49 CO 129/2021-315 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 23.864 Kč se 7% úrokem z prodlení od 20. 10. 2013 do zaplacení (výrok I.), a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám České republiky – Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve plné výši 100 %, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené soudu dne 18. 2. 2011, kterou se žalobce domáhal zaplacení spotřebované elektřiny v období od 15. 10. 2008 do 25. 5. 2009 v odběrném místě [obec], [ulice a číslo]. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce vystavil listinu označenou jako smlouva o odběru a dodávce elektřiny pro domácnosti ze dne 2. 9. 2008, na základě které se žalobce zavázal dodávat elektřinu do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo]. Jako zákazník, tj. odběratel byl v této smlouvě označen žalovaný. V průběhu řízení opatrovnice žalovaného jeho podpis na smlouvě zpochybnila. Ze zprávy Policie ČR ze dne 15. 3. 2012 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 10. 2007 do 19. 9. 2008 ve [stát. instituce], z výkonu trestu byl tedy propuštěn až 17 dní po podpisu a datu uvedeném na listině označené jako smlouva o odběru a dodávce elektřiny. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že žalovaný se se svou družkou, [jméno] [příjmení], měl zdržovat na adrese odběrného místa [ulice a číslo], nebylo jí však známo, ve kterém konkrétním období. Soud proto dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o dodávce elektřiny, neunesl však důkazní břemeno ohledně její pravosti. Na listině je u podpisu žalovaného uvedeno datum 2. 9. 2008 a místo podpisu [obec], v této době se však žalovaný nacházel ve [stát. instituce]. Pravost podpisu nepotvrdila ani slyšená svědkyně [jméno] [příjmení]. Pokud žalobce navrhoval k důkazu provedení dotazu na vlastníka nemovitosti na ulici [ulice a číslo] v [obec] a zjištění, zda žalovaný na této adrese bydlel v období od 15. 10. 2008 do 25. 5. 2009, tj. v období, za nějž byla žalobcem vystavena faktura za dodávku elektřiny, soud k provedení tohoto důkazu nepřistoupil, neboť tento důkaz není způsobilý prokázat pravost smlouvy ze dne 2. 9. 2008. I v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný se v předmětném období na adrese [adresa], jednalo by se o neoprávněný odběr. V takovém případě však škoda nevzniká obchodníkovi s elektřinou (tj. žalobci), ale provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy. Pokud nebyla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, nemohl se žalobce zavázat jako obchodník s elektřinou dodávat žalovanému elektřinu. Soud proto uzavřel, že žalobce není ve věci aktivně legitimován a nelze mu přiznat náhradu za případný neoprávněný odběr elektřiny. 3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že se soud nezabýval otázkou, v jaké formě může být smlouva o dodávkách elektřiny sjednána. Pro tuto smlouvu není obligatorně vyžadována písemná forma, jak by se mohlo podávat z odůvodnění rozsudku. Smlouva o dodávce elektřiny písemnou formu mít nemusí, závazek nabývá účinnosti dnem zahájení dodávky elektřiny do příslušného odběrného místa. V daném případě probíhala dodávka elektřiny do odběrného místa v období od 15. 10. 2008 do 10. 6. 2009. Žalovaný byl v období od 4. 10. 2007 do 19. 9. 2008 ve výkonu trestu odnětí svobody, v rozhodném období tedy mohl elektřinu odebírat a založit tak svou odpovědnost za takový odběr. Soud se však odběrem bez písemné smlouvy nijak nezabýval, ani neprovedl důkazy, jimiž by bylo možné skutkový stav odběru elektřiny zjistit, když neučinil dotaz na vlastníka nemovitosti na adrese odběrného místa ohledně jeho užívání a bez dalšího uzavřel, že žalovanému vůči žalobci žádná povinnost nevznikla. Neoprávněný odběr elektřiny je podmíněn dvěma kumulativními skutečnostmi. První je závěr, že v odběrném místě docházelo k odběru elektřiny (tato podmínka splněna byla), druhou závěr o absenci smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa. Ve vztahu k druhé podmínce dosud nebylo možné učinit dostatečně určitý závěr. Soud tím, že důkaz dotazem na vlastníka nemovitosti na adrese odběrného místa neprovedl, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Závěr soudu, že uplatněný nárok je nárokem na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, postrádá opodstatnění, protože v případě smlouvy o dodávce elektřiny není vyžadována její písemná forma. Žalobce rovněž nesouhlasí s názorem soudu, že nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem je nárokem, k jehož uplatnění svědčí aktivní legitimace provozovateli distribuční soustavy. Právě okolnosti vzniku neoprávněného odběru jsou základem pro určení, zda se náhrady vzniklé škody může domáhat obchodník s elektřinou, provozovatel distribuční soustavy, provozovatel provozní soustavy a v neposlední řadě též operátor trhu. Závěr soudu I. stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobce je tak nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně vyloučeno, že by žalovaný smlouvu o odběru a dodávce elektřiny ze dne 2. 9. 2008 podepsal, neboť byl od 4. 10. 2007 do 19. 9. 2008 ve výkonu trestu odnětí svobody v [obec]. Žalobce v odvolání sice uvádí, že smlouva o odběru a dodávce elektřiny mohla vzniknout i ústně, v dosavadním řízení však netvrdil, že by s žalovaným smlouvu uzavřel ústně, ani neoznačil důkazy, které by takové tvrzení prokazovaly. Jedná se tedy v podstatě o nové, ničím nepodložené, tvrzení. Lze si jen stěží představit, že by žalobce na jedno odběrné místo a na jedno odběrné období uzavřel dvě smlouvy o dodávce elektřiny, jednu písemnou a druhou ústní. Ze samotné skutečnosti, že žalovaný byl během odběrného období na svobodě, nelze dovodit, že to byl právě žalovaný, kdo v daném odběrném místě elektřinu odebral. Dokazováním bylo zjištěno, že v příslušných registrech se adresa odběrného místa ve vztahu k žalovanému neobjevuje, ve zprávě vězeňské služby ze dne 24. 4. 2012 je uvedena adresa, kterou žalovaný uvedl po propuštění z výkonu trestu, [obec], [ulice a číslo]. Svědkyně [jméno] [příjmení] sice uvedla, že žalovaný na adrese [adresa], ale nedokázala upřesnit, kdy měl žalovaný na uvedené adrese bydlet, a to ani zhruba. Svědkyně navíc uvedla, že s žalovaným není ve styku 15 – 20 let, nevěděla ani, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Je jisté, že smlouvu podepsala osoba odlišná od žalovaného, a právě tato osoba s největší pravděpodobností také odebírala elektřinu. Není povinností soudu, aby vypátral, které osoby objekt užívaly, a kdo se dopustil neoprávněného odběru. Byl to žalobce, kdo do předmětného smluvního vztahu vstupoval na straně podnikatele. Bylo tedy na něm, aby si ověřil totožnost osoby, se kterou smlouvu uzavírá, k čemuž evidentně nedošlo. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil. 5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům. 6. V projednávané věci je předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení spotřebované elektřiny v období od 15. 10. 2008 do 25. 5. 2009 v odběrném místě [obec], [ulice a číslo]. Tento nárok žalobce požadoval z titulu uhrazení ceny za odebranou elektřinu podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti, kterou měl uzavřít se žalovaným dne 2. 9. 2008, popř. jako nárok za faktický odběr elektřiny žalovaným v odběrném místě, pokud smlouva o odběru a dodávce elektřiny nebyla platně uzavřena. 7. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 3. 7. 2009 (dále jen„ zákon č. 458/2000 Sb.“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby, a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. 8. Z provedeného dokazování plyne, že žalovaný byl od 4. 10. 2007 do 19. 9. 2008 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Kynšperku nad Ohří (tuto skutečnost potvrzuje zpráva Policie ČR ze dne 15. 3. 2012, která žalobcem nebyla zpochybněna). Soud I. stupně proto správně uzavřel, že mezi účastníky řízení nebyla (a ani nemohla být) dne 2. 9. 2008 v [obec] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a že žalobce nemá podle této smlouvy právo na zaplacení ceny za dodanou elektřinu. Namítá-li žalobce, že se soud nezabýval možností, že by smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny mohla být účastníky uz