49 CO 152/2020-317 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 33.841 Kč (výrok II.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 22. 2. 2019, doručené žalovaným žalobci téhož dne. Důvod neplatnosti žalobce spatřoval ve skutečnosti, že výpověď postrádá náležitosti, které zákoník práce stanoví a jednání žalobce, které se stalo důvodem výpovědi, lze podřadit pod neuspokojivé pracovní výsledky a nikoli pod porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Dle žalobce by proto mohlo být přistoupeno k výpovědi nanejvýš z důvodu dle ustanovení § 52 písm. f/ zákoníku práce a nikoliv z důvodu uvedeného v § 52 písm. g/ zákoníku práce. Pokud žalovaný ve výpovědi uváděl 4 důvody zjištěných pochybení u žalobce pod body a/ až d/, dle žalobce nebyla jednání popsaná pod body b/ a c/ řádně specifikována, tj. nebylo jednoznačné, o jaké přesné chyby žalobce se jednalo, a pokud je ve výpovědi učiněn odkaz na přílohy, je takové označení chyb nedostatečné. V případě pochybení označeného pod písmenem d/, se podle žalobce incident nikdy nestal. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 3. 2006 původně na pracovní pozici kontrolor kvality a následně došlo od 1. 5. 2014 ke změně označení druhu výkonu práce na měřícího technika. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 22. 2. 2019 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru pro jednání, které žalovaný podřadil pod § 52 písm. g/ zákoníku práce a charakterizoval jako soustavné, méně závažné porušení povinností, které se vztahovaly k jím vykonávané práci. Porušení povinností ze strany žalobce v měsíci únoru 2019, jež byla ve výpovědi specifikována, měla spočívat zejména v tom, že: a/ žalobce nespecifikoval dostatečně zjištěné chyby u kontrolovaných dílů a neuváděl v protokolu naměřené hodnoty a ani na dotaz reklamačního technika nebyl ochoten výsledky měření poskytnout. Příkladem byly materiály č. 30279865, 302273402, 302273402 a 30188576, b/ žalovaný specifikoval porušení povinnosti žalobcem tak, že u zkontrolovaných dílců pokračoval v chybném přeskladňování materiálu CZQW na CZQW, místo správného přeskladnění z CZQW na CZLV. Příklady chybného přeskladnění byly uvedeny v příloze č. 1 výpovědi, c/ porušení povinnosti žalobce bylo označeno tak, že v případě řešení reklamace dílce 30202673 chybně naskladnil dílec na sklad CZLV místo správného naskladnění na CZRE a ohledně konkretizace byl učiněn odkaz na přílohu č. 2 výpovědi, d/ porušení povinnosti ze strany žalobce bylo ve výpovědi označeno tak, že se dne 20. 2. 2019 ze strany žalobce jednalo o nevhodné poznámky a vulgární vyjadřování při komunikaci se servisním technikem z WHL za přítomnosti překladatelky, kdy měl žalobce komentovat nesmyslnost požadavku měření. 4. Soud I. stupně učinil dále zjištění, že žalobce odmítl dne 22. 2. 2019 převzetí výpovědi stvrdit svým podpisem, a že předání výpovědi bylo provedeno za přítomnosti 3 osob, a to [jméno] [příjmení], vedoucí personálního oddělení, [jméno] [příjmení], vedoucí kvality, a [jméno] [příjmení], mistra, a tyto osoby připojily na výpověď svůj podpis. V příloze č. 1 k výpovědi z pracovního poměru, která byla součástí výpovědi, byly zaznamenány případy chybného přeskladnění učiněného žalobcem z CZQW na CZQW namísto z CZQW na CZLV (na sklad), přičemž se konkrétně jednalo o případy ve dnech 14. 2. 2019, 19. 2. 2019, znovu 19. 2. 2019 a 12. 2. 2019. U všech těchto případů byly úkony opatřeny v počítači zkratkou přidělenou žalobci, tj. [anonymizováno]. V příloze č. 2, která byla také součástí výpovědi, bylo zaznamenáno chybné přeskladňování v případě řešení reklamací dílce, který byl zaskladněn na sklad (CZLV) namísto na oddělení reklamací (CZRE) a následně bylo nutné provést storno. Jednalo se konkrétně o případy ze dne 29. 1. 2019. Soud I. stupně dospěl k závěru, že porušení povinností specifikovaných ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2019 bylo dostatečné, určitě a to i pokud se jednalo o odkaz na přílohy výpovědi. Žalobce byl u zaměstnavatele na pozici měřícího technika zaměstnán 13 let, dosahoval po odborné a znalostní stránce velmi dobré úrovně a muselo mu být z textu výpovědi a příloh zřejmé, jakého pochybení se dopustil. Ačkoliv určitou chybovost vykazovali všichni měřící technici, u žalobce k chybám docházelo v mnohem větší míře a rozsahu. Tyto chyby přitom měly rozsáhlý dosah do dalších oddělení žalovaného. Na pochybení byl žalobce ze strany žalovaného opakovaně upozorňován nejenom ústně, ale též písemně vytýkajícími dopisy ze dne 5. 10. 2008 a zejména vytýkacím dopisem označeným jako upozornění na možnost výpovědi ze dne 25. 10. 2018. V obou těchto dokumentech byl žalobce na možnost výpovědi upozorněn, v případě vytýkacího dopisu ze dne 5. 10. 2018 se jednalo o nevhodné chování žalobce a v případě vytýkacího dopisu ze dne 25. 10. 2018 byly jako důvod uvedeno jednak nedodržení postupu naskladňování a vyskladňování, se kterým byl žalobce písemně seznámen a proškolen, přičemž přílohu dokumentu tvořily materiály, u kterých bylo konkrétně zjištěno chybné naskladnění a vyskladnění po manipulaci žalobce. Jednalo se o pohyby ve dnech 21. 9. 2018, 12. 10. 2018, 17. 9. 2018 a 3. 8. 2018, konkrétně šlo o transakce označené jako ZMM_WN a MB11. V upozornění na možnost výpovědi ze dne 25. 10. 2018 byl jako další důvod uveden chybný postup žalobce při měření kontroly erstmustrových dílů, kdy žalobce dne 17. 10. 2018 neinformoval nadřízené o výsledku měření, místo toho materiál zaskladnil do skladu CZLV a uvolnil jej pro montáž. Na vytýkané chyby žalobce reagoval slovy„ že toho má moc“ nebo„ že si nevšiml“, případně poznámkou„ jó hochu, to si musíš zvyknout, to už lepší nebude“. V tomto dopise bylo uvedeno, že žalobce nepřipouští možnost chyb a chyby opakuje. Převzetí této listiny stvrdil žalobce svým podpisem dne 25. 10. 2018. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v případě žalobce se jednalo o méně závažné, avšak soustavné porušování povinností, přičemž žalobce byl na své chyby a porušování upozorňován opakovaně. Co se týče zavinění, jednalo se o úmysl nepřímý, neboť byl žalobce jasně srozuměn s případným následkem, což bylo možno dovodit z jeho reakcí typu„ jo hochu, to si musíš zvyknout“, a že v těchto reakcích svá pochybení nijak nepopíral. V řízení bylo navíc prokázáno, že žalobce byl po odborné stránce velice zdatný, avšak k práci přistupoval nedůsledně a liknavě. Není tedy možné dojít k závěru, že by na svou práci nestačil, respektive byl v práci nedostatečným či nevýkonným. Nemohlo se tak jednat o neuspokojivé pracovní výsledky z hlediska důvodu, pro který mu výpověď byla dána. Pokud žalobce namítal, že nebyl s některými směrnicemi či postupy seznámen, pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že na pracovišti docházelo k pravidelným poradám a zaškolování a žalobce byl ve své práci po odborné stránce velmi zdatný. Jeho pracovní náplň byla jasně dána jednak pracovní smlouvou a jejími dalšími dodatky a přílohami, které vymezily rámcový popis práce měřícího technika. Jeho povinnosti určoval pracovní řád, s nímž se žalobce seznámil a dále technické směrnice, které přesně upravovaly konkrétní postupy při měření dílů a jejich evidence v pohybu systému. Podle soudu I. stupně je stěží představitelné, že by žalobce, který vykonával práci měřícího technika po dobu 13 let, nevěděl, jak nakládat s díly, které přeměřuje, tj. jaké pracovní úkoly má po většinu své pracovní doby vykonávat. Ze svědeckých výpovědí soud I. stupně dále učinil závěr, že žalobce svá pochybení zlehčoval a bagatelizoval, byl konfliktní typ. Žalobce při práci vykazoval velkou chybovost a to výrazně vyšší než jeho kolegové a jeho pochybení působila velké problémy, takže se opakovaně musel dohledávat materiál. Výpověď danou žalovaným žalobci dne 22. 2. 2019 tak soud I. stupně shledal platnou pro první 3 důvody ve výpovědi uvedené pod písmeny a/ až c/, naopak pro důvod uvedený pod písmenem d/ učinil závěr, že žalovaný neprokázal, že by se žalobce dne 20. 2. 2019 vulgárně vyjadřoval při komunikaci se servisním technikem z WHL za přítomnosti překladatelky. Námitku žalobce, že chybná data do počítačového systému mohl pod zkratkou žalobce ([anonymizováno]), zadat některý z jeho kolegů, soud I. stupně nepovažoval za důvodnou, když naopak z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že měřící technici byli motivováni a hodnoceni dle své výkonnosti, a tudíž bylo v jejich zájmu, aby pracovali pod svými přihlašovacími údaji. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl, že chybně vyhodnotil otázku výpovědního důvodu. Dle jeho názoru se mohlo jednat v případě oprávněnosti výpovědních důvodů uvedených pod body a, b, c, pouze o neuspokojivé pracovní výsledky, a to jako důslede