44 CO 59/2022-354 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným usnesením soud prvního stupně ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], [ulice a číslo] přiznal odměnu ve výši 154 093,50 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 77 046,75 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal náhradu nákladů řízení ve výši 77 046,75 Kč (výrok III.). 2. Pouze proti výroku II. podal žalobce sám i prostřednictvím ustanoveného zástupce včasné a přípustné odvolání s námitkou, že nalézací soud pochybil při stanovení výše odměny, neboť kauza představuje svým předmětem odškodnění imateriální újmy, kde podle advokátního tarifu se vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč za úkon – odměna tak činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Jestliže soud prvního stupně stanovil odměnu za jeden úkon právní služby v částce 9 900 Kč a z této částky pak vycházel při určování výše platební povinnosti žalobce vůči státu, opomněl, že podle § 12a odstavec 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce nejvýše 5 000 Kč. Stanovil-li soud prvního stupně odměnu zástupce žalobce v nesprávné výši, převyšující posledně uvedenou částku, pak toto pochybení nemělo být účtováno k tíži žalobce. Žalobce je navíc přesvědčen, že s ohledem na svoji aktuální situaci (je starobní důchodce, nemajetný, zatížený několika exekucemi a domáhá se jen odškodnění křivd na něm státem spáchaných) má nárok na bezplatnou právní ochranu, a proto by neměl státu v případě, že bude mít odvolací soud stejný názor na důvodnost nároku žalobce jako soud prvního stupně platit žádné náklady řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 4. Z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně se podává, že výrokem I. byla soudem ustanovenému zástupci žalobce přiznána odměna za zastupování žalobce určená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen:„ AT“) za 10 úkonů právní služby á 9 900 Kč, za jeden půlúkon á 4 950 Kč a jeden dvojúkon á 19 800 Kč, k tomu 12 náhrad režijních paušálů á 300 Kč / úkon, v součtu 127 350 Kč a k tomu 21 % daň z přidané hodnoty z této částky ve výši 26 743,50 Kč, tj. celkem částka ve výši 154 093,50 Kč. Výrokem II. dále soud prvního stupně uložil ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů státu v rozsahu jedné poloviny nákladů státu žalobci, jelikož tento byl v rozsahu 50 % předtím částečně osvobozen od soudních poplatků z důvodu jeho majetkového postavení. Výrokem III. pak rozhodl soud prvního stupně negativně o povinnosti náhrady nákladů státu z druhé poloviny. 5. Odvolací soud se předně zabýval žalobcem rozporovanou výší odměny za jeden úkon právní služby vypočtený dle § 7 AT, kdy dospěl k závěru, že daný nárok spočívající v nároku na náhradu škody na zdraví nespadá do kategorie nemajetkových nároků podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, u nichž se vychází ze žalobcem tvrzené tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. z částky 3 100 Kč za úkon právní služby. Postup soudu prvního stupně, který při vyčíslení tarifní hodnoty sporu vycházel ve smyslu § 7 AT ze žalobcem žalované částky 400 000 Kč tudíž nebyl nesprávný. Napadá-li žalobce výrok II. usnesení, jímž mu byla uložena povinnost uhradit České republice – Městskému soudu v Brně polovinu celkové náhrady nákladů řízení zástupce žalobce ve výši 154 093,50 Kč, tj. částky 77 046,75 Kč, s ohledem na již přiznané osvobození od soudních poplatku v rozsahu 50 %, tento postup soudu prvního stupně byl zcela v souladu s jím citovaným § 148 odst. 1 o. s. ř. 6. Domáhal-li se žalobce pro případ, že by jeho meritorní nárok nebyl shodně se soudem prvního stupně shledán po právu, aplikace § 150 o. s. ř., odvolací soud pro tento postup neshledal v daném případě opodstatnění, neboť žalobce již byl částečně osvobozen od soudních poplatků v řízení v rozsahu 50 % s ohledem na jeho majetkové poměry. Bylo mu tak již poskytnuto (byť částečné) dobrodiní státem v souvislosti s plněním jeho poplatkových povinností, jakož i s náklady za zastoupení kvalifikovaným zástupcem. Žalobce v podaném netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o výraznější změně jeho poměrů (vyjma obecného odkazu na starobní důchod a vícero exekucí), zakládající právo na přiznání osvobození od soudních poplatků ať už vyšší, než dosud přiznanou měrou či celkové osvobození. Již poskytnuté dobrodiní ze strany státu, proto již odvolací soud považuje za dostatečné. Jestliže byl žalobce ve sporu se žalovaným zcela neúspěšný, nemůže následky svého neúspěchu přenášet v celém rozsahu na stát. 7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v projednávané věci soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobci výrokem II. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu za zastoupení žalobce ustanoveným zástupcem – advokátem, v rozsahu přesahujícím přiznané osvobození, tj. v rozsahu 50 %. Z uvedených důvodů proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné odvolací náklady nevznikly.