17 CO 136/2022-242 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 14 C 31/2021-207 („ dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 69.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 69.800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným dále uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.444 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovanému 1) a 2) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově, soudní poplatek ve výši 3.490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1) odvolání, ve kterém uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2020, č. j. 4 T 22/2019-722 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 68 To 65/2020-841, ze dne 29. 6. 2020 uznán vinným spácháním přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákona, spáchaným formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a dále přečinu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaný 1) připomenul, že soud je dle ustanovení § 135 o.s.ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, přičemž zmíněný rozsudek je způsobilý suplovat žalobní tvrzení žalobce maximálně v rozsahu skutečností uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Žalovaný 1) poukázal na znění trestního rozsudku, z něhož vyplývá, že majiteli odcizeného vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] [jméno] [příjmení] byla způsobena škoda ve výši 171.500 Kč odcizením vozidla a škoda ve výši 2.005 Kč poškozením vozidla, která byla zjištěna při nálezu vozidla v obci [obec]. Dle žalovaného 1) je třeba především rozlišovat, že byl odsouzen za krádež, nikoliv za poškození věci jako takové. [příjmení] odcizením vozidla by mohla škoda žalobci vzniknout pouze za předpokladu plnění žalobce při nenalezení a nevrácení vozidla. Ze skutkové věty trestního rozsudku je zjevné, že škoda způsobená na vozidle, jejíž úhrada byla žalovanému trestním rozsudkem uložena k náhradě a která byla rovněž v plné výši uhrazena, byla zjištěna a vyčíslena k okamžiku nalezení vozidla, což je v rozporu se závěry soudu o existenci dalších vad. Dle žalovaného 1) vypořádáním nároku na náhradu škody v trestním řízení nastala překážka věci rozsouzené a soud nebyl oprávněn nárok žalobci přiznat. Žalovaný 1) dále namítl, že nalézací soud z provedených důkazů učinil nesprávný závěr o jím způsobení škody, neboť v řízení nebylo prokázáno, jaký byl stav vozidla k okamžiku, kdy se jej s žalovaným 2) zmocnili. Pouhé tvrzení svědka [jméno] [příjmení] není způsobilé prokázat absolutní bezvadnost vozidla k okamžiku jeho odstavení na parkovišti. Stav vozidla prostý poškození byl žalobcem dokládán zápisem o prohlídce vozidla při jeho vstupu do pojištění ze dne [datum]. Od tohoto data do [datum] do 16:00, kdy je [jméno] [příjmení] zaparkoval před domem, mohlo vzniknout na vozidle jakékoliv z tvrzených poškození. Škoda dle žalovaného 1) tedy mohla vzniknout před odcizením vozidla, zejména po jeho zaparkování jeho vlastníkem [jméno] [příjmení] dne [datum] v 16:00 hod a jeho ponecháním bez dozoru na sídlišti do doby jeho odcizení. Žalovaný 1) uvedl, že v řízení tvrdil a svým výslechem potvrdil, že žádnou škodu na vozidle nezpůsobil. Dle jeho názoru žalobce byl povinen tvrdit a prokazovat, že to byl právě on, kdo škodu na předmětném vozidle způsobil, kdy ji způsobil, jakým konkrétním jednáním byla způsobena a jaká konkrétní škoda byla způsobena. Výslech svědka [jméno] [příjmení] o stavu vozidla nemůže na uvedeném nic změnit. K tomuto žalovaný 1) uvedl, že rozsah poškození byl nedostatečně tvrzen a nelze plně ztotožnit ani škody zjištěné při nálezu vozidla se škodami zjištěnými při kontrole pracovníkem autoservisu. V přímém rozporu je pak konstatování soudu, že vozidlo bylo poškozeno tak, že bylo nepojízdným. Žalovaný 1) dále vznesl výhrady vůči výši vypočtené škody a namítl, že žalovaným již bylo uloženo nahradit škodu společně a nerozdílně trestním rozsudkem. Bez bližšího odůvodnění byl žalobci přiznán i zákonný úrok z prodlení. Žalovaný 1) dále soudu prvního stupně vytkl, že nebyl oprávněn provést uvedený soudní spis k důkazu, když provedení takového důkazu nebylo žádnou ze stran navrhováno. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný 2) se k podanému odvolání písemně nevyjádřil. 4. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného 1) uvedl, že je považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně označil za správný a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného 1) jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k oběma žalovaným, neboť tito škodu způsobili společným jednáním a byli zavázáni k povinnosti nahradit škodu žalobci společně a nerozdílně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) není důvodné. 7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení částky 69.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení s poukazem na skutečnost, že provedl likvidaci pojistné události, k níž došlo dne [datum] a vyplatil plnění [jméno] [příjmení] na základě uzavřené pojistné smlouvy [číslo] kterou bylo sjednáno havarijní pojištění vozidla Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] (dále také pedmětné vozidlo). Žalovaní společně v noci z 1. 2. na [datum] předmětné vozidlo odcizili, přičemž toto vozidlo bylo nalezeno za přítomnosti žalovaného 1) dne [datum]. Vozidlo bylo nalezeno poškozené, pojistná událost byla vlastníkem vozidla nahlášena a byla řešena jako totální škoda, přičemž obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku 160.000 Kč. Hodnota zbytku pojištěného vozidla byla zjištěna aukcí, nejvyšší nabídka činila 85.200 Kč a následně byla odečtena ve smlouvě sjednaná spoluúčast 5.000 Kč. Výsledná výše pojistného plnění proto činí 69.800 Kč. Tuto částku žalobce požadoval po žalovaných 1) a 2) uhradit s poukazem na ustanovení § 2820 občanského zákoníku, když trestní soud žalobce odkázal s nárokem na náhradu škody na civilní řízení. Žalobce vyzval žalované k úhradě této částky dopisy ze dne [datum] a [datum] na adresu obou žalovaných. 8. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil, přičemž důvody jeho nesouhlasu byly shodné, jako jsou důvody obsažené v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. 9. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, které blíže specifikoval pod bodem 6 odůvodnění rozsudku, zejména připojeným spisem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 T 22/2019, a s poukazem na ustanovení § [číslo] a § [číslo] žalované 1) a 2) zavázal k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 69.800 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní se dopustili úmyslné trestné činnosti za účelem obohatit se na úkor druhých a takto postupovali ve vztahu k [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem předmětného vozidla, které společně odcizili. Soud prvního stupně poukázal na výrok rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 22/2019, který nabyl právní moci dne [datum], dle kterého je zřejmé, že oba žalovaní jako odsouzení pachatelé a škůdci jednali společně, byť v rozdílných rolích, ale přes takovouto dělbu lze dovodit jejich společnou a nerozdílnou odpovědnost, neboť jednání jednoho z nich bylo alespoň nepřímo podpořeno jednáním druhého, když jeden ze žalovaných kradl a druhý odjel s odcizeným vozidlem. Soud prvního stupně dále poukázal na trestní rozsudek, kde žalovaní byli v adhezním řízení zavázáni k náhradě škody [jméno] [příjmení] ve výši 2.005 Kč a ve zbytku byl žalobce odkázán na občanskoprávní řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce vyplatil za škůdce (žalované) majiteli předmětného vozidla [jméno] [příjmení] pojistné plnění ve výši 69.800 Kč. Obranu žalovaného 1) označil soud prvního stupně za snahu vyhnou