47 CO 136/2021-204 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 31. 1. 2020 domáhal se žalobce po žalovaných (společně a nerozdílně) zaplacení částky 171 836,91 Kč s 6,7% úroky a s 10% úroky z prodlení z částky 152 205,20 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení. Uvedl, že 25. 11. 2008 uzavřel s první žalovanou smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na částku 220 000 Kč (na základě smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne 29. 9. 2008). K zajištění splácení meziúvěru a úvěru bylo sjednáno ručení druhým žalovaným, a to podle písemného prohlášení ručitele ze dne 25. 11. 2008. Meziúvěr byl zcela vyčerpán na základě písemných žádostí první žalované ze dne 23. 1. 2009 (143 800 Kč), 17. 2. 2009 (74 000 Kč); 2 200 Kč bylo použito na úhradu poplatků za poskytnutí meziúvěru. Na základě smluvních ujednání (článek II, písm. A, odst. 1 a 5 smlouvy) byla první žalovaná povinna mj. hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách na meziúvěrový účet a současně provádět pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 635 Kč. V insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek první žalované (dlužnice) a povoleno oddlužení (usnesení ze dne 28. 7. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka]), které soud následně pro neplnění podmínek zrušil a insolvenční řízení zastavil (usnesení ze dne 23. 5. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], právní moc 11. 6. 2019). Pro prodlení s úhradou sjednaných splátek žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 6. 8. 2019, odeslaným oběma žalovaným. Splatnost pohledávky stanovil na 31. 8. 2019 (od 1. 9. 2019 jsou žalovaní v prodlení), a protože první žalovaná dluh v této lhůtě neuhradila, žalobce dne 4. 9. 2019 vyzval k plnění druhého žalovaného jako ručitele. K datu 31. 8. 2019 činila pohledávka žalobce 181 836,91 Kč a sestávala z jistiny 151 705,20 Kč, úroků z meziúvěru do data odstoupení 29 631,71 Kč (6,7 %) a poplatků za upomínky 500 Kč. Po odstoupení byly uhrazeny dvě platby po 5 000 Kč (6. 12. 2019 a 9. 1. 2020), které žalobce započetl na úroky z meziúvěru (sníženy na 19 631,71 Kč). Podáním ze dne 5. 10. 2020 vzal žalobce žalobu zpět o částku 40 000 Kč, postupně uhrazenou ve splátkách po 5 000 Kč (3. 2. 2020, 4. 3. 2020, 6. 4. 2020, 4. 5. 2020, 3. 6. 2020, 3. 7. 2020, 4. 8. 2020 a 4. 9. 2020). Tyto platby žalobce započetl na úroky z meziúvěru 19 631,71 Kč, 10% (zákonné) úroky z prodlení z částky 152 205,20 Kč od 1. 9. 2019 do 4. 9. 2020 a 6,7% úroky z částky 152 205,20 Kč od 1. 9. 2019 do 6. 3. 2020. V podání ze dne 23. 7. 2021 žalobce sdělil, že od žalovaných obdržel další platby v celkové výši 15 000 Kč (3 x 5 000 Kč zaplaceno 2. 10. 2020, 2. 11. 2020 a 4. 12. 2020), které započetl na 10% (zákonné) úroky z prodlení z částky 152 205,20 Kč od 5. 9. 2020 do 2. 11. 2020, z částky 151 250,10 Kč od 3. 11. 2020 do 4. 12. 2020, 6,7% úroky z částky 152 205,20 Kč od 7. 3. 2020 do 2. 11. 2020, z částky 151 250,10 Kč od 2. 11. 2020 do 4. 12. 2020 a co do 3 809,83 Kč na jistinu (snížena na 148 395,37 Kč). V rozsahu částečných zpětvzetí soud prvního stupně řízení pravomocně zastavil (I. a II. výrok rozsudku soudu prvního stupně). Předmětem sporu zůstala částka 148 395,37 Kč s 6,7% úroky a s 10% úroky z prodlení od 5. 12. 2020 do zaplacení. 2. První žalovaná byla po celou dobu řízení zcela nekontaktní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání před soudem prvního stupně se nedostavila. 3. Druhému žalovanému byl k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem ve [obec] (usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 6 C 136/2020-93, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2021, č. j. 47 Co 7/2021-118, právní moc 14. 7. 2021). 4. Ustanovený zástupce se k věci vyjádřil při jednání soudu prvního stupně 3. 8. 2021 a v podání datovaném [datum] (předaném soudu při jednání). Namítl, že smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti první žalované a absence údaje o RPSN. Neplatný je i ručitelský závazek, neboť druhý žalovaný byl při jeho sjednání uveden v omyl první žalovanou, která mu tvrdila, že úvěr bude během dvou měsíců vyplacen z výtěžku prodeje bytu jejích rodičů. Zdůraznil, že první žalovaná byla v době uzavření smlouvy studentkou bez stálého zaměstnání a stálého příjmu, přitom cílem novely zákona o spotřebitelském úvěru bylo posílení principu zodpovědného úvěrování a zamezení případům, kdy věřitel předem počítal s možností, že spotřebitel s velkou pravděpodobností úvěr nesplatí. Dále vytkl žalobci, že se k otázce posuzování úvěruschopnosti první žalované nijak nevyjádřil a v této souvislosti odkázal na § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konstatoval, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru i směrnice (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES - pozn. odvol. soudu), je již konstantní judikaturou jasně dán a ustálen a není pochyb o tom, že pokud žalobce neověřil příjmy a výdaje první žalované, jednoznačně porušil své povinnosti a smlouva je tak absolutně neplatná. Poukázal na rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 22 C 261/2019-81, v jehož odůvodnění soud rozebíral články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES, jež stanoví absolutní neplatnost smlouvy o úvěru; a v souvislosti s tím také na rozsudek Okresního soudu v Hodoníně č. j. 42 EXE 82/2015-264, kde soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o judikaturu Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“), odkázal na rozsudek ve věci C [číslo] ze dne [datum] k výkladu článku 8 a 23 směrnice 2008/48/ES a na rozsudek SDEU ze dne 9. 11. 2016 ve věci C -42/15, který se zabýval otázkou RPSN. 5. Žalobce v reakci na vyjádření druhého žalovaného uvedl, že případné uvedení druhého žalovaného v omyl první žalovanou nemůže jít k jeho tíži (on sám nikoho v omyl neuvedl). K otázce posuzování úvěruschopnosti zdůraznil, že smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2008 a nedopadají na ni ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 1. 2011 (kterých se pravděpodobně dovolává zástupce druhého žalovaného). Nicméně i přesto bonitu obou žalovaných prověřoval (potvrzení o příjmu a zaměstnání). Uvedení RPSN rovněž nebylo v době uzavření smlouvy povinným údajem, ale přesto byly oběma žalovaným před podpisem smlouvy předány a poskytnuty veškeré předsmluvní informace. Žalobce také podotkl, že v rámci insolvenčního řízení první žalovaná pohledávku uznala, o čemž existuje záznam ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku ISIR. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým v rozsahu částečných zpětvzetí žaloby ze dne 5. 10. 2010 a 23. 7. 2021 (viz 1. odstavec tohoto rozhodnutí) řízení zastavil (I. a II. výrok). Žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci částku 148 395,37 Kč s 6,7% úroky a s 10% úroky z prodlení od 5. 12. 2020 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného (III. výrok). Dále žalovaným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 53 233 Kč (IV. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení účastníků a uvedl skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Vzal za prokázané, že na základě žádosti první žalované ze dne 1. 10. 2008 byla mezi žalobcem a první žalovanou 25. 11. 2008 uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] první žalované vyplacen meziúvěr ve sjednané výši 220 000 Kč bankovním převodem na určený účet (23. 1. 2009 částka 143 800 Kč, dne 17. 2. 2009 částka 74 000 Kč; 2 200 Kč poplatek za poskytnutí meziúvěru podle smluvního ujednání), a to za účelem„ údržba, změna, modernizace“ rodinného domu. V žádosti první žalovaná uvedla, že je svobodná, datum nástupu do zaměstnání 16. 6. 2008, průměrný měsíční příjem 7 795 Kč. U druhého žalovaného bylo v žádosti uvedeno, že je svobodný, datum nástupu do zaměstnání 1. 5. 2005, průměrný čistý měsíční příjem 10 410 Kč (potvrzení o příjmech ze dne 26. 9. 2008 a 1. 10. 2008). Soud konstatoval, že z příloh ke schválení žádosti o poskytnutí meziúvěru zjistil, že žalobce u obou žalovaných před uzavřením smlouvy ověřoval jejich měsíční závazky a náklady na domácnost. Ve smlouvě se první žalovaná zavázala provádět pravidelné měsíční vklady 635 Kč, sjednané úroky činily 6,2 % ročně s dohodnutým zvýšením úrokové sazby o 0,5 procentního bodu v případě neprovádění vkladů podle smluvních ujednání. K zajištění splacení pohledávek žalobce bylo zřízeno zástavní právo k zůstatku na účtu stavebního spoření a ručení druhého žalovaného. Součástí smlouvy byly obecné úvěrové podmínky [právnická osoba] a Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. V písemném prohlášení ručitele podepsaném 24. 11. 2008 druhý žalovaný prohlásil, že v plné výši uspokojí veškeré pohledávky, které vzniknou ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [čí