44 CO 6/2022-72 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 57 358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 127 858 Kč od 28.9.2020 do 24.11.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 358 Kč od 25.11.2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 32 142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 142 Kč od 28.9.2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 657 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). 2. Žalobce se v řízení domáhal v záhlaví uvedené náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem - průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 9 let, z hlediska kompenzace nemajetkové újmy žalobce však vzal v potaz období od 18.11.2010, kdy se žalobce se o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl doručením žaloby, do 16.10.2019, kdy řízení skončilo právní mocí posledního rozhodnutí, tj. období stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřené délky řízení uveden. Dovodil, že je na namístě odškodnění žalované újmy peněžitou formou, kterou stanovil s přihlédnutím k zákonným kritériím částkou 17 000 Kč ročně, z toho v poloviční snížené částce za první dva roky trvání řízení, se snížením celkové částky o 5 % při zohlednění kritéria složitosti řízení (- 15%), jednání poškozeného (- 10%) a postupu soudu (+ 20%). Z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného neshledal podmínky pro zvýšení či snížení základní částky. Soud prvního stupně na základě uvedených úvah dospěl k závěru, že žalobce by měl mít nárok na zaplacení zadostiučinění v celkové výši 127 858 Kč. Po odečtení částky ve výši 70 500 Kč, která byla žalovaným žalobci již dobrovolně vyplacena, tedy zbývá doplatit částka ve výši 57 358 Kč. Po zastavení řízení v rozsahu nároku na zaplacení již uhrazené částky ve výši 70 500 Kč k částečnému zpětvzetí žaloby (usnesení ze dne 10.12.2020, č.j. 55 C 214/2020-17) tedy žalobci uložil povinnost zaplatit zbývající částku zadostiučinění s příslušenstvím zahrnujícím i příslušenství z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy výše plnění závisela na úvaze soudu. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 4. Žalovaný napadl odvoláním pouze část výroku I., jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 57 358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 28.9.2020 do zaplacení. Výpočet zadostiučinění učiněný soudem prvního stupně nepovažuje za přiléhavý. Stanovení základní částky v částce 17 000 Kč za rok řízení, není důvodné, kdy řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoliv však násobně delší, než bylo možné očekávat. Je nutno vzít v potaz, že řízení bylo vedeno u krajského a vrchního soudu, kde obecně trvají déle, než řízení u okresních soudů, navíc bylo řízení na čas přerušeno na žádost účastníků. Doba 8 let a 11 měsíců sice byla nepřiměřená, ne však natolik, aby bylo nutno navyšovat základní roční částku na 17 000 Kč. Judikatura akceptuje částky v polovině rozmezí až u řízení trvajících cca 15 let. Ve věci taktéž nebylo namístě navýšit základní částku o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci pro zjištěný průtah v nařizování jednání v délce 8 měsíců a pro zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně vrchním soudem, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li postup orgánu veřejné moci extrémně nesprávným, není nezbytně nutné základní částku zadostiučinění na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci navyšovat, neboť nedostatky v postupu orgánu veřejné moci se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Nesprávný úřední postup tedy nemůže zároveň představovat okolnost, pro niž by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno. Dospěl-li tedy soud prvního stupně k závěru o nepřiměřenosti délky řízení pro nesprávný postup soudů spočívající v průtazích, nelze tyto průtahy hodnotit ještě jednou jako důvod k navýšení základní částky, neboť takto by bylo dvakrát zohledňováno a odškodňováno totéž jednání. Konečně kritérium chování poškozeného nebylo náležitě zohledněno zejména v návaznosti na hodnocení kritéria postupu soudu v řízení, kdy k návrhu žalobce bylo řízení vícekrát odročováno, celkem šlo o dobu 8 měsíců, a dále bylo k návrhu žalobce řízení přerušeno po dobu jednoho roku. Při porovnání s hodnocením postupu soudu průtahy vyvolané postupem žalobce průtahy vyvolané soudem v součtu převyšují. Přesto soud prvního stupně„ oceňuje“ postup žalobce koeficientem - 10 %, zatímco postup soudu koeficientem - 20%. Pokud se však zavinění průtahů ze strany žalobce i soudu svou délkou blíží, měly by být hodnoceny obdobným koeficientem. Pro navýšení již vyplaceného zadostiučinění proto již není dán důvod. Navrhl změnu v části napadeného rozsudku tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá. 5. Žalobce podal odvolání proti výroku II. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně stanovil základní částku, kdy se nelze ztotožnit s částkou 17 000 Kč za rok řízení, jen v necelé polovině stanoveného rozpětí. Podle žalobce mohl soud prvního stupně přikročit k valorizaci kompenzace, jedná-li se o kompenzaci za nesprávnou činnost soudu, která se logicky snižuje a ztrácí-li finanční hodnota odškodnění svoji reálnou sílu. Soud prvního stupně taktéž přecenil složitost řízení, kdy jím vymezení právní otázky řešení v řízení samy o sobě nemohou způsobovat nepřiměřenou délku řízení. Také procesní aktivita účastníků spočívající ve změně či částečném zpětvzetí žaloby nemůže být důvodem pro prodlužování délky řízení. To lze řešit v rámci obvyklé délky řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění v rámci posuzování důvodů na straně soudu velmi správně poukázal na důvody, pro něž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně, a z tohoto pohledu je třeba posuzovat i uváděnou procesní a skutkovou složitost, kterou vlastně soud prvního stupně nevyřešil, a proto nelze přiznat snížení základní částky o 15 %. Nelze též souhlasit se snížením základní částky o 10 % z důvodů na straně žalobce, kdy je naprosto běžné, že jednání je odročeno z důvodů na straně účastníků, ale pokud se nejedná o jejich obstrukce, nelze jim to klást k tíži ve vztahu k délce řízení. Soud v posuzovaném řízení nemusel přistoupit k odročení jednání z důvodu nedostavení se statutárního zástupce žalobce, protože účast žalobce stejně nepovažoval za nezbytnou, pokud vydal i bez jeho výslechu rozhodnutí. Přitom soudem uvedená celková délka zaviněná omluvou žalobce dosáhla 8 měsíců, což matematicky vyjádřeno je cca 8 % z celkové délky. Naproti tomu soud prvního stupně za zcela evidentní a neodůvodněnou nečinnost soudu v celkové délce 19 měsíců plus 5 měsíců z důvodů změny soudce, tj. za trojnásobek doby průtahů než na straně žalobce v uvedené věci zvyšuje odškodnění jen o 20 %, když navíc uvádí i další pochybení soudu s vlivem na celkovou délku řízení. Mezi posouzením zavinění na délce řízení ze strany soudu a ze strany žalobkyně tedy existuje zjevný nepoměr. Při tomto zvýšení měl soud navíc přihlédnout k tomu, že soud v posuzované věci za více než osm let nevyřešil spor účastníků zákonným pravomocným rozhodnutím a poskytnout tak včasnou a účinnou ochranu práv a povinností. Smysl a účel odškodňovacího zákona tak při stanovené výši odškodnění nebyl naplněn. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobci bude přiznána i částka 32 142 Kč s příslušenstvím, případně částka odpovídající správnému posouzení všech kritérií se základní částkou pohybující se při horní hranici stanoveného rozmezí a náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce se v odvolání zabývá v zásadě týmiž otázkami, jimiž se zabývá ve svém odvolání žalovaný, a proto pouze odkázal na argumentaci zde uvedenou. 7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného opakuje svoji odvolací argumentaci k výši základní částky a vyhodnocení modifikačních kritérií včetně odvolacího návrhu. 8. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b), c), e), a g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odvol