18 CO 336/2021-307 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem, který byl napaden odvoláním, byl zamítnut návrh žalobce, aby soud nahradil prohlášení vůle žalovaného 1/ a žalovaného 2/ souhlasit s vydáním 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], o současné jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: [číslo] a [číslo] (dále jen„ akcie“), a 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných společností [právnická osoba], [IČO], o jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: [číslo] a [číslo] (dále jen„ akcie“), z notářské úschovy vedené u žalovaného 3/ žalobci (výrok I). Dále byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl žalovaný 3/ povinen vydat předmětné akcie z notářské úschovy (výrok II). O nákladech řízení soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1/ částku 10 495 Kč (výrok III) a žalovanému 2/ částku 3 600 Kč (výrok [příjmení]), oběma do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupců, a žalovanému 3/ částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm uvedl, že se dle jeho názoru soud I. stupně mýlí, když tvrdí, že zde neexistoval žádný podklad, na jehož základě by mohl nahradit projev vůle žalovaného 1/ a žalovaného 2/ nahrazující souhlas s vydáním akcií, které jsou v úschově žalovaného 3/. Povinnost učinit prohlášení vůle totiž nemusí plynout pouze ze zákona, ale také ze smlouvy či z porušení povinnosti. V tomto případě přitom jednoznačně došlo na straně žalovaných 1/ a 2/ k porušení právní povinnosti, kdy do úschovy u žalovaného 3/ složili akcie, ke kterým ani jednomu z nich nesvědčí vlastnické právo, ani jiné právo umožňující jim akcie do úschovy složit. Soud tak mohl nahradit projev vůle obou dotčených účastníků řízení nikoli na základě zmocnění obsaženém v zákoně, ale proto, že oba tyto subjekty porušily svou právní povinnost. V projednávané věci je nesporné, že žalobce je vlastníkem akcií a nelze aprobovat právní závěr, že když někdo neoprávněně a v rozporu s právním řádem složí do úschovy věc, která není v jeho vlastnictví, a to bez jakéhokoli souhlasu či vědomosti vlastníka, že takovou věc následně lze vydat pouze se souhlasem takového složitele. Pokud by tomu tak skutečně bylo, došlo by tím k popření smyslu a účelu vlastnického práva, s tím souvisejících dispozičních oprávnění, a vyprázdnění institutu žaloby na vydání věci. Pokud žalovaný 1/ a žalovaný 2/ při dispozici s akciemi porušili svou zákonnou povinnost nerušit vlastnické právo třetí osoby, mohl soud jejich vůli prohlášením nahradit, jak plyne z odborné literatury k § 161 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navíc zde existuje zákonné zmocnění ve smyslu § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), které lze analogicky použít. Z hmotněprávní úpravy smlouvy o úschově, obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ OZ“), je nutno dále dovodit, že pokud notář jako uschovatel drží věc, byť zdánlivě řádně složenou na základě ustanovení § 82 a násl. notářského řádu, a později se ukáže, že tato věc byla do notářské úschovy složena někým, kdo nebyl jejím poctivým vlastníkem, držitelem, ani detentorem, není zde jediný důvod k tomu, aby takového notáře nebylo možné žalovat na vydání věci. Materiálně a fakticky je to v daný okamžik totiž právě dotčený notář, který věc zadržuje a svým odmítavým stanoviskem k jejímu vydání zabraňuje vlastníkovi věci v řádném výkonu jeho vlastnického práva a dalších práv s danou věcí souvisejících. Závěrem žalobce zdůraznil, že i případné nevyhovění návrhu žalobce na nahrazení projevu vůle žalovaného 1/ a žalovaného 2/ akcie z úschovy vydat, nemůže bez dalšího představovat důvod pro zamítnutí žaloby na vydání věci vůči žalovanému 3/. Uvedené výroky spolu sice souvisí, avšak nejsou na sobě závislé natolik, aby žalobě na vydání akcií nebylo možno vyhovět, aniž by soud současně vyhověl žalobě na nahrazení projevu vůle. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaný 1/ se vyjádřil k odvolání žalobce tak, že nesouhlasí s tím, že by došlo na straně žalovaných k porušení právní povinnosti. Předmětné akcie mu byly poskytnuty společností [právnická osoba] (dlužníkem), jako zástava věřiteli na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] k zajištění pohledávek. Následně byl tedy oprávněn složit akcie do notářské úschovy žalovaného 3/. 4. Žalovaný 2/ se k odvolání žalobce nevyjádřil. 5. Žalovaný 3/ navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. V podání ze dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] uvedl, že není právním nástupcem JUDr. [jméno] [příjmení], neboť pouze do konce dubna tohoto roku vykonává funkci náhradníka a že nový notář bude jmenován zřejmě v měsíci květnu. 6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Odvolací soud poté, co zjistil, že žalovaná 3/ JUDr. [jméno] [příjmení] ukončila činnost notářky k [datum], a že náhradníkem byl pro notářský úřad v [obec] ustanoven JUDr. [jméno] [příjmení], začal jednat (bez dalšího) s ním, jako s žalovaným 3/. Takový postup byl podle odvolacího soudu na místě, neboť i při převzetí uvolněného notářského úřadu náhradníkem, dochází k převzetí mimo jiné i předmětů úschov po notáři, který ukončil činnost (§ 103 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen„ notářský řád“; § 50 odst. 1, 4 a 5 Kancelářského řádu notářské komory ČR, NK [číslo]). 8. Podle ustanovení § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. 9. Podle ustanovení § 81 odst. 1 notářského řádu notáři přijímají do notářské úschovy a) listiny o právním jednání zůstavitele pro případ smrti uvedené v § 35b odst. 1, nemají-li formu notářského zápisu (dále jen„ listiny o právním jednání zůstavitele“) a jiné listiny, b) peníze, stanoví-li tak zvláštní zákon, c) peníze a listiny za účelem jejich vydání dalším osobám. 10. Podle ustanovení § 81 odst. 4 notářského řádu pro notářskou úschovu se použije přiměřeně ustanovení zvláštního zákona o úschově, ledaže stanoví tento zákon jinak. Ustanovení zvláštního zákona o úschově cenného papíru se nepoužije. Notářská úschova cenného papíru nemá účinky stanovené pro úschovu cenného papíru zvláštním zákonem. 11. Podle § 84 odst. 1 notářského řádu notář listinu vydá z notářské úschovy jen tomu, na jehož žádost byla listina do notářské úschovy přijata, a jde-li o listinu o právním jednání zůstavitele, jen jejímu pořizovateli, ledaže je listina přijata do notářské úschovy za účelem jejího vydání další osobě. Notář listinu vydá i tomu, kdo se vykáže zvláštní plnou mocí opravňující jej k převzetí listiny z notářské úschovy; podpis zmocnitele musí být úředně ověřen. Plná moc tvoří přílohu protokolu o vydání listiny. 12. Podle ustanovení § 2402 OZ smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. 13. V řízení nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], o současné jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: [číslo] a [číslo], a 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných společností [právnická osoba], [IČO], o jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: [číslo] a [číslo], a dále ani to, že uvedené akcie jsou v notářské úschově na základě protokolu sepsaném notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. 14. Odvolací soud se shodně se soudem prvního stupně zabýval v první řadě tím, zda se žalobci mohou domoci svého tvrzeného nároku cestou žaloby na nahrazení projevu vůle žalovaných 1/ a 2/ a uložením povinnosti žalované 3/ vydat listiny, které byly složeny do notářské úschovy. 15. K žalobám na nahrazení projevu vůle je třeba uvést, že se nejedná o žalobu určovací ani žalobou právotvornou, ale žalobou na plnění, neboť žalovaný byl povinen projevit určitou vůli (typicky učinit nějaké právní jednání, k němuž se zavázal sám nebo mu je ukládá zákon, ale tuto vůli neprojevil (k tomu JUDr. Petr Lavický PhD., Občanský soudní řád, komentář k § 161, bod 15, dostupný v systému ASPI, právní stav k 1. 1. 2016). 16. V daném konkrétním případě však žádný právní předpis neukládá notáři povinnost vydat předmět úschovy tomu, kdo předloží rozsudek, kterým je nahrazen souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy, a to s ohledem na specifika úpravy notářské úschovy, zakotvené v ustanovení § 84 odst. 1 notářského řádu, podle kterého notář vydá listinu z notářské úschovy jen tomu, na jehož žádo