44 CO 58/2022-351 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce ve smyslu ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) odškodnění újmy na jeho zdraví v psychické sféře v částce 400 000 Kč v souvislosti s duševními útrapami v trestním řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které bylo vůči žalobci, stíhanému ještě s dalším obviněným [jméno] [příjmení], ukončeno zprošťujícím rozsudkem ze dne 29.6.2004. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v postupu orgánů policie a státního zastupitelství v přípravném řízení, jestliže nechali celé toto řízení proběhnout, ačkoliv bylo od počátku řízení, popřípadě v krátké době po jeho zahájení, patrné, že žalobce nemá s prošetřovanou trestnou činností nic společného. 2. Shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl výrokem I. návrh žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím zamítnut a výrokem II. byla žalobci uložena povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit žalovanému částku ve výši 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil závěr, že pokud žalobce neinformoval orgány činné v trestním řízení o probíhajícím občanskoprávním řízení o určení nicotnosti právních úkonů vedeného žalobcem proti dalšímu spoluobviněnému [jméno] [příjmení] alespoň tak, že by jim předložil podanou žalobu ze dne [datum] nebo nepravomocný rozsudek ze dne 9.1.2003, jímž soud určil, že předmětné plné moci jsou nicotné-neplatné, bylo by možno uvažovat o tom, že by orgány činné v trestním řízení mohly k tomuto rozhodnutí přihlížet. Občanskoprávní řízení však bylo s ohledem na následně probíhající odvolací řízení pravomocně skončeno až 13.10.2004, tedy až po právní moci zprošťujícího rozsudku v trestní věci. Orgány činné v trestním řízení tak nemohly mít najisto postaveno, zda plné moci jsou platné či nikoliv, zda bylo možné přisvědčit žalobci, že je nikdy panu [příjmení] neudělil. Jestliže následně podaly návrh na podání obžaloby a státní zástupkyně dospěla k závěru, že obžaloba podána bude, což také učinila, a trestní soud po provedeném trestním řízení a vyhodnocení důkazů zprostil žalobce obžaloby, soud prvního stupně ve smyslu § 181 odst. 1 tr. řádu nedospěl k závěru, že by přípravné řízení proběhlo v rozporu s trestním řadem, neboť nebylo nařízeno předběžné projednání věci a věc nebyla vrácena státnímu zastupitelství k došetření. Ze strany orgánů činných v trestním řízení – orgánů Policie České republiky jakož i Městského státního zastupitelství nedošlo k porušení povinností, tedy k nezákonnému úřednímu postupu, a proto není žaloba důvodná. Za této situace již soud prvního stupně neřešil splnění dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (škoda a příčinná souvislost), zamítl všechny návrhy žalobce na provedení dokazování lékařskými zprávami a znaleckým posudkem, neřešil vznik škody, ani příčinnou souvislost a nezabýval se ani vznesenou námitkou promlčení ze strany žalovaného. 4. Proti tomuto rozsudku si žalobce podal v celém rozsahu odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., zejména proto, že soud prvního stupně v bodě 32. rozsudku dospěl k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto již neřešil, zda žalobci vznikla škoda a neřešil otázku příčinné souvislosti a ani vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného. Žalobce je přesvědčen, že rozsah, intenzita a dlouhodobost vedeného trestního stíhání a hrozba sankcí dlouhodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody měly dopad na zdravotní stav žalobce. Konstatuje-li soud prvního stupně, že vyšetřující orgány neměly najisto postavené, že žalobce skutek nespáchal, žalobce namítá, že trestní řízení se řídí opačnou zásadou, podle níž orgány činné v trestním řízení musí vinu podezřelému, následně obviněnému a následně obžalovanému prokázat, jinak by mělo být trestní řízení zastaveno. V řízení před soudem bylo od počátku zřejmé, že se žalobce žádného trestného činu nedopustil a jen pochybením ze strany orgánů činných v trestním řízení bylo dlouhodobě zasahováno do osobnostních práv žalobce, čímž došlo k nevratnému poškození jeho zdraví. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci by měl být přiznán nárok na náhradu škody postupem, jenž v řízení navrhoval (důkaz lékařskými zprávami a znaleckým posudkem). Odkazuje na nálezy Ústavního soudu, jež podrobně cituje, v nichž bylo vysloveno, že stát má povinnost odškodnit újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním, které je zásadním zásahem do osobnostních práv člověka. V rámci odvolacího jednání žalobce dále doplnil, že svůj nárok nepovažuje za promlčený, a to s odkazem na svoji podrobnou argumentaci shrnutou v dřívějším podání z 28.5.2019, v němž odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 164/2017, podle něhož se nároky z utrpěné újmy na zdraví nepromlčují. S ohledem na vše uvedené proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Pro případ, že by se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, neztotožnil, rozsudek by obstál pro vznesenou námitku promlčení, která je již na základě žalobcových tvrzení důvodná. Základ tvrzené odpovědnosti státu v daném případě nastal za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a proto by mělo být promlčení řešeno podle jeho právní úpravy. Nejvyšší soud k této úpravě judikoval (usnesení ze dne 29.11.2006, sp. zn. 25 Cdo 1089/2006), že nároky ze škody na zdraví se promlčují pouze ve dvouleté subjektivní promlčecí době, která počíná běžet od okamžiku, kdy lze subjektivně provést bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění, tj. od okamžiku, kdy je negativní zdravotní stav poškozeného ustálen. V dané věci tomu bylo nejpozději v roce 2006, neboť v tomto roce, žalobce dle své výpovědi obdržel plný invalidní důchod. V tom případě se jeho nárok na náhradu škody na zdraví promlčel nejpozději v roce 2008. Uvedené však neznamená, že by žalovaný uznával, že žalobci v důsledku trestního stíhání vznikla (ať už v roce 2006 nebo kdykoli jindy) jakákoli škoda na zdraví. V případě, že by odvolací soud neakceptoval právní závěry soudu prvního stupně ani námitku promlčení, bylo by nutno rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu zpět k dalšímu řízení, neboť k otázce vzniku škody a její příčinné souvislosti s trestním stíháním by bylo potřeba provést rozsáhlé dokazování, které by se neobešlo bez znaleckého posudku. 6. Po zahájení odvolacího jednání dne 2.11.2012 žalobce vznesl námitku podjatosti všech členů senátu 44 Co, kteří rozhodují ve věci, a to předsedkyně senátu JUDr. [jméno] [příjmení] (z důvodu, že osobu žalobce v minulosti vyhodnotila jako osobu, která má sudičské chování v usnesení ze dne 26.4.2022 ve věci vedené u odvolacího soudu pod č. j. 44 Co 2/2022-340), soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] (z důvodu značných průtahů v řízení jí v minulosti vedeném pod sp. zn. 24 C 17/2011) a soudce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] (z důvodu nesprávného hodnocení výše příjmu žalobce a v návaznosti na to nesprávného rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci ve věci sp. zn. 44 Co 2/2022). Odvolací soud po přezkoumání obsahu námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné ve smyslu ust. § 14 odst. 4 o. s. ř., neboť je zřejmé, že se týkají okolností, které spočívají v postupu jmenovaných soudců nebo jejich rozhodování v jiných věcech žalobce. S ohledem na učiněný závěr o nedůvodnosti námitek a způsob uplatnění námitek v průběhu odvolacího jednání pak odvolací soud postupoval ve smyslu § 15b odst. 1 ve spojení s odstavcem 2 o. s. ř. a přikročil k projednání a rozhodnutí o odvolání žalobce bez předložení spisu k posouzení vznesených námitek nadřízeným soudem. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas a že je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i dle ust. § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 8. Ačkoliv soud prvního stupně správně po provedeném řízení přikročil k zamítnutí žaloby, jeho postup, kdy se v prvé řadě vypořádával s otázkou, zda orgány činné v trestním řízení – Policie České republiky a Městské státní zastupitelství – se dopustily v přípravné fázi posuzovaného trestního řízení, tj. do podání obžaloby státní zástupkyní včetně, nesprávného úředního postupu, a tedy tím, zda je dán jeden ze základních předpokladů nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví z tohoto důvodu, byl s ohledem na žalovaným vznesenou námitku promlčení nároku nesprávný a rovněž tak i s ohledem na jím provedený rozsah provedeného dokazování i nehospodárný. 9. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, obsahuje zvlášt