15 Co 88/2022-199 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 193 788 Kč a dále se domáhala, aby bylo soudem konstatováno, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována zaručeného v § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. V žalobě tvrdila, že byla zaměstnána u žalované od , datum, do , datum, na pozici vědeckého pracovníka (junior researcher VP2), že od , datum, byla jmenována jako vedoucí Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek, že její tarifní mzda od roku 2016 činila 22 071 Kč, příplatek za vedení 5 000 Kč a osobní příplatek 16 000 Kč. Dne , datum, podala výpověď a její pracovní poměr skončil , datum, . Dále tvrdila, že na její pozici (vedoucího oddělení) nastoupil prof. RNDr. , jméno, , příjmení, , CSc., avšak jen na poloviční úvazek. Ten začal pobírat tarifní mzdu 16 234 Kč měsíčně, což odpovídalo 20-ti hodinovému úvazku týdně, a osobní příplatek 18 766 Kč. Žalobkyně poukazovala na to, že osobní příplatek RNDr. , příjmení, byl vyšší než její osobní příplatek, a to při stejné práci a polovičním pracovním úvazku oproti žalobkyni. V tom žalobkyně spatřovala svou diskriminaci z důvodu pohlaví, přičemž poukazovala na to, že k této diskriminaci dochází u žalované systémově. Nárok na zaplacení žalované částky odůvodňovala tím, že měsíční rozdíl jejího platu a platu jejího nástupce (RNDr. , příjmení, ) činil 21 532 Kč, což za období od ledna do září 2016 činilo v součtu 193 788 Kč. Požadovala, aby žalovaná odstranila následky svého diskriminačního jednání tím, že jí bude doplacen rozdíl mezi mzdou, kterou sama dostávala, a mezi mzdou, která odpovídá výši mzdy jejího nástupce. Poukazovala rovněž na ust. § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, podle kterého má právo na přiměřené zadostiučinění. Z tohoto důvodu požadovala, aby soud rovněž konstatoval, že ze strany žalované došlo k diskriminačnímu jednání.2. Žalovaná oba uplatněné nároky považovala za nedůvodné a navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Bránila se tím, že žalobkyně nepracovala na pozici vědeckého pracovníka, ale na pozici postdoktoranda (dle kariérního řádu žalované stupeň V3). Poukazovala na to, že RNDr. , příjmení, nenastoupil na místo žalobkyně, ale nastoupil na pozici vědeckého pracovníka (dle kariérního řádu pozice V6) s tím, že jeho sjednaná práce byla jiná než u žalobkyně, a také význam druhu jeho práce byl jiný než u žalobkyně (v tomto směru poukazovala na to, že žalobkyně nebyla v pozici samostatného vědeckého pracovníka, když její pozice vyžadovala supervizi). Namítala také, že žalobkyně se s RNDr. , příjmení, nemůže poměřovat ani z hlediska osobního příplatku, když osoba RNDr. , příjmení, byla v odborné veřejnosti široce známa a byla respektována v České republice i v zahraničí; RNDr. , příjmení, měl také větší odpovědnost a více povinností než žalobkyně.3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z 8. 12. 2021, č. j. 38 C 12/2019-166, kterým zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení částky 193 788 Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně určení, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována podle § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení za tlumočné ve výši 11 799 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 89 032 Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy, dále výslechem svědků , příjmení, , jméno, , příjmení, , prof. Ing. , jméno, , příjmení, , CSc. (zástupce ředitele žalované), , jméno, , příjmení, (bývalá zaměstnankyně žalované a účastnickým výslechem žalované (zastoupené ředitelem prof. , jméno, , jméno, , jméno, ). Po takto provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na jejíž základě žalobkyně u žalované pracovala jako postdoktorand V3 s tím, že v průběhu pracovního poměru začala vykonávat funkci vedoucí Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek, kterou po ukončení pracovního poměru žalobkyně převzal RNDr. , jméno, , příjmení, . Dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně byla správně a v souladu s pracovní smlouvou zaměstnána s druhem práce postdoktorand a její ohodnocení kvalifikačního stupně bylo v souladu s interními předpisy žalované. Pokud se týká srovnání mzdy – osobních příplatků žalobkyně a RNDr. , příjmení, , uvedl, že jde srovnávat pouze stejné či obdobné pracovní činnosti (stejný druh práce) a nelze tak srovnávat pracovní i mzdové ohodnocení včetně osobních příplatků jiných kvalifikačních stupňů (tj. v daném případě postdoktoranda stupně V3 a vedoucího vědeckého pracovníka stupně V6). Z účastnické výpovědi žalované dovodil, že žalovaná měla právo určit výši osobních příplatků zaměstnanců a že v případě RNDr. , příjmení, byl přiznán osobní příplatek ve vyšší částce (než u žalobkyně) z důvodu jeho rozsáhlých zkušeností a schopností při zajištění rozvoje vědecké odborné činnosti a při zajišťování grantů; bylo rovněž zohledněno to, že kromě řídící funkce vedoucího Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek byl také vědeckým poradcem ředitele v oblasti atmosférické chemie. Dospěl proto k závěru, že pokud žalobkyně srovnává takto odlišné kvalifikační zařazení zaměstnanců, nemůže to vést k možné diskriminaci na pracovišti ve vztahu k odměňování zaměstnanců, proto žalobu ohledně obou uplatněných nároků zamítl. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady ve výši 11 799 Kč představují náklady státu za tlumočení při přepisu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které soud byl nucen na návrh žalobkyně zpracovat tak, aby byl zajištěn překlad z jednacího jazyka Evropské unie do češtiny. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové částce 89 032 Kč.4. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolání postavila na následujících námitkách.o) Namítala nesprávné závěry vyplývající ze srovnání náplně práce žalobkyně a RNDr. , příjmení, . V tomto směru trvala na tom, že práce, kterou vykonávala ve funkci vedoucího oddělení, byla stejná jako u jejího nástupce RNDr. , příjmení, . Poukázala na to, že i soud I. stupně dospěl sám k závěru, že práva a povinnosti žalobkyně, jakožto vedoucího oddělení, a práva a povinnosti RNDr. , příjmení, , jakožto vedoucího stejného oddělení, byla podobná či skoro stejná. S ohledem na to považovala za nesprávný závěr soudu I. stupně, že i přes shodnou náplň pracovní činnosti nelze práce vykonávané žalobkyní a RNDr. , příjmení, srovnávat. Namítala také, že soud nepřihlédl k tomu, že RNDr. , příjmení, stejnou práci jako žalobkyně vykonával na poloviční úvazek.o) Namítala, že se soud I. stupně v rozsudku nijak nevypořádal s tím, že podle vnitřního předpisu žalované má osobní příplatek náležet za dosažené výsledky v práci, avšak RNDr. , příjmení, ho obdržel ihned při nástupu do práce a byl mu přidělován bez ohledu na jeho dosažené výsledky při plnění pracovních úkolů. V tomto směru poukazovala na čl. 3 vnitřního mzdového předpisu žalované (, číslo, 2016), ze kterého jednoznačně vyplývá, že osobní příplatek je přidělován za dlouhodobé velmi dobré pracovní výsledky nebo kvalitní plnění většího rozsahu úkolů, popřípadě za plnění konkrétního projektu výzkumu a vývoje. Jedná se tedy o ocenění zaměstnancovy práce ve smyslu § 110 odst. 2 zákoníku práce. Měla proto za to, že osobní příplatek nelze uložit za jiné skutečnosti, jiné aspekty práce vyjmenované v § 110 zákoníku práce, neboť toto by bylo v rozporu se závazným předpisem zaměstnavatele, kdyby zaměstnavatel neodměňoval práci podle předem stanovených pravidel, které si sám svým rozhodnutím stanovil, ale zcela arbitrárně podle svého volného uvážení. Namítala, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ve srovnání žalobkyně a RNDr. , příjmení, byl ke stanovení odlišné výše osobního příplatku důvod. Poukázala v tomto směru i na výpověď statutárního zástupce žalované (prof. , jméno, , jméno, ), ze které vyplynulo, že stanovení osobního příplatku RNDr. , příjmení, bylo založeno na jeho zkušenostech a schopnostech při zajištění rozvoje vědecké odborné činnosti a zajišťování grantů. V tomto směru namítala, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by RNDr. , příjmení, tyto zkušenosti a schopnosti skutečně měl a že by skutečně rozvinul vědeckou činnost či zajistil pro zaměstnavatele granty. Pokud stanovení osobního příplatku zohledňovalo i to, že RNDr. , příjmení, byl také vědeckým poradcem ředitele v oblasti atmosférické chemie, namítala, že v řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu tyto činnosti RNDr. , příjmení, vykonával a jaká byla konkrétní náplň této jeho činnosti. Z toho všeho plyne, že osobní příplatek RNDr. ,