49 CO 48/2021-206 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou žalovaným žalobkyni dne 23. 8. 2019 (výrok I.), žalobkyně byla zavázána k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 40.690 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.) a žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit České republice, do pokladny Okresního soudu ve Vyškově, na nákladech zálohovaných státem částku 503 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru danou žalobkyni dne 23. 8. 2019 z důvodu dle § 52 písm. c/ zákoníku práce. Žalobkyně měla za to, že k organizační změně, o níž bylo rozhodnuto dne 7. 6. 201, a která měla být účinná od 22. 8. 2019, nedošlo, když na její pozici byli dokonce přijati noví zaměstnanci v době, kdy žalobkyně čerpala mateřskou a následně rodičovskou dovolenou, a že tvrzení žalované o organizační změně bylo pouze účelové a uměle vykonstruované. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně u žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2011 jako pracovnice technické přípravy výroby, přičemž převážnou náplní její pracovní činnosti byly administrativní práce. Od doby uzavření pracovní smlouvy do ukončení pracovního poměru výpovědí pracovala žalobkyně u žalovaného pouze po velmi krátkou dobu v období od 19. 9. 2013 do 3. 11. 2013, neboť již v roce 2010 zahájila mateřskou, posléze rodičovskou dovolenou, kterou čerpala až do 22. 8. 2019. Od roku 2015 u žalovaného probíhaly rozsáhlé koncepční změny, v roce 2015 došlo ke změně celého systému, žalovaný začal pracovat v novém softwaru označeným jako IFS a výroba se sloučila s technickou přípravou výroby. Elektronický systém IFS je informační systém pro řízení dokumentace a pro řízení výroby. Během let 2017 až 2019 došlo u žalovaného ke snížení počtu zaměstnanců řádově o 40 až 50 osob. U žalovaného probíhaly rozsáhlé organizační změny, v jejichž důsledku došlo ke zrušení celé administrativy v oddělení technické přípravy výroby. Na technické přípravě výroby byl ukončen pracovní poměr nejenom se žalobkyní, ale též s [jméno] [příjmení] a s [jméno] [příjmení], kteří k žalované nastupovali do pracovního poměru ke stejnému datu jako žalobkyně. Ke stejnému datu nastoupil i pan [jméno] [příjmení], avšak jeho pracovní poměr skončil odchodem do starobního důchodu dne 31. 12. 2019. Žalovaný sice přijal dne 15. 2. 2016 do pracovního poměru na dobu neurčitou nového zaměstnance, pana [jméno] [příjmení], avšak jeho pracovní náplň je zcela odlišná, a to cca v rozsahu 70 %, oproti pracovní náplni, kterou vykonávala žalobkyně. Zatímco žalobkyně vykonávala pouze administrativní činnost, [jméno] [příjmení] je odborným pracovníkem, který pracuje v novém systému, je schopen v případě potřeby pracovat též v anglickém jazyce a zejména je schopen pomoci IFS informačního systému vytvářet dynamické objednávky, řídit změnová řízení a komunikaci s firmou, která zodpovídá za informační systém žalované. Byť se název jeho pracovní pozice„ zaměstnance technické přípravy výroby“ shoduje s názvem pracovní pozice, kterou vykonávala žalobkyně, obsahově se jejich pracovní náplň podstatně lišila. Nemohlo tak dojít k nahrazení místa žalobkyně za místo [jméno] [příjmení]. Žalovaný vydal rozhodnutí o organizační změně dne 7. 6. 2019, kterou bylo zrušeno pracovní místo označené jako„ pracovnice technické přípravy výroby“ s účinností od 22. 8. 2019 z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa. Soud I. stupně dospěl ke zjištění, že tato organizační změna navazovala na další organizační změny provedené u žalované v letech předchozích, kdy došlo ke zrušení nejméně 40 pracovních míst. Rovněž v oddělení technické přípravy výroby probíhaly organizační změny a poslední změnou bylo zrušení místa žalobkyně, které končila dne 22. 8. 2019 rodičovská dovolená. Výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 6. 2019, kterou si žalobkyně převzala dne 23. 8. 2019, jí byla dána z důvodu nadbytečnosti podle ustanovení § 52 písm. c/ zákoníku práce s odůvodněním, že se s účinností od 22. 8. 2019 ruší pracovní místo pracovnice technické přípravy výroby zastávané žalobkyní. Téhož dne převzala žalobkyně i rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně ze dne 7. 6. 2019, ve kterém zaměstnavatel rozhodl s účinností od 22. 8. 2019 zrušit místo pracovnice technické přípravy výroby z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, a to za účelem zvýšení efektivnosti práce u zaměstnavatele a snížení nákladů zaměstnavatele. Dne 23. 8. 2019 převzala žalobkyně rovněž oznámení o překážkách v práci na straně zaměstnavatele, ve kterém bylo uvedeno, že jí zaměstnavatel nemůže přidělovat práci od 23. 8. 2019 do uplynutí výpovědní doby. Žalobkyni byla tedy dána výpověď z pracovního poměru z důvodu přijaté organizační změny oprávněně a žalovaný splnil všechny zákonné podmínky dané pro výpověď z organizačních důvodů. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Soudu I. stupně vytýkala, že nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobkyně hlavními důvody pro rozvázání pracovního poměru bylo údajné nesplňování kvalifikačních požadavků pro práci s počítačovým systémem IFS, dále skutečnost, že žalobkyně neovládá anglický jazyk, vyžadovaný žalovaným k výkonu práce na pozici pracovníka technické přípravy výroby a nakonec nesprávná organizace vzniku pracovního poměru, kdy na místo žalobkyně byl přijat jiný zaměstnanec, čímž však nemohlo dojít ke zrušení pracovního místa žalované. Je sice pravdou, že žalobkyně neprováděla dynamické objednávky, neřešila výrobkovou strukturu, nehlídala finální strukturu výrobku, netvořila odhady, neodpovídala za kontrolu v průběhu výroby a montáže a neovládá informační systém, který žalovaný zavedl v roce 2016, ale to byl jen logický důsledek skutečnosti, že byla na rodičovské dovolené a neměla objektivně možnost tyto činnosti zvládat. Do pracovního poměru současně se žalobkyní nastoupili ode dne 1. 5. 2014 čtyři zaměstnanci, mezi jinými i pan [jméno] [příjmení]. Pracovní poměr s [jméno] [příjmení] byl ukončen výpovědí z jeho strany, a není tedy možné hovořit o případné nadbytečnosti pana [příjmení], jak nesprávně uvedl soud I. stupně, když uvedl, že s ním měl být ukončen pracovní poměr z organizačních důvodů ke dni 31. 10. 2015. Jediným zaměstnancem kromě žalobkyně, s nímž byl rozvázán pracovní poměr z organizačních důvodů, a jež nastupoval zároveň s žalobkyní, byla paní [jméno] [příjmení]. S panem [jméno] [příjmení] byl ukončen pracovní poměr z důvodu jeho odchodu do starobního důchodu na jeho vlastní žádost ke dni 31. 12. 2019. Ze svědeckých výpovědí před soudem I. stupně pak mělo dle žalobkyně vyplynout, že její pozici po odchodu žalobkyně na mateřskou dovolenou zastával pan [jméno] [příjmení] a následně od roku 2015 také pan [jméno] [příjmení], který začal pracovat u žalovaného na částečný úvazek. Od roku 2016 přešel na plný pracovní úvazek, když se zavedl informační systém IFS pro řízení dokumentace a pro řízení výroby. Po odchodu žalobkyně na mateřskou dovolenou tedy převzal její práci pan [jméno] [příjmení] a následně částečně pan [jméno] [příjmení], který je u žalovaného zaměstnán na stejně označené pozici jako žalobkyně, tedy jako pracovník technické přípravy výroby, až doposud. Žalobkyně tak dovozovala, že pokud žalovaný rozhodl o zrušení místa pracovnice technické přípravy výroby s účinností od 22. 8. 2019 z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, jednalo se pouze o účelové a uměle vykonstruované rozhodnutí, neboť pracovní pozice žalobkyně zrušena nebyla. Jediným důvodem měl být cíl zbavit se žalobkyně jako nepotřebného zaměstnance po rodičovské dovolené a zachovat pracovní poměr s panem [jméno] [příjmení], který se za dobu trvání pracovního poměru u žalované profesně vyvíjel, osvojil si nové technologie a postupy, což žalobkyni nebylo umožněno. Žalobkyně tento závěr dovodila ze skutečnosti, že pan [příjmení] konal stejnou práci jako žalobkyně a po ukončení jeho pracovního poměru ke dni 31. 10. 2015 ji převzal zaměstnanec pan [jméno] [příjmení], který nahradil pana [příjmení]. [příjmení] tedy de facto nahradil žalobkyni na jejím místě. Tvrzení žalovaného o tom, že [příjmení] vykonával jinou práci než žalobkyně, resp. že jeho pracovní náplň byla jiná, podle žalobkyně není relevantní, neboť podstatný je druh práce sjednaný v pracovní smlouvě, a čí práci takovýto zaměstnanec vykonává. Žalobkyně je toho názoru, že přijatá organizační změna nesouvisela s druhem sjednané práce„ pracovnice technické přípravy výroby“, a nebyla zde tedy dána příčinná souvislost mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně, neboť sjednaný druh práce označené jako pracovník technické přípravy výroby, nebyl zrušen a namísto žalobkyně ji zastával pan [jméno] [př