74 CO 186/2020-365 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem městský soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1 900 000 Kč (I. výrok) a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady řízení ve výši 389 030 Kč k rukám zástupce žalovaného (II. výrok). Soud považoval za nesporné, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo komplexní zhotovení stavby s názvem„ Přístupové komunikace a parkoviště k zámku [obec] – [příjmení]“ s dohodnutou cenou díla ve výši 40 503 852 Kč. Žalovaný se zavázal k dodávce stavebních prací. Bylo také nesporné sjednání záruční doby podle čl. XIII bod [číslo] smlouvy v délce 60 měsíců a závazek žalovaného, že sjednané dílo bude mít po dobu záruční doby vlastnosti stanovené smlouvou. Dílo bylo žalobci předáno dne [datum] a dne [datum] žalobce reklamoval vady, pro jejichž odstranění stanovil lhůtu 147 dnů od převzetí výzvy, tedy do [datum]. Sporné naopak mezi stranami zůstalo, zda ve smlouvě o dílo ze dne [datum] bylo platně sjednáno právo na smluvní pokutu ve prospěch žalobce. Podle soudu ve smlouvě nebyla sjednána lhůta k odstranění vad, ani způsob jejího určení. Z toho soud dovodil absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě ve vztahu ke smluvnímu textu čl. XV odst. [číslo] smlouvy, kde se uvádí„ V případě prodlení zhotovitele s odstraněním oprávněně reklamovaných vad je zhotovitel povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za každý takovýto případ a den prodlení.“ Soud konstatoval, že lhůta k odstranění vad byla stanovena až přípisem ze dne [datum] v rámci reklamace díla. Ani dokazováním však nebylo možné zjistit, jaká byla ustálená praxe mezi účastníky při stanovení přiměřené lhůty k odstranění vady, praxí byla spíše situace, kdy lhůty k odstranění vad vycházely z jejich charakteru, počasí a klimatických podmínek, za kterých bylo možné k odstranění vady přistoupit. Absence ujednání o termínech odstranění vad a o přiměřené lhůtě soud konfrontoval s následným chováním účastníků. Zjistil, že v zápise z jednání ze dne [datum] byl odsouhlasen a potvrzen termín odstranění poruch do [datum], tento byl ze strany žalovaného dodržen, jak vyplývá ze zápisu ze dne [datum]. Žalovaný se tak nedostal do prodlení s oprávněně reklamovanými vadami. [příjmení] to tyto konkrétní vady, spočívající v zatékání v anglických dvorcích, byly vadami projektu, které nemohl zhotovitel předvídat a musí být řešeny samostatným projektem. Ohledně výkladu smluvních ustanovení soud vycházel z právních závěrů uváděných v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3404/2008 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/2003. Uzavřel, že včasnou a přiměřenou lhůtu pro odstranění vady nebylo možné určit ani po provedeném dokazování, jednání ohledně termínu odstranění vad bylo vždy odlišné, někdy dokonce závislé na programových plánech ohledně kulturních akcí žalobce. Navíc se žalobci v řízení nepodařilo prokázat, že by za reklamovanou vadu zodpovídal zhotovitel, když podle výpovědi znalce [příjmení] [příjmení] příčinou zatékání do anglických dvorců byly perforace hydrofolie staršího data. Orgány památkové péče trvaly na zachování stávajícího rázu anglických dvorků, což nedovolovalo vytažení hydrofolie (izolace) až k límci nad povrch u anglického dvorku. Žalobci proto nárok na smluvní pokutu nevznikl a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu odměny advokáta za 15 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti rozsudku pro uznání ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem den [datum], vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], 2 porady s klientem přesahující 1 hodinu). Soud také přiznal náhradu hotových výdajů spojených s těmito úkony v paušální výši po 300 Kč a DPH v sazbě 21 % a výši 51 030 Kč. Žalovanému byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 95 000 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Napadl rozsudek v celém rozsahu a namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je nepřezkoumatelné, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podrobně uvedl, že již na prvním jednání dne [datum] soud konstatoval, že se jako předběžnou otázkou bude zabývat tím, zda ujednání o smluvní pokutě bylo platně uzavřeno. Dospěl však k závěru, že námitka neplatnosti smluvní pokuty je z důvodu její neurčitosti neoprávněná. Smysl a účel smluvní pokuty byl náležitě vyjádřen tak, že pro případ prodlení s odstraňováním oprávněně reklamovaných vad byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč za každý případ a den prodlení. Bylo zřetelně označeno porušení povinnosti, odstranění vady díla včas i sjednán způsob stanovení výše pokuty. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] vyplývá, že v rámci posouzení předběžné otázky soud neshledal ujednání o smluvní pokutě jako neurčité. Žalobce legitimně očekával, že soud ze svého názoru vyjde a dodrží zásadu předvídatelnosti rozhodnutí. Pokud se tak nestalo, bylo řízení zatíženo vadou, která má za následek nesprávné právní posouzení věci, jak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2742/07. Závěry o tom, že v zápise o jednání ze dne [datum] byl odsouhlasen termín odstranění poruch do [datum] a byl dodržen, nemají podle odvolatele oporu v provedeném dokazování. Žalobce nikdy netvrdil, že došlo k modifikaci původního termínu stanoveného v reklamaci ze dne 17. 4., tedy do 14 dnů od reklamace. Žalovaný byl v prodlení s odstraněním vady oprávněně reklamované dne [datum] již od [datum]. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný vadu odstranil bezprostředně po seznámení se závěry znalce [příjmení] [příjmení] vyplývá, že původně poskytnutá lhůta 14 dnů nebyla nepřiměřená. Zápis ze dne [datum] není modifikací původního termínu pro odstranění vady uvedeného v reklamaci ze dne [datum] Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána písemně, bylo zřetelně označeno porušení povinnosti i způsob výpočtu smluvní pokuty. Tento způsob je v souladu se závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 436/2011 nebo v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 119/99. Stavba byla veřejnou zakázkou financovanou z evropských dotačních prostředků, vůlí objednatele (žalobce) bylo sjednat sankci za prodlení s prováděním oprav. Včasné a řádné odstraňování vad bylo jedním ze zásadních požadavků žalobce a žalovaný s tím byl obeznámen. Lhůta k odstranění vad může být určena jednostranně, mělo by se však jednat o lhůtu přiměřenou s ohledem na charakter vady. To podporují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, ve kterém Nejvyšší soud se zabývá výkladem pojmu„ bez zbytečného odkladu“. Nemohou obstát ani závěry soudu, že žalobce neprokázal, že za vady odpovídá žalovaný. Na vady projektu žalovaný nikdy neupozornil. Nemožnost částečné realizace z důvodů památkové ochrany neznamená, že zhotovitel nemá povinnost navrhnout jiné řešení, které je funkční. Povinnost zavčas upozornit objednatele na nevhodnou povahu věcí nebo pokynů od něj převzatých, vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4815/2010. Na provedení díla byla poskytnuta záruka a reklamace byla uplatněna v době trvání záruky. Znalecký posudek Ing. [příjmení] označil za příčinu zatékání perforaci hydroizolace, ale také způsob jejího ukončení. Posouzení odpovědnosti za vady je však otázkou právní. Žalobce v odvolání také brojil proti náhradě nákladů řízení, resp. proti účelnosti jednotlivých úkonů právní služby zástupce žalovaného. S tímto principem není v souladu zejména přiznání náhrady nákladů za dvě porady s klientem, které nebyly nezbytné, stejně jako za písemná podání ze dne [datum], [datum] a [datum] Stanovisko žalobce bylo od počátku sporu konzistentní, porady zástupce žalovaného a jeho písemná vyjádření nebyly úkony, které by měly významný výsledek pro věc, ani úkony, které měly zvýšit efektivitu hájení práv žalovaného. Odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání, jeho vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem a soudní poplatek za odvolání nebyly náklady, které zavinil žalobce, ale vznikly z důvodů na straně soudu. Vznik těchto nákladů byl zapříčiněn náhodou, ve smyslu § 147 o. s. ř. a na žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby je nahrazoval. Odvolatel závěrem navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení nebo změněn tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit částku 1 900 000 Kč a nahradit žalobci náklady řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání ze dne [datum] namítl, že soud prvního stupně nebyl vázán svým předběžným