59 CO 89/2022-33 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3.578 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které směřovala do nákladového výroku II. Nesouhlasila s aplikací ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) a namítala, že k použití tohoto ustanovení nebyl důvod. Zmínila, že účelem tohoto ustanovení bylo zamezit situacím, kdy by se přiznané náklady pravidelně dostávaly do hrubého nepoměru k hodnotě sporu, čímž by došlo k neproporcionálnímu sankcionování neúspěšné strany a žalobce byl podáním standardizované žaloby sledoval spíše výdělek než legitimní uplatnění práv. Dopad ustanovení míří na drobné pohledávky velkých poskytovatelů, např. poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, registrační poplatky, pokuty za černé jízdy v městské dopravě. Žalobkyně uvedla, že v tomto případě se nejednalo o bagatelní věc ani formulářovou žalobu. Ve skutkově obdobných věcech podala u soudu I. stupně současně další dvě žaloby, o kterých nebylo dosud rozhodnuto. Jedná se o pohledávky v rozdílné výši, vůči různým dlužníkům, s různými skutkovými okolnostmi (lhůty splatnosti, výše a počet splátek), jejichž podobnost spočívá jen v právním titulu uplatněných nároků. V tomto případě se jedná o rozhodnutí první a pojem„ opakovaně“ by se měl vykládat tak, že se o nich rozhoduje ve skutkově a právně obdobné věci minimálně podruhé. Žalobkyně dále uvedla, že z podstaty věci se žaloby podané týmž advokátem budou strukturou a formulačními obraty podobat, aniž by se jednalo o ustálený nebo automatizovaný vzor. Formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nedává sám o sobě příliš velký prostor pro tvůrčí vyjádření. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný nárok nezpochybnil, zůstal ve sporu i předžalobní fázi pasivní, neprojevil žádnou snahu svůj závazek řešit a náklady řízení tím snížit. Postup zvolený soudem I. stupně se tak jeví v rozporu s principem rovnosti stran v soudním řízení. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 11.564 Kč dle tarifní hodnoty určené podle § 8, § 7 advokátního tarifu. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.). 5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. 6. O odvolání bylo rozhodnuto podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání. 7. Ze spisu se podává, že žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení peněžité částky ve výši 35.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky na základě tvrzení, že žalovaný neuhradil svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a právním předchůdcem žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena. Žalovaný dluh uznal co do důvodu a výše. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl soudem I. stupně zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Soud I. stupně následně rozhodl napadeným rozsudkem bez nařízení jednání. 8. Na náhradu nákladů řízení přiznal soud I. stupně procesně úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek ve výši 1.400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 1.500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3 advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, dále náhradu hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Uvedl, že žalobkyně podala více žalob na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru, když u soudu I. stupně je vedeno ve skutkově a právně podobných věcech ještě řízení pod sp. zn. 28 C 39/2022 a sp. zn. 35 C 57/2022 a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč. 9. Podstatou odvolání je nesouhlas žalobkyně s výší přiznané náhrady nákladů právního zastoupení v řízení. Výhrada žalobkyně směřuje do aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu, které je zvláštním ustanovením o náhradě nákladů řízení. 10. Podle § 14b advokátního tarifu činí v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč (odstavec 1). Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7 (odstavec 3). Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty (odstavec 4). Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3 (odstavec 5). 11. Nelze přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně, že předmětné ustanovení směřuje jednoznačně na drobné pohledávky velkých poskytovatelů nebo výběrčích. Smyslem novelizace vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné od 1. 7. 2014, kterou bylo do ní včleněno ustanovení § 14b, bylo modifikovat sazbu odměny advokáta a paušální náhradu hotových výdajů na takovou výši, která je odpovídající a přiměřená náročnosti úkonů, jež činí advokát do zahájení řízení včetně v typově shodných, opakujících se věcech a jež proto pro něj nepředstavují z hlediska skutkového či právního posouzení případu takové nároky jako u jiných sporů, jež jsou jedinečné. 12. Podmínky vyplývající z § 14b advokátního tarifu byly v daném případě naplněny, jak soud I. stupně správně dovodil. Důvodně soud I. stupně zohlednil, že žalobkyně byla účastníkem, kterému v řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 14b odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu), že předmětem řízení byla peněžitá částka nepřesahující částku 50.000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu) a že nárok byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu). Soud I. stupně zmínil další dvě věci, ve kterých žalobkyně požaduje peněžité nároky založené na obdobných skutkových okolnostech při obdobném právním posouzení, uplatněné na ustáleném vzoru návrhu na zahájení řízení. 13. Není přitom rozhodující, že o nárocích žalobkyně vedených u soudu I. stupně u jiných senátů nebylo ještě rozhodnuto a že napadené rozhodnutí je prvním rozhodnutím o uplatněných nárocích žalobkyně. Smysl ustanovení § 14b advokátního tarifu pro přiznání náhrady nákladů řízení ve snížené výši byl naplněn, neboť žalobkyně skutkově a právně obdobné nároky uplatňuje opakovaně a při jejich uplatnění používá ustálený vzor. 14. Byť žalobkyně namítá, že, poskytuje-li advokát právní služby při vymáhání pohledávek více klientům, jedná se v případě žaloby vždy o individualizovaný skutkový popis s označením konkrétních důkazů, neznamená namítaná okolnost, že žaloba nenaplňuje znaky tzv. formulářové žaloby, jejíž definici podal Ústavní soud již v rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3923/11. V něm uvedl, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. 15. V posuzované věci bylo řízení zahájeno návrhem, v němž z hlediska vylíčení skutkového stavu věci žalobkyně netvrdila rozhodné skutečnosti, které