74 CO 17/2022-120 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 149 738 Kč a příslušenství ve výši 55 106 Kč (I. výrok) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 29 600 Kč (II. výrok). 2. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobce se domáhá zaplacení částky 149 738 Kč z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že zaměstnanec žalovaného dne 8. 10. 2017 poškodil při servisní činnosti na zemědělském stroji v sousedství stojící jiný zemědělský stroj žalobce značky ROmiLL (dále jen„ Zemědělský stroj“). Vyčíslená škoda sestávala z ceny, kterou žalobce zaplatil za náhradní díly (137 698 Kč) a vynaložených nákladů na opravu (11 040 Kč). Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že fakturou vystavenou dne 24. 10. 2017 vyúčtovala [právnická osoba], spol. s r.o., žalobci částku 137 698 Kč, splatnou 7. 11. 2017, jako cenu za dodání pláště válce S900 3/3 dr/cm. Z čestného prohlášení jednatele žalobce [jméno] [příjmení] sepsaného dne 15. 12. 2017 soud zjistil, že uvedeného dne již byla oprava Zemědělského stroje provedena třemi zaměstnanci žalobce, z nichž každý na opravě strávil 2 x 8 hodin. Z dopisu [právnická osoba] (dále jen„ Pojišťovna“) ze dne 13. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že Pojišťovna oznámila žalovanému, že neposkytne pojistné plnění, neboť nebylo prokázáno, že poškození [příjmení] stroje zavinil. Na takto ustaveném skutkovém základě soud uzavřel, že nejpozději v den sepsání čestného prohlášení (dne 15. 12. 2017) měl žalobce vědomost o vzniklé škodě, osobě povinné k její náhradě i o výši vynaložených nákladů na opravu. Nejpozději v tento den proto mohl uplatnit právo na náhradu škody u soudu a začala běžet promlčecí lhůta, která dle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) činí 3 roky. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu k soudu dne 21. 4. 2021, a žalovaný v řízení vznesl námitku promlčení, nemohl soud žalobci promlčené právo přiznat (§ 609 o. z.), neboť žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty. Námitku žalobce, že žalovaný předmětný nárok uznal, proto ode dne uznání dluhu začala běžet nová 10 letá promlčecí lhůta, posoudil soud jako nedůvodnou, neboť v řízení nikdo netvrdil (a z obsahu spisu se nepodává), že žalovaný uznal dluh písemně; má-li však uznání dluhu vyvolat zákonem zamýšlené důsledky (včetně běhu nové promlčecí lhůty), je písemná forma uznání dluhu dle § 2053 o. z. nezbytná. Za nedůvodnou považoval soud také námitku žalobce, že na běh promlčecí lhůty měla vliv skutečnost, že žalovaný nárok na náhradu škody uplatnil u Pojišťovny. Soud neposoudil vznesení námitky promlčení ani jako rozporné s dobrými mravy, neboť žalobcem popsaným jednáním žalovaného nenastala situace, pro kterou by námitka promlčení představovala zneužití práva, či by zánik nároku na zaplacení v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl pro žalobce nepřijatelně tvrdým postihem. Žalobci totiž nic nebránilo podat žalobu na zaplacení dříve přesto, že žalovaný uplatnil nárok u Pojišťovny a žalobce o zaplacení dluhu ujišťoval. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se zabýval otázkou, zda v důsledku jednání žalovaného skutečně došlo ke vzniku škody, a prováděl k těmto tvrzením navržené důkazy. 3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě a k doplnění žaloby, účast na jednání dne 8. 11. 2021) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 7 100 Kč a náhrady čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že žalobu podal až po nahlášení pojistné události žalovaným Pojišťovně, a poté, co po odmítnutí plnění Pojišťovnou žalovaný žalobci před svědky sliboval náhradu škody ze svých prostředků a dluh výslovně uznal. Žalovaná částka je součtem nejnižších možných nákladů na odstranění škody (nákladů na koupi náhradních dílů a náhrady mzdy zaměstnanců žalobce při opravě), neboť žalobce (vzhledem k tomu, že ke vzniku škody došlo nahodile a nechtěně) nenárokoval škodu vzniklou prostoji osob a strojů. Žalobce hodlal navrženými svědeckými výpověďmi prokázat, že jednatel žalovaného opakovaně před svědky v době od října 2017 do prosince 2019 uznával vinu za poškození stroje a sliboval žalobci úhradu škody prostřednictvím Pojišťovny, se kterou však při šetření pojistné události spolupracoval natolik liknavě, že úhradu škody z pojistného plnění de facto zmařil. Následně jednatel žalovaného žalobci sliboval, že mu škodu nahradí žalovaný, což se přes opakované písemné upomínky nestalo. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh uznal naposledy dne 20. 12. 2019, nedošlo k promlčení předmětného nároku. Žalobce uváděl, že není jeho vina, že Pojišťovna žalovaného odmítá uhradit škodu, neboť s Pojišťovnou nemá žádný právní vztah. Dále soudu vytýkal, že neprovedl důkaz spisem Pojišťovny k pojistné události, jímž hodlal prokázat, že žalovaný zásadní dokument k pojistné události doložil až 13. 12. 2019. Pojišťovna žalobci dne 12. 12. 2019 sdělila, že věc stále šetří, a až dne 16. 12. 2019 ho informovala o nevyplacení pojistného; žalobce nemohl podat žalobu dřív, než se dozvěděl, zda bude plněno z pojistky, navíc v situaci, kdy mu jednatel žalovaného až do 20. 12. 2019 úhradu dluhu sliboval. Promlčecí lhůta tak začala běžet 20. 12. 2019, kdy jednatel žalovaného dluh vůči žalobci před svědky uznal. Žalobce byl přesvědčen, že ho žalovaný úmyslně neinformoval o tom, že pojistnou událost nahlásil pozdě a na výzvy Pojišťovny doplnil poslední požadovaný dokument až v závěru roku 2019, přestože k pojistné události došlo 8. 10. 2017. Pokud by žalovaný s Pojišťovnou aktivně spolupracoval a likvidaci pojistné události nezdržoval, mohl žalobce podat žalobu dřív. 5. Ve vyjádření k odvolání považoval žalovaný rozsudek za správný. Měl za to, že podstata odvolání spočívá v nepochopení institutu promlčení ve vazbě na probíhající šetření pojistné události. Za správný a souladný s § 619, § 620 a § 635 odst. 2 o. z. považoval závěr soudu, že běh promlčecí lhůty v tomto řízení neovlivňuje průběh šetření pojistné události. V řízení bylo nesporné, že škodná událost měla vzniknout v říjnu roku 2017, že náhradní díly žalobce zaplatil na základě faktury splatné dne 7. 11. 2017 a že jednatel žalobce sepsal čestné prohlášení o vynaložených nákladech na opravu dne 15. 12. 2017. Žalobci od října 2017 nic nebránilo tvrzenou škodu vymáhat u soudu, a právě jeho liknavost byla důvodem zamítnutí žaloby. Průtahy při šetření pojistné události nezpůsobil žalovaný, ale žalobce, který neposkytoval Pojišťovně potřebnou součinnost, či doklady. Názor žalobce na počátek běhu promlčecí lhůty od skončení šetření Pojišťovny považoval žalovaný za absurdní, neboť v takovém případě by každý poškozený musel čekat s podáním žaloby na skončení šetření vyplývajícího z pojistného vztahu mezi škůdcem a jeho pojišťovnou, které by nemohl ovlivnit. Žalovaný popřel, že dluh uznal, a uvedl, že žalobce nepředložil jediný důkaz svědčící o uznání dluhu s účinky předpokládanými občanským zákoníkem. Skutečnost, že žalovaný nahlásil věc Pojišťovně, není uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o. z., když žalovaný zavinění škodné události opakovaně popíral, a Pojišťovna pojistnou událost došetřila se závěrem, že nebylo prokázáno jeho zavinění. Je-li důvodně vznesena námitka promlčení, je nadbytečné se zabývat dalším obsahem žaloby, proto soud postupoval správně, když žalobu zamítl a nevěnoval se věcnému přezkumu. Žalobce mohl soud o svém názoru na otázku promlčení přesvědčit na jednání, ke kterému se bez omluvy nedostavil. V odvolání navrhované důkazy je proto nutné již z procesních důvodů nepřipustit. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou k soudu dne 21. 4. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 149 378 Kč a příslušenství z titulu škody, kterou mu měl způsobit zaměstnanec žalovaného na Zemědělském stroji dne 8. 10. 2017. Tvrdil, že poté, co Pojišťovna žalovaného odmítla žalobci škodu nahradit, žalovaný opakovaně úhradu dluhu sliboval z vlastních prostředků. K prokázání těchto tvrzení navrhoval výslech jednatele žalobce [jméno] [příjmení], účetní [jméno] [příjmení] a spolupracovníka žalobce [jméno] [př