54 CO 214/2021-127 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba: budova bez č.p./ev.č. – jiná stavba a parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí] (výrok I.), jakož i žalobu na zaplacení částky 1 500 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o nepřiznání nákladů řízení žalovanému (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně uplatnila na základě tvrzení, že žalovanému darovacími smlouvami uzavřenými dne [datum] a dne [datum] darovala nemovité věci a spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech v žalobě specifikované. Protože se žalovaný vůči ní a dále vůči svému otci, který je pro žalobkyni osobou blízkou, dopustil zjevně hrubého porušení dobrých mravů, došlo dle žalobkyně k naplnění zákonných předpokladů pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ust. § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění; od obou darovacích smluv žalobkyně odstoupila dopisem ze dne [datum], žalovaný však její požadavek převodu vlastnického práva zpět na ni, resp. zaplacení obvyklé ceny nemovitostí, které v mezidobí převedl třetím osobám, odmítl s tím, že podle něj předpoklady pro vrácení daru nebyly naplněny. Hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalovaného žalobkyně shledávala v tom, že odcizil a na jiné místo přemístil železnou bednu, kterou měla u [anonymizována dvě slova] na krmení, že [anonymizována dvě slova] a přilehlé louky převedl na třetí osoby, čímž jí znemožnil přístup k pietnímu místu jejího manžela a využívání chatky, kterou má v blízkosti [anonymizována dvě slova] umístěnou, že poničil líheň umístěnou v budově postavené na pozemku p. [číslo] že vnitřní prostor této budovy, který je z titulu věcného břemene oprávněna užívat bez omezení, rozdělil a takto jí část budovy znepřístupnil, kdy jí přístup neumožnil ani za účelem odvezení líhně, že uplatnil požadavek na vyklizení této budovy vůči svému otci [jméno] [příjmení], že se k ní žalovaný chová hrubě, případně ji zcela ignoruje, nenavštívil ji o Vánocích 2019 a vrátil jí obálku s vánočním přáním a penězi, které mu po jeho matce poslala, že jí znemožňuje vídat jeho děti, že ji osočil ze„ zlodějiny“ a na dvířka ve stěně, kterou v označené budově, jí využívané jako garáž, nainstaloval, namaloval vulgární obrazec. 2. Soud prvního stupně poté, co vyhodnotil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejího vlastnického práva soudem (§ 80 o. s. ř.), vysvětlil, že nárok na vrácení daru, který žalovaný od žalobkyně získal dle darovací smlouvy účastníky uzavřené dne [datum], je zapotřebí posoudit (vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších – dále jen„ o. z.“) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to zejména jeho § 630, a nárok na vrácení daru, který žalovaný od žalobkyně získal dle darovací smlouvy účastníky uzavřené dne [datum], je zapotřebí posoudit dle § 2072 a násl. o. z. V návaznosti na závěr o skutkovém stavu věci (odstavec 14. odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) vyšel z toho, že vztahy mezi účastníky cca před 1,5 rokem ochladly, proběhla mezi nimi nějaká hádka, při níž se vzájemně uráželi, žalobkyně žalovanému zaslala nepříliš lichotivý vzkaz, který vyvolal negativní emoce nejen u žalovaného, ale i jeho manželky, v reakci na to žalovaný žalobkyni vrátil vánoční přání a finanční dar. Žalovaný připustil odvezení kovové bedny od rybníka, avšak v domnění, že je vlastníkem, v rozporu s uzavřenou smlouvou o věcném břemeni částečně žalobkyni znepřístupnil prostor líhně, ale učinil tak z poměrně pochopitelného důvodu, kterým byla obava o jeho věci tam uložené, které měly být žalobkyní v minulosti přemístěny (motocykly). Odchovna v líhni již delší dobu neplnila původní účel, sloužila toliko jako regál využívaný oběma účastníky. Nic z uvedeného dle názoru soudu prvního stupně ani samo o sobě, ani kumulativně však nedosahuje takové intenzity, aby chování žalovaného bylo možné považovat za hrubé porušení dobrých mravů (v režimu obč. zák.), resp. za ublížení úmyslné nebo z hrubé nedbalosti zjevně porušující dobré mravy (v režimu o. z.). Proto byla žaloba, kterou žalobkyně uplatnila nároky plynoucí z revokace předmětných darů, v obou částech zamítnuta. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně ve prospěch ve sporu neúspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření náhrady nákladů řízení žalovanému spatřoval v jeho chování, které, byť nedosáhlo takové intenzity, aby mohlo být podkladem pro revokaci daru, měl za závadové s tím, že minimálně některé žalobkyně mohla důvodně pokládat za rozporné s právem či dohodou mezi nimi uzavřenou, divit se nelze ani tomu, že žalovanému přičítala namalování vulgárního obrázku. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně se žalobkyně odvolala. V odůvodnění odvolání vyjádřila výhrady ke skutkovým zjištěním prvostupňového soudu o proběhnuvší hádce mezi účastníky; protože žádná hádka mezi nimi nikdy neproběhla, nelze učinit závěr o tom, že by vztahy mezi účastníky ochladly v jejím důsledku. Ve své výpovědi žalobkyně uvedla, že důvodem ochladnutí vztahů bylo její odmítnutí udělit žalovanému souhlas se stavbou rodinného domu na místě budovy postavené na pozemku p. [číslo] což ho urazilo natolik, že se k žalobkyni začal chovat hrubě, resp. začal jí dělat naschvály, ačkoliv si byl velmi dobře vědom jejího špatného zdravotního stavu; v tomto ohledu žalobkyně poukázala na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení]. Pokud jde o její vzkaz žalovanému připojený k vánočnímu přání, uvedla, že z její strany šlo pouze o reakci na jeho dlouhodobé chování k ní. Dle žalobkyně v provedeném dokazování nemá dostatečnou oporu ani závěr, že jí žalovaný prostor líhně znepřístupnil z pochopitelného důvodu, kterým byla obava o tam uložené věci, které jí měly být v minulosti přemístěny. I soud prvního stupně sám současně konstatuje, že odpovědnost žalobkyně nebyla jednoznačně prokázána; k rozdělení prostoru žalovaný přistoupil až poté, co ho žalobkyně opakovaně žádala o opravu dvířek u líhně, které úmyslně poničil. Protože žalobkyně žalovanému nijak neublížila a nechovala se k němu nevhodně a ani jinak ho k nevhodnému jeho chování vůči ní neprovokovala, měla za to, že vzájemné jednání účastníků bylo ze strany prvostupňového soudu vyhodnoceno nesprávně. Žalobkyně také zopakovala, že obrat v chování žalovaného velmi těžce nese stejně jako odloučení od pravnuček, které ráda navštěvovala. O ústní dohodě se žalovaným o tom, že rybníky nebudou zcizeny, neměla důvod pochybovat, stejně jako o tom, že i žalovaný bude ctít pietní místo svého dědečka (manžela žalobkyně). Žalobkyně též nesouhlasila se závěrem prvostupňového soudu, že nebylo prokázáno, že by vulgární obrázek na dveřích nainstalované stěny namaloval žalovaný; nadto pak mu v této souvislosti vytkla, že nebyla poučena a vyzvána podle ustanovení § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. Zdůraznila, že z výčtu chování žalovaného je přinejmenším právě to, že žalovaný nastříkal sprejem na desku v garáži velice vulgární obrazec, hrubým porušením dobrých mravů. Úplným závěrem pak žalobkyně namítla, že se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevypořádal s její účastnickou výpovědí, kterou ani ve výčtu provedených důkazů nezmiňuje, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, když podle jeho mínění tento správně vyhodnotil všechny předložené důkazy a jeho rozhodnutí je věcně správným. Ve vyjádření k odvolání poukázal na to, že žalobkyně v odvolání v podstatě opakuje důkazy, které byly provedeny, nic nového neuvádí; obsahem další části vyjádření k odvolání pak žalovaný učinil svoje stanovisko k jednotlivým výhradám žalobkyně vůči jeho osobě, resp. vůči jeho chování. Připustil, že mezi účastníky došlo k nedorozumění ohledně přestavby darovaných nemovitostí, zdůraznil však, že o tomto jeho záměru žalobkyně dostatečně dlouhou dobu věděla, z nepochopitelných důvodů následně se stavbou nesouhlasila. Žalovaný zdůraznil, že zamýšlenou stavbou rodinného domu by žalobkyně nebyla v ničem omezována ani poškozena, naopak by v rámci stavby došlo ke zkoulaudování garáže, která je takto nyní žalobkyní užívána bez stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Pokud jde o rybníky, darovala mu žalobkyně ideální polovinu, druhá byla ve vlastnictví dalšího člena rodiny. [příjmení] rybníky se vždy řádně staral, o přání rybníky neprodávat nevěděl a nikdy neslyšel, žádná taková dohoda nebyla a nikdy neexistoval ani žádný zákaz žalobkyně. Pokud později se žalovaný rozhodl svůj spoluvlastnický podíl zcizit, stalo se tak v rámci š