18 CO 220/2022-153 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud určil, že žalobci a/ [jméno] [příjmení], [datum narození], b/ [jméno] [příjmení], [datum narození], jsou zákonnými dědici po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum] (výrok I). Dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a/, b/ na náhradě nákladů řízení každému částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala jeho znění tak, že bude žaloba zamítnuta. Uvedla, že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu dokazování neprovedl způsobem, jaký mu byl uložen. Z rozhodnutí ani po doplnění dokazování neplyne, kdy každý z žalobců zvlášť naplnil zákonné předpoklady, aby se stal dědicem ze zákona. Z provedeného dokazování nevyplývá konkrétní okamžik, kdy měla společná domácnost vzniknout, ani jakými způsoby. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu, že v projednávané věci jsou naplněny podmínky § 1637 odst. 1 zákona č. 89/2000 12 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) na straně žalobců splněny, neboť tito po zákonem stanovenou dobu jednoho roku (fakticky 2 roky) před smrtí zůstavitele s tímto žili ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o něj pečovali. Z předložených důkazů má za prokázané, že žalobci v domě zůstavitele přebývali až po jeho propuštění z LDN v [obec] [datum] (kde se léčil po mozkové mrtvici), a to až do jeho smrti dne [datum]. Z uvedeného plyne, že spolužití žalobců se zůstavitelem nebylo delší než 1 rok. Tento fakt potvrdili v předešlém řízení, vedeném pod sp. zn. 4 C 89/2016, i sami žalobci, kdy při jednání dne [datum] žalobce b/ vypověděl, že poté, co se zůstavitel vrátil z LDN před Vánocemi asi v roce 2015, u něj s bratrem bydleli, a dále vyplývá z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] i z výslechu matky žalobců (viz protokol z jednání z [datum]). Ze spisu vedeného v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] je patrno, že sám žalobce a/ uvedl do protokolu, že zůstavitel žil sám. Žalovaná dále uvedla, že za nesprávné má také hodnocení důkazů výslechy svědků, kteří byli žalobci, případně jejich matkou, prokazatelně kontaktováni a ovlivňování, jak mají vypovídat. Ve výpovědích dalších svědků (které žalovaná označila) pak shledává rozpory. 3. Žalobci se k odvolání žalované písemně nevyjádřili. Při jednání odvolacího soudu pak navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrzen. Uvedli, že z výslechu svědků jasně vyplývá, že se o zůstavitele postarali, a že s ním žili déle než 1 rok. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal při jednání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobci podali proti žalované žalobu v projednávané věci na základě usnesení Okresního soudu v Třebíči z 2. 7. 2019, č. j. 19 D 602/2015-174, kterým bylo každému ze žalobců uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal proti zákonné dědičce [jméno] [příjmení] žalobu na určení, že je jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 19 D 602/2015. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Třebíči v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] dále vyplývá, že došlo ke sporu o dědické právo mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří uplatňují své dědické právo jako tzv. osoby spolužijící (když tvrdí, že žili se zůstavitelem asi 2,5 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, bydleli u něho, o všechno se starali, vařili mu, prali a celkově společně se zůstavitelem hospodařili) a pozůstalou sestrou zůstavitele [jméno] [příjmení] (která tvrdí, že nešlo o vedení společné domácnosti, ale o občanskou výpomoc), uplatňují tedy dědické právo ve třetí třídě dědiců (§ 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále„ OZ“), vedle sestry zůstavitele. Je tak třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, proto soud podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) odkázal [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby uplatnili svá práva žalobou, neboť se zřetelem ke všem okolnostem případu se jejich dědická práva jeví jako slabší. Usnesení Okresního soudu v Třebíči z 2. 7. 2019, č. j. 19 D 602/2015-174, nabylo právní moci [datum], žaloba byla označenému soudu doručena [datum] prostřednictvím datové schránky žalobce b/, včetně zmocnění žalobce b/ k zastupování žalobce a/ v projednávané věci. 6. Podle ust. § 1637 odst. 1 OZ nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. 7. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných zákonných ustanovení. Na jeho správné hodnocení žalobkyní uplatněného nároku odvolací soud pro stručnost odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku. 8. Soud prvního stupně přiléhavě uvedl, že podle ustálené judikatury, využitelné k charakteristice společné domácností ve smyslu ustanovení § 1637 odst. 1 OZ, se touto rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. 9. Z provedeného dokazování a závěrů soudu prvního z prvního stupně, je ve vztahu k odvolacím námitkám podstatné zdůraznit následující. Především je z provedeného dokazování zřejmé (a nepopírala to ani žalovaná) že žalobci se svojí matkou dlouhodobě vypomáhali zůstaviteli již před rokem 2013, když k němu docházeli, vykonávali práce na domě, zůstavitel se u nich stravoval, případně mu matka žalobců donášela jídlo a prala mu. Uvedené vyplývá z výpovědi žalobců jakož i svědků, zejména jejich matky [jméno] [příjmení], sousedů zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bývalé spolupracovnice zůstavitele [jméno] [příjmení] i bývalého starosty [obec] [jméno] [příjmení]. Z výpovědi žalobců a jejich matky pak vyplývá, že k přistěhování žalobců k zůstaviteli došlo na jaře 2013 (poté, co žalobce a/ v březnu 2013 předčasně ukončil studium na SOU), a to na přání zůstavitele, po domluvě s žalobci a jejich matkou. Žalobci pak u zůstavitele bydleli v podkrovní místnosti, kterou si upravili. Žalobci zůstaviteli za bydlení neplatili, ale ve větší míře se podíleli svými prostředky i osobní účasti na nákupech, údržbě domu zůstavitele a obstarávání dalších společných potřeb. Soužití se zůstavitelem probíhalo za přetrvávající účasti matky žalobců, která jim prala prádlo a vařila, případně vařili žalobci se zůstavitelem společně. Tento způsob soužití vyplývá jak především z výpovědi obou žalobců a jejich matky, tak i sousedů zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a rovněž svědka [jméno] [příjmení], který v domě zůstavitele prováděl v roce 2013 na žádost obou žalobců opravy plynového kotle, ústředního topení a vody, provedené práce mu hradil žalobce b/ (viz faktura vystavená svědkem jako dodavatelem dne [datum]), přičemž svě