15 CO 144/2022-374 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 76 280 Kč (výrok I.). Dále soud I. stupně zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 19 677 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně soud I. stupně zavázal žalobce též k povinnosti nahradit České republice náklady státu ve výši 9 064,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalobce. V něm uvádí, že je přesvědčen o tom, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že nárok žalobce je za období„ první pracovní neschopnosti“ od [datum] do [datum] promlčen. Dále namítá, že soud I. stupně se nezabýval platností převedení žalobce na jinou práci, a to přesto, že žalobce tuto neplatnost důvodně namítal. V neposlední řadě pak má žalobce za to, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že„ druhá pracovní neschopnost“ od [datum] do [datum] nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne [datum]. K závěru o promlčení části nároku žalobce uvádí, že ačkoliv se žalobce vůči žalovanému domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala od [datum] do [datum], soud I. stupně nahlíží na nárok žalobce jako na dva samostatné nároky odpovídající dvěma pracovním neschopnostem, z nichž první trvala od [datum] do [datum] a druhá trvala od [datum] do [datum]. Ohledně„ první“ pracovní neschopnosti pak soud I. stupně uzavřel, že nárok z ní plynoucí je promlčen, když 2letá subjektivní promlčecí lhůta, která počala běžet ode dne vyplacení poslední dávky nemocenského za toto období, tj. dne [datum], uplynula dnem [datum], přičemž ohledně tohoto nároku byla podána žaloba až dne [datum]. S tímto posouzením se žalobce neztotožňuje, považuje je za formalistické a i když připouští, že praktický lékař žalobce vystavil dvě rozhodnutí o jeho dočasné pracovní neschopnosti, žalobce zdůrazňuje, že ani v mezidobí mezi ukončením první pracovní neschopnosti dne [datum] a nastoupením druhé pracovní neschopnosti dne [datum] fakticky nemohl vykonávat práci na pozici důlního zámečníka, když mu bylo zaměstnavatelem sděleno, že bude převeden s účinností od 1. 6. na jinou práci, a že v mezidobí má čerpat řádnou dovolenou. Z tohoto mezidobí, konkrétně ze dne [datum], také pochází lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, vystavený pracovním lékařem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož vyplývá, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro práci důlního zámečníka následkem pracovního úrazu. Žalobce tedy prokazatelně nemohl ani v této době plnit úkoly zaměstnavatele v rámci stávající pracovní náplně, když na novou pozici – dělník na povrchu hornických provozů, lampárna, šatnář – měl být převeden až ke dni [datum]. Pokud by žalobce v rozporu s výše uvedeným tuto práci vykonával, jednalo by se o porušení zákona, za které by žalovanému hrozily sankce ze strany příslušných státních orgánů. Za těchto okolností tak nelze pojem pracovní neschopnosti redukovat na význam, který má podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ale je třeba jej vykládat jako každé období, v němž zaměstnanec nemohl pro dlouhodobou ztrátu způsobilosti konat sjednanou práci – tedy i období mezi„ dvěma pracovními neschopnostmi“ žalobce. Na pracovní neschopnost žalobce proto nelze nahlížet jako na dvě oddělená období, z nichž plynou samostatné nároky, které se rovněž samostatně promlčují, ale jako na jeden kontinuální celek pracovní neschopnosti trvající od [datum] do [datum], z něhož plyne toliko jeden nárok, který se mohl jako takový promlčet nejdříve dne [datum]. Pokud tedy byla žaloba podána dne [datum], jednalo se i ohledně„ první“ pracovní neschopnosti o nárok včas uplatněný, tedy nikoliv promlčený. Žalobce dále namítá, že byl žalovaným neplatně převeden na jinou práci. Námitkami, které v této souvislosti žalobce uváděl, se podle žalobce soud I. stupně dostatečně nezabýval. K tomu žalobce uvádí, že otázka platnosti převedení na jinou práci je přitom zcela zásadní pro posouzení příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobce a jeho„ druhou“ pracovní neschopností (byť se žalobce domnívá, že se fakticky jednalo stále o jednu a tutéž pracovní neschopnost). Žalobce zůstává nadále přesvědčen o tom, že jeho převedení na jinou práci bylo neplatné, a to hned z několika důvodů. Jednak má v této souvislosti žalobce za to, že bez právně účinného posudku o zdravotní způsobilosti není splněna nezbytná podmínka převedení na jinou práci dle ust. § 41 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce. K tomu pak uvádí, že v daném případě žalobce převzal lékařský posudek o zdravotní způsobilosti ze dne [datum] až dne [datum], což uvedl i soud I. stupně v odst. 22 napadeného rozsudku. Za této situace má tedy žalobce za to, že byl převeden na jinou práci bez posudku o zdravotní způsobilosti a jeho převedení tedy před předáním posudku dne [datum] je neplatné. Dále v této souvislosti poukazuje na ust. § 41 odst. 7 zákoníku práce a na listinu„ Převedení na jinou práci“ ze dne [datum] (založené na č.l. 82 spisu) s tím, že v ní není doba trvání převedení na jinou práci, jakkoliv patrná. Za takové určení doby přitom podle žalobce nelze považovat konstatování, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou, když to je vyjádřením trvání pracovního poměru, nikoliv doby, po kterou bude zaměstnanec vykonávat jinou práci. Podle posudku o zdravotní způsobilosti přitom žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce horníka; dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti přitom neznamená její trvalou ztrátu. Pokud by se na straně žalobce jednalo o trvalou ztrátu zdravotní způsobilosti, pak už by nešlo o důvod převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. a/, ale podle § 41 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce, za něž by žalobci náležel podle § 139 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Z uvedeného je zřejmé, že určení doby převedení na jinou práci je podstatnou náležitostí tohoto úkonu ze strany zaměstnavatele, a to jak z důvodu odlišení důvodů obligatorního převedení podle § 41 odst. 1 písm. a/ a b/ zákoníku práce, tak i z důvodu ochrany zaměstnance, který tak bude moci zvážit, zda-li za daných podmínek ve stávajícím zaměstnání setrvá – a to při zohlednění povahy nově vykonávané práce i předpokládaných finančních dopadů takového převedení. I z tohoto pohledu pak převedení na jinou práci nebylo provedeno platně. Za této situace má žalobce za to, že převedení na jinou práci je neplatné, a tedy pokud žalobce nebyl platně převeden na jinou práci, nepřestal být nikdy až do skončení pracovního poměru u žalované zaměstnán na pozici důlního zámečníka, kterou prokazatelně v důsledku pracovního úrazu vykonávat nemohl. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je tak v celém rozsahu důvodný. Ohledně otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a„ druhou“ pracovní neschopností, žalobce uvádí, že i kdybychom odhlédli od neplatnosti převedení žalobce na jinou práci, má žalobce za to, že nemohl v důsledku pracovního úrazu vykonávat ani tuto pracovní náplň. I„ druhá“ pracovní neschopnost žalobce tak byla s pracovním úrazem v příčinné souvislosti. Zde žalobce poukazuje na výslech soudního znalce [příjmení] [příjmení], jakož i na jeho písemné vyjádření ze dne [datum] s tím, že znalec přišel s novým a překvapivým tvrzením, že„ druhá“ pracovní neschopnost žalobce nebyla způsobena pracovním úrazem, ale souvisela s obecným onemocněním – artrózou. Tuto informaci pak znalec po téměř 10 letech probíhajícího sporu navíc zasadil do širšího rámce, kdy uvedl, že podle jeho závěrů neobstojí ani posudek o zdravotní nezpůsobilosti žalobce k práci důlního zámečníka, vydaného pracovním lékařem MUDr. [jméno] [příjmení], přičemž současnou optikou hodnoceno, pozbyl žalobce pracovní způsobilost nikoli v důsledku pracovního úrazu, ale právě v důsledku artrózy. Tyto nové znalecké závěry převzal soud I. stupně za svá (viz odst. 14 napadeného rozsudku). V této souvislosti žalobce zdůrazňuje, že není z procesního hlediska přípustné, aby si znalec vybíral z okruhu skutkových okolností a podkladů, když tyto má znalci určit soud a odpovídal na znalecké otázky, které mu nebyly položeny. Žalobce má za to, že v projednávané věci je to právě znalec, který si vybírá na základě své úvahy skutková tvrzení a předložené důkazy, které pak položí za východisko svého posudku, ale které soud vůbec nehodnotil. Žalobce v tomto směru zdůrazňuje, že je zcela nepřípustné, aby soudní znalec přišel v závěru řízení před soudem I. stupně s rozšířením svých znaleckých závěrů, k nimž nebyl soudem povolán, o překvapivou (a dosud patrně neznámou) informací o tom, že žalobce trpěl artrózou postižené ruky, která zapříčinila jeho druhou pracovní neschopnost. Stejně tak se znalec nebyl v žádném případě oprávněn vyjadřovat ke dříve