17 CO 172/2022-159 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 7 C 166/2020-120, že se zamítá žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200.000.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce především namítá, že soud prvního stupně neřešil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2437/2021, a nesprávně posoudil otázku, zda nárok žalobce je či není promlčen. Žalobce má za to, že prokázal soudu prvního stupně uplatnění svého nároku dne [datum], žalovaný žádné stanovisko nevydal ani proti žalobě nebrojil. Pokud by soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., musel by dospět k závěru, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 200.000.000 Kč s příslušenstvím, když námitka promlčení vznesená žalovaným přiznaná soudem prvního stupně nemá oporu v zákoně. Soud prvního stupně měl respektovat žalobcem podanou žalobu, objasnit příčinu odpovědnosti žalovaného za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., která nepodléhá promlčení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě se vyhovuje, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil. K jednání nařízenému odvolacím soudem na den [datum] se žalovaný nedostavil, ve své omluvě uvedl, že napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný vycházející z dostatečných skutkových zjištění, na které byly aplikovány zcela přiléhavé právní závěry a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] (ve znění pozdějších doplnění) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 240.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem Okresního soudu ve [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99, konkrétně jeho rozsudkem ze dne [datum], jakož i postupem Krajského soudu v Brně, a to rozsudkem ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 17 Co 360/2000, který nabyl právní moci dne [datum], kdy soudy obou stupňů nevydaly rozsudek, jímž by žalovaného (Zemědělské družstvo [obec]) zavázaly uhradit žalobci částku 630.358 Kč a rozhodly tak v rozporu s právní normou - ustanovením § 243 a § 195 obchodního zákoníku. Soudy obou stupňů se dle tvrzení žalobce nezabývaly výpověďmi svědků, kteří uvedli, že dohodu dne [datum] nepodepsali, ani podepsat nemohli. Žalobce dále poukázal na to, že svoji pohledávku v řízení před Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. 5 C 220/99 uplatnil jako podnikatel, prostředky chtěl použít pro podnikání, vinou soudů obou stupňů se tak nestalo, proto žalovaný stát odpovídá za škodu způsobenou žalobci dle § 420 občanského zákoníku. V doplnění žaloby po poučení soudem prvního stupně žalobce uvedl, že soud rozhodoval v rozporu s právní normou a úmyslně žalobci způsobil újmu ve výši 630.358 Kč, kterou žalobce hodnotí částkou 200.000.000 Kč a soudkyně rozhodující v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99 pochybila, pokud neprovedla navržené důkazy (výslechy svědků), což řádně neodůvodnila. Žalobce proto navrhl předvolat svědky, kteří potvrdili, že dohoda nemusela být před podpisem projednána v představenstvu. 7. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 12. 2020, č. j. 7 C 166/2020-15, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 17 Co 243/2020-27, podání žalobce ze dne [datum] včetně jeho doplnění jako neurčité a neprojednatelné odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 8. Proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Brně žalobce podal dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 29. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 2437/2021-50, kterým usnesení soudu prvního stupně a soudu odvolacího ve vztahu k požadavkům žalobce na zaplacení částky 200.000.000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovodil, že z podané žaloby a jejího doplnění je zřejmé, že žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 200.000.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady jediné a nedělitelné nemajetkové újmy, kterou podle jeho tvrzení utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu, kterého se měl dopustit soud prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99 tím, že nevyhověl požadavku žalobce na zaplacení částky 630.358 Kč, se kterou měl žalobce v úmyslu podnikat. Dle názoru dovolacího soudu z obsahu žaloby jsou v základních rysech zjistitelná tvrzení, kterými žalobce po skutkové stránce vymezil předmět řízení a není vadou žaloby, že žalobce navzdory požadavku soudu prvního stupně nevysvětlil, jak k vyčíslení nároku dospěl. 9. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává co do důvodu a výše. Potvrdil, že žalobce uplatnil dne [datum] u žalovaného nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 240.000.000 Kč, kterou žalovaný dne [datum] projednal a nárok žalobce na náhradu škody zamítl s tím, že není oprávněn přezkoumávat nezávislé soudní rozhodnutí. Žalovaný se rovněž vyjádřil k průběhu řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 5 C 220/99, v němž soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum] žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném [příjmení] družstvu [obec] zaplacení částky 630.358 Kč s příslušenstvím zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud dne [datum] svým rozhodnutím napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Ústavní stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu byla dne [datum] Ústavním soudem odmítnuta. V dané věci dle názoru žalovaného nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jedná se o rozhodovací činnost soudů, do které žalovaný nemůže žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy a nestrannost a nezávislost soudců nesmí nikdo porušovat. Současně žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce na náhradu škody, neboť nejpozději bylo pravomocně v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99 rozhodnuto v roce 2003, kdy dne [datum] byla rozhodnutím Ústavního soudu ústavní stížnost žalobce odmítnuta a žádost žalobce o odškodnění byla žalovanému doručena až dne [datum], a navrhl proto zamítnutí žaloby. Současně doplnil, že v případě žalobce eviduje ve spisové službě celkem 116 uplatněných nároků žalobce na náhradu škody z různých soudních řízení. 10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným spisem téhož soudu sp. zn. 5 C 220/99, v němž se žalobce domáhal po žalovanému [příjmení] družstvu [obec] zaplacení částky 630.358 Kč s příslušenstvím, usnesením Obvodního oddělení Policie ČR ze dne 29. 10. 2000, č. j. ORZN-880/ZN-TČ-2000, týkající se podezření z křivé výpovědi [jméno] [příjmení] a výslechem svědka [jméno] [příjmení], vzal za prokázáno (vázán závazným právním názorem dovolacího soudu), že žalobce se domáhá po žalovaném náhrady„ jediné a nedělitelné nemajetkové újmy“, kterou utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu soudu prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99 z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. V řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 220/99, v němž byla zamítnuta žaloba žalobce proti Zemědělskému družstvu [obec] na zaplacení částky 630.358 Kč s příslušenstvím, dle tvrzení žalobce rozhodovaly soudy v rozporu s právní normou, řádně se nezabývaly provedenými důkazy, kdy žalobce chtěl finanční prostředky použít do svého podnikání, což mu bylo znemožněno. 11. Dále vzal soud prvního stupně za prokázáno, že žalobce u žalovaného uplatnil svým podáním ze dne [datum] doručeným dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240.000.000 Kč