58 CO 60/2022-141 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 15 C 11/2020-90, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 250.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 250.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.; II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 100.950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně skutkově uzavřel, že žalobkyně do svého vlastnictví nabyla pozemek p. č. St. 848, jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa] a pozemek p. [číslo] vše k. ú. [obec], dále jen jako nemovitosti, které zamýšlela prodat [jméno] [příjmení] za částku 1.250.000 Kč, pročež s ním v realitní kanceláři [jméno] [příjmení] dne [datum] za přítomnosti stran sporu, svého otce, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jeho matky uzavřela Smlouvu o složení blokovacího depozita [číslo]. [jméno] [příjmení] v realitní kanceláři v hotovosti složil smluvenou částku blokovacího depozita 250.000 Kč; tyto finanční prostředky se dostaly do dispozice žalované, která je předala v rozsahu 200.000 Kč [jméno] [příjmení] (a to jako blokovací depozitum dle smlouvy [číslo] ze dne [datum] a tato nebyla vrácena, ač je v důsledku tohoto jednání jmenovaná stíhána mj. pro přečin zpronevěry) a částku 50.000 Kč si vložila do kabelky; žalobkyně takovému nakládání s částkou blokovacího depozita nebránila, ani jej před přítomnými svědky nesporovala. K účinnosti následně uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem na [jméno] [příjmení] nedošlo; do advokátní úschovy složená kupní cena ve výši 1.250.000 Kč (částku 250.000 Kč z ní do advokátní úschovy složil otec žalobkyně [jméno] [příjmení]) byla vrácena [jméno] [příjmení]. 3. Za aplikace § [číslo] odst. 1, 2, § [číslo] věty první a § 2997 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako o. z., a s odkazem na komentářovou literaturu soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni nárok na zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím vůči žalované nesvědčí, neboť se na její straně jednalo o vědomé plnění nedluhu ve smyslu § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobkyně netvrdila existenci ani mylnou domněnku existence jakéhokoliv titulu či právního vztahu mezi ní a žalovanou a pokud v žalobě připustila počáteční domněnku o existenci půjčky jejího otce žalované, nelze odhlédnout, že předmětné finanční prostředky byly žalobkyně a nikoliv jejích rodinných příslušníků; v žalobě žalobkyně uvedla, že žalované žádný právní titul nesvědčil a nesvědčí. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalobkyni nemůže být přiznáno právo na úhradu žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť si žalobkyně musela být vědoma, že nemá povinnost plnění poskytnout a přesto tak učinila nejméně tím, že strpěla nakládání se svými prostředky žalovanou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř., a plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši celkem 100.950 Kč. 4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že soud I. stupně neučinil správná skutková zjištění z jím provedených výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (je osobou nevěrohodnou) a [jméno] [příjmení] (je v postavení obžalované ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. 1 T 34/2020, odmítla vypovídat a čelila výhrůžkám ze strany [jméno] [příjmení]) a na jejich základě dospěl k nesprávnému závěru o skutkovém stavu a věc nesprávně právně posoudil. V odvolání ve zněních jeho doplnění zopakovala svá dosavadní tvrzení a shrnula závěry soudu I. stupně. Z výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dovodila, že částku 250.000 Kč předal [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], který ji přepočítal a peníze poté zůstaly ležet na stole a že ona„ předpokládala, že žalovaná si částku 250.000 Kč ze stolu vzala proto, že se jedná o zápůjčku, když ona i její otec žalovanou dobře znali a proto předpokládala, že jí ji následně vrátí“; měla tedy za to, že se mezi ní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem jednalo o zápůjčku uzavřenou konkludentním způsobem; když žalovaná peníze vrátit nechtěla, vyzvala ji dopisem ze dne [datum] k jejímu vrácení do [datum]; žalobu podala poté, co dnem [datum] uplynula šestitýdenní výpovědní lhůta (§ [číslo], § 2393 odst. 1 o. z.). Soud I. stupně účastnicemi konkludentně uzavřenou smlouvu o zápůjčce chybně právně posoudil dle § 2997 odst. 1 o. z. jako vědomé plnění nedluhu. Na jednání odvolacího soudu navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn, žalobě bylo vyhověno a jí bylo vůči žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaná ve svých písemných vyjádřeních k odvolání žalobkyně uvedla, že odvolání vesměs shrnuje argumentaci žalobkyně a závěry soudu I. stupně; žalobkyně nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní, od počátku si odporovala a v řízení nemohla uspět. Pokud žalobkyně své odvolání založila na tvrzení o konkludentně uzavřené smlouvě o zápůjčce, toto u soudu I. stupně nezaznělo, nebylo k němu provedeno žádné dokazování a takovéto tvrzení je nadto i v rozporu s provedenými důkazy. Žalovaná není ve sporu pasivně legitimována, žádné peníze si nevzala ani u ní neskončily; žalobkyně by peníze měla požadovat po [jméno] [příjmení]. K uzavření smlouvy o zápůjčce je třeba jednání obou stran, tj. nejen žalobkyně ale také jejího, jež však ona popírá. Nadto smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem a je tedy podstatné, komu byly peníze předány, pročež by ona mohla být pasivně legitimována pouze do výše 50.000 Kč. Upozornila na to, že výpovědi svědků si odporovaly („ lhal prakticky každý“) a jejich výpovědi žalobním tvrzením neodpovídaly. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že ani po doplnění tvrzení není zjevné, komu měla žalobkyně peníze půjčit a předat a měla za nepochopitelné, že částku 250.000 Kč uplatňuje po ní; navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario) a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a při nařízeném jednání a doplnění tvrzení žalobkyně bez potřeby dalšího dokazování dospěl k závěru, že je namístě rozhodnutí jako věcně správné potvrdit. 7. Již v žalobě žalobkyně ve vztahu ke svému tvrzení ohledně dalšího nakládání s částkou složeného blokovacího depozita ve výši celkem 250.000 Kč, uvedla, že„ se domnívala, že si peníze vzala žalovaná, že se jedná o půjčku paní [příjmení], protože její otec se s ní dobře znal z minulosti a ona sama ji znala také“, což si soud I. stupně, aniž by žalobkyni vedl k doplnění tohoto tvrzení, s ohledem na odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně vyložil jako tvrzení žalobkyně o její počáteční domněnce o existenci zápůjčky mezi jejím otcem a žalovanou. K výzvě k doplnění tvrzení a poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. při jednání odvolacího soudu žalobkyně upřesnila, že jí vůči žalované žalobou uplatněné plnění požaduje z titulu smlouvy o zápůjčce, jež měla být konkludentně uzavřena mezi ní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem dne [datum]. Skutkový děj, z něhož svůj nárok vůči žalované dovozuje, žalobkyně dále dle poučení soudu doplnila a upřesnila, když popsala, že svého otce, který od ní měl plnou moc„ ke všemu“ před [datum] nepověřila, aby za ni s žalovanou smlouvu o zápůjčce sjednal a neměla ani vědomost o tom, že by otec s žalovanou před [datum] o smlouvě o zápůjčce jednal. Ona sama na jednání dne [datum] šla proto, že ji o to její otec požádal s tím, že na jednání [jméno] [příjmení] složí zálohu na kupní cenu nemovitostí ve výši 250.000 Kč a tato zůstane v depozitu u [jméno] [příjmení]; měla za to, že takto se to u většího obnosu peněz dělá, že peníze budou její a u [jméno] [příjmení] budou na nějakou dobu pouze uloženy. O zápůjčce se s žalovanou při jednání nebavila ani ona a ani její otec. [jméno] [příjmení] částku 250.000 Kč položil na stůl a její otec peníze přepočítal. Ačkoliv si byla vědoma toho, že dle Smlouvy o složení blokovacího depozita [číslo] uzavřené dne [datum] v písemné formě mezi ní jako prodávající a [jméno] [příjmení] jako kupujícím, měly peníze zůstat u ní, nepřekvapilo ji, že peníze vzala [jméno] [příjmení] a že zůstaly u ní; překvapilo ji až to, že [jméno] [pří