54 CO 20/2022-75 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 722 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. téhož rozsudku současně zamítl žalobu žalobce v té její části, kterou se domáhal po žalované zaplacení dalších 19 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 722 Kč od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 738, § 739 odst. 1, § 1982, § 1987 odst. 1 a § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že žalované sice vznikla podle smlouvy ze dne [datum] o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) povinnost zaplatit žalobci částku 700 000 Kč do [datum] a žalovaná žalobci k posledně uvedenému dni zaplatila pouze 660 556 Kč, současně však dovodil, že část zbytku pohledávky žalobce z titulu vyplacení jeho podílu na SJM zanikla zápočtem vzájemné pohledávky žalované za žalobcem do výše 19 722 Kč. 3. Vyšel přitom ze zjištění, které učinil částečně ze shodných skutkových tvrzení účastníků a částečně z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], podle něhož účastníkům řízení vznikla za trvání manželství a před uzavřením smlouvy o vypořádání SJM povinnost zaplatit v souvislosti s výstavbou rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. Pohledec, který byl součástí jejich SJM, věřiteli [jméno] [příjmení] pohledávku z titulu smlouvy o dílo uzavřené oběma účastníky jako manžely, a to ve výši doplatku části ceny díla ve výši 39 444 Kč za stavební práce provedené za trvání manželství. Soud prvního stupně dále dovodil, že ani jeden z účastníků řízení si v době uzavření smlouvy o vypořádání SJM nebyl vědom toho, že je tento společný závazek ještě tíží, pročež nebyl ani výslovně zahrnut do dohody o vypořádání SJM; vztahuje se na něj nicméně obecné ujednání obsažené v čl. III. bodu 3.4 uvedené dohody, podle kterého má každý z účastníků řízení jako bývalých manželů povinnost zaplatit ½ každého závazku patřícího do SJM, který si sjednali oba manželé a který by vyšel najevo až po uzavření dohody. V případě řešeného závazku pak tento vyšel najevo až na jaře 2021, když svědek [jméno] [příjmení] upomněl žalovanou o povinnosti zaplatit fakturu vystavenou dne [datum], [číslo] znějící na jméno žalované a na částku doplatku části ceny díla při zohlednění dříve zaplacených záloh. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila věřiteli celou částku společného dluhu 39 444 Kč a započetla uvedenou platbu na pohledávku žalobce z titulu vyplacení jeho vypořádacího podílu na SJM, zbývá jí tak povinnost zaplatit žalobci nikoliv celý nedoplatek vypořádacího podílu 39 444 Kč (700 000 Kč – 660 556 Kč), nýbrž pouze jedna polovina žalobcem požadované částky ve výši 19 772 Kč. 4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to konkrétně do zamítavého výroku II. a do výroku III. o nákladech řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že jeho žalobě i v této části vyhoví. V důvodech odvolání namítal, že žalovaná neprokázala, že by se v případě pohledávky svědka [jméno] [příjmení] ve výši 39 444 Kč jednalo o společný dluh účastníků řízení, na který by bylo možno použít ujednání obsažené v čl. III. bodu 3.4 smlouvy o vypořádání SJM. Ohradil se zejména proti výpovědi svědka [jméno] [příjmení], když popřel, že by svědkovi odsouhlasil obsah faktury ze dne [datum]. Zdůraznil přitom, že samotný svědek popřel, že by fakturu buď jemu či žalované předal dříve než na jaře 2021. Současně svědkovi vytkl, že nijak nevysvětlil, z jakého důvodu byla vystavena faktura na částku 39 444 Kč stran údajně společného dluhu pouze na jméno žalované. Konečně pak poukázal na rozpor mezi výpovědí svědka [jméno] [příjmení] s obsahem emailu, kterým měla žalovaná uplatnit zápočet pohledávek, když zdůraznil, že svědek popřel existenci jakékoliv jiné pohledávky za některým z účastníků řízení, zatímco žalovaná v emailu adresovaném jeho osobě uvádí existenci další pohledávky svědka [jméno] [příjmení] za její osobou ve výši dalších 60 515 Kč. Poukázal také na rozpor emailu žalobkyně z června 2021, kterým jej měla vyzývat k úhradě celé částky 39 444 Kč panu [jméno] [příjmení], s obsahem potvrzení o údajné úhradě dluhu samotnou žalobkyní již ke dni [datum]. 5. Nově (viz k tomu v podrobnostech níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí) se žalobce v průběhu odvolacího řízení dovolával použití ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož nelze neurčitou a nejasnou pohledávku žalované použít k započtení. V souvislosti s tím žalovaný připomněl, že zatímco o jím uplatněné pohledávce z titulu nedoplatku vypořádacího podílu na SJM není mezi stranami řízení sporu, pro pohledávku žalované to neplatí. Spornost a neurčitost pohledávky žalované užité k započtení pak žalobce v odvolacím řízení dovozuje z toho, že žalovaná mění svá skutková tvrzení o tom, zda svědkovi [jméno] [příjmení] dluží oba účastníci řízení pouze započítávanou pohledávku 39 444 Kč nebo i druhou pohledávku ve výši dalších 60 515 Kč a o tom, zda pohledávku 39 444 Kč započetla na jím žalovanou pohledávku celou, nebo pouze z její jedné poloviny. Dále spornost dovozuje i z toho, že jeho stanovisko o tom, že z titulu provedených stavebních prací na dříve společném domě žalované ani kterékoliv třetí osobě nedluží ničeho, bylo od podpisu smlouvy o vypořádání SJM neměnné. Konečně v řízení před odvolacím soudem (dlužno podotknout, že rovněž nově – v podrobnostech k tomu opět v odůvodnění tohoto rozhodnutí níže) výslovně zdůraznil, že popírá, že by nějaký závazek vůči panu [jméno] [příjmení] existoval, když poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou znění smlouvy o dílo o výstavbě společného rodinného domu, a že žádný z účastníků (ani svědek [jméno] [příjmení]) nebyl schopen uvést, jaká byla celková cena díla prováděného svědkem, případně jakým způsobem byla určena její splatnost. 6. Současně vyjádřil obavu, že v případě uznání nároku žalované bude vystaven riziku, že po něm bude žalovaná v budoucnu vyžadovat rovněž zaplacení přinejmenším ½ z částky 60 515 Kč, popř. dokonce zaplacení celého takového dalšího závazku. 7. Napadenému rozhodnutí dále vytkl formální nedostatky v poučení o nemožnosti podat proti rozsudku odvolání, jakož i o možnosti podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, kdy žalobce je v poučení označen jako žalobkyně a žalovaná je označena jako žalovaný. 8. Žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování správný závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] označila za pravdivou, neboť přiléhavě vypověděl pouze o těch skutečnostech, které si pamatoval, když případná jeho neschopnost vzpomenout si na veškeré podrobnosti případu nemůže založit jeho nevěrohodnost. Svědka označila za věrohodného mimo jiné i s ohledem na to, že nemá bližší vztah k žádné ze stran sporu. Připustila, že v souladu s dohodou o vypořádání SJM mohla řádně započíst pouze ½ z částky 39 444 Kč, tedy 19 772 Kč, což napravila v rámci tohoto soudního řízení. Pokud by soud neshledal za řádně učiněný zápočet provedený emailem z [datum], došlo nepochybně k zápočtu vzájemných pohledávek v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Zbývajících 19 772 Kč pak již žalobci uhradila včetně úroku z prodlení. Pokud jde o dluh ve výši 60 515 Kč, zdůraznila, že se jedná o její výlučný (a nikoliv společný) závazek, tento nebyl užit k započtení a o způsobu jeho vypořádání se dohodla samostatně se svědkem [jméno] [příjmení] ještě před výslechem svědka před soudem prvního stupně. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Odvolací soud předesílá, že chybné poučení o nemožnosti podat odvolání proti rozsudku obsažené v písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí na přípustnosti opravného prostředku logicky nemá vliv a odvolacímu soudu tudíž ve věcném přezkumu napadeného rozhodnutí nebránilo. Vadnost samotného rozhodnutí pak nemůže zásadně založit ani lehce matoucí poučení o možnosti domáhat se výkonu rozhodnutí, ve kterém soud prvního stupně zřejmě omylem zaměnil osobu žalobce a žalované. 11. Na tomto místě je třeba uvést, že odvoláním žalobce bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko v zamítavém výroku II. a v závislém výroku III. o nákladech účastníků (ust. § 212 věta druhá, písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen„ o. s.