanými osobami, proti i z tohoto pohledu lze považovat obsah a význam poučení poskytnutého žalobcům soudem prvního stupně považovat za dostatečný. Jak žaloba tak její doplnění, jakož i samotné odvolání neobsahují žádný konkrétní ani časový údaj, kdy a jakým způsobem měla žalovaná žalobcům způsobit nějakou škodu či zanedbat jakoukoliv svou povinnost k zabránění vzniku škody, například konkrétní povinnost k údržbě svého bytu. Jedná se pouze o obecné, ničím nepodložené spekulace žalobců se zdánlivě případnými odkazy na ustanovení občanského zákoníku. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání (§ 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání důvodným. 6. Předmětem řízení je nárok žalobců na náhradu škody na bytě ve společném jmění žalobců nacházejícím se ve stavbě bytového domu, k níž došlo vyplavením tohoto bytu dne [datum] a dne [datum] únikem vody z nad ním se nacházejícího bytu žalované. Soud prvního stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí tím, že žalobci v daném případě neposkytli soudu, ani přes zákonné poučení, dostatek tvrzení, z nichž by bylo zřejmé,„ jak skutkově žalovaná své povinnosti podle občanského zákoníku porušila“. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení. 7. Závěr soudu prvního stupně o závažném nedostatku skutkových tvrzení na straně žalobců, pro nějž nezbylo, než žalobu zamítnout, podle názoru odvolacího soudu neobstojí. Žalobci s ohledem na svůj informační deficit, co se v bytě žalované odehrálo v souvislosti s jimi tvrzenou škodnou událostí, způsobený tím, že nemají objektivně vzato přístup do bytu žalované, tvrdili (ve znění jejich doplnění žaloby ze dne [datum]) alespoň základní informace o skutku, tj. že z bytu žalované, situovaného nad jejich bytem, došlo k zatečení vody do jejich bytu, kdy se tak stalo a že se tak stalo v důsledku opomenutí žalované udržovat svůj byt v nezávadném stavu, konkrétně pak povinnost dbát o údržbu rozvodů vody, které je nutno považovat za součást jednotky. Zanedbáním nezbytné péče o rozvody v bytě pak žalovaná porušila prevenční povinnost počínat si tak, aby nedošlo k újmě na sousedních jednotkách, když ve dnech [datum] a [datum] protečením vody ze své jednotky poškodila jednotku žalobců a způsobila jim v žalobě specifikovanou škodu. Žalobci škodní událost, její rozsah a vyčíslení, doložili nabízenými důkazy, kdy výši škody odvodili od ceny prací za výstavbu nového bytového jádra. Zdroj protékající vody či přesné označení protiprávnosti chování žalované je pak následně možno zjistit v průběhu dokazování. 8. Odvolací soud má tedy oproti soudu prvního stupně za to, že žalobci své povinnosti tvrzení na základě poskytnutého poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., učiněného při jednání dne [datum], svým doplňujícím podáním v přiměřeném rozsahu dostáli a že za této situace je třeba považovat závěr soudu prvního stupně o [anonymizováno] břemena tvrzení za příliš formální a jeho zamítavé rozhodnutí za předčasné. 9. Pokud tedy soud prvního stupně v daném případě založil své zamítavé rozhodnutí na nesplnění povinnosti tvrzení, jeho rozhodnutí je z uvedených důvodů nesprávné. V daném případě se pak jedná o naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci. 10. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal důvody pro zamítavé rozhodnutí z titulu nesplnění povinnosti tvrzení, a soud prvního stupně se posouzením uplatněného nároku nezabýval věcně, nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ve kterém se soud prvního stupně po potřebném doplnění dokazování dle návrhů účastníků bude zabývat jednotlivými uplatněnými dílčími nároky na náhradu škody, jednotlivými předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. zejména porušením právní povinnosti ze strany žalované ve vztahu k té které škodě, výší jednotlivých náhrad u konkrétních škod na bytě a jeho vybavení a příčinnou souvislostí mezi tvrzeným škodním jednáním žalované a vzniklými škodami. Pokud by to vše činil soud odvolací, zbavil by účastníky možnosti dvojinstančního řízení. 11. Odvolací soud pro úplnost dodává, že s ohledem na tvrzení žalobce a), jež uvedl při odvolacím jednání, že k zatečení mělo údajně dojít při výměně vodoměrů v by